Nyní se turecký prezident Erdogan v rozhovoru pro list Daily Sabah vyjádřil, že migrační vlnu do Evropy nemíní nadále zadržovat. „Již nebudeme zavírat uprchlíkům jejich bránu do Evropy,“ řekl kategoricky.
Na námitku, že se k tomu v roce 2016 zavázal dohodou s Evropskou unií, která mu za to platí miliardy, zavrtěl hlavou, že ona smlouva je již „vyčerpaná“. Proto také již nebude přijímat od EU další peníze, určené na zadržování migrantů a provoz táborů.
Angela Merkelová, která s Erdoganem před čtyřmi lety dohodu uzavírala, teď vyhlásila, že chápe, že Erdogan má aktuálně problémy v Idlíbu (syrské území u tureckých hranic, odkud vládní jednotky prezidenta Asada vytlačují turecká vojska), řešit to vypouštěním migrantů do Evropy je ale podle ní nepřijatelné.
Český sociolog a bývalý europoslanec za ČSSD Jan Keller, který jednání s Erdoganem sledoval přímo v Bruselu, připomíná v komentáři pro Právo slova kancléřky Merkelové při přijímání této dohody, že „migrační krizi nevyřeší plot na Balkáně, ale jen dohoda s Tureckem“.
Nyní, když dohoda celkem zjevně padá, podle něj EU může ukázat, jak naložila s třemi a půl roky odkladu, který díky dohodě dostala. Keller sám nemá pocit, že by se v ujasnění, co s imigranty chceme dělat, jakkoliv pokročilo.
Připomíná takové kuriozity, jako že se prohlašovalo, že povinné kvóty jsou minulostí, aby byl představen „princip vyřizování žádostí o azyl“, který nápadně připomínal povinné kvóty. Nebo jak se hovořilo o posilování vnější hranice, zatímco se v Bruselu psala směrnice, která by z nelegálního přechodu této hranice udělala přechod legální. Dnes tedy podle něj nastává čas, aby někdo začal na palčivé otázky odpovídat.
Erdogan jede do Moskvy
Prezident Erdogan se mezitím chystá do Moskvy, kde má ve čtvrtek s Vladimirem Putinem jednat o dalším vývoji v Sýrii. Zejména v provincii Idlíb dochází již několik dní k ostrým střetům mezi syrskou armádou (podporovanou na základě žádosti prezidenta Asada ruskými jednotkami) a tureckými vojsky, která na severu Sýrie operují od podzimu, kdy překročila hranice v rámci operace nazvané „pramen míru“.
Ačkoliv z obou stran kvůli ostrým střetům zaznívají silácká slova, zdá se prý, že vyjadřuje ochotu „akceptovat novou realitu“ v oblasti a dohodnout se na zastavení palby. Vzhledem k tomu, jak rychle se situace na severu Sýrie mění, je ale prý možné, že bude mít při jednání s Putinem „prázdné ruce“.
Podpořit Erdogana (spojence z NATO) ještě před jednáním s Putinem jede do Istanbulu jeden britský ministr (zahraničí) a rovněž americká diplomatická delegace. Pomoci mu v Sýrii proti ruským jednotkám vojensky ale Američané jednoznačně odmítají.
Jak poznamenává komentátorka Tereza Spencerová, čím pokorněji se Erdogan chová směrem k Sýrii, tím více si chladí žáhu na Evropě.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
