Byly doby, kdy Evropská unie tvrdila, že její cíle lze shrnout do tří zásad. Tou první je podpora míru, protože v minulosti vznikly v Evropě dvě světové války, z čehož se její politici prý dostatečně poučili. Tou druhou je ekonomická dynamičnost, která zajistí prosperitu všem jejím členům. Třetí zásadou sjednocené Evropy je rovnost členů a vzájemná solidarita. To, co v současnosti provádějí evropské politické „elity“, je výsměchem všem těmto zásadám.
Namísto mírového úsilí dochází k otevřené militarizaci. Vojensky, ekonomicky, technicky i demograficky je vyloučeno, že by Rusko ovládlo třeba jen část Evropské unie. Přesto, že Rusko nemůže Evropu okupovat, je nárůst výdajů na zbrojení, početní posilování armád, ale také snahy o zavádění všeobecné branné povinnosti, válečná propaganda v médiích a další projevy militarizace, to vše zdůvodňováno obavou z ruské okupace. Rusko samozřejmě může Evropu vymazat z mapy svými jadernými zbraněmi. Žádné z opatření v rámci probíhající militarizace Evropy tomu ani v nejmenším nezabrání, pouze k tomu může Rusko vyprovokovat. To je první věc, kterou si Evropská unie sama naděluje.
Jak je to s ekonomickou dynamičností, zajištěním růstu a blahobytu? Všichni vědí, že deindustrializace, hrozba energetického kolapsu ani ztráta odbytišť exportu v důsledku stále nových a neúčinných sankcí k tomu nevedou. Evropská unie, která lákala nové členy vidinou skokového vzrůstu životní úrovně, bude čelit dramatickému poklesu životní úrovně svých členů zakládajících. Nejenže se proti tomu nesmí nic dělat, nesmí se o tom na půdě evropských institucí ani mluvit. Kdo třeba jen připomene, že Evropa směřuje k hospodářské sebevraždě, je označen za jejího nepřítele. Evropská hospodářská politika je tak k nerozeznání od asistované sebevraždy.
Za třetí, Evropská unie se zaklínala rovností svých členů a vzájemnou solidaritou. Projekt dvourychlostní Evropy, který je stále hlasitěji odněkud z centra propagován, je brutálním popřením těchto hodnot. Kromě toho je věcně nesmyslný, i když takové detaily dnes nikoho v Bruselu nezajímají. Pokud by cílem nově vzniklého jádra mělo být posílení konkurenceschopnosti, pak je záhadou, proč se mají stát jeho členy dva státy jižní Evropy, které nejsou v hospodářské oblasti žádnými přeborníky, zatímco stále ještě konkurenceschopné ekonomiky zemí severní Evropy do jádra nepatří. Podobně je tomu také v otázce zajištění bezpečnosti.
Dvourychlostní Evropa však dává smysl z hlediska zájmů těch, kdo prosazují urychlené přijetí Ukrajiny za člena EU. Je třeba zabránit státům, které by chtěly dodržovat jednou stanovené a dosud závazné podmínky pro vstup do EU, aby mohly svá stanoviska učinit předmětem diskuse. Tyto země je třeba fakticky umlčet ještě dříve, než se jim formálně odebere právo veta. Zároveň je to způsob, jak si státy centra, které přijetí Ukrajiny prosadí, budou moci držet Ukrajinu od těla. Tato nově přijatá země totiž nebude patřit k centru, nýbrž k periférii podobně jako Česko, Slovensko či Maďarsko. Čím více sporů mezi zeměmi periférie, tím větší moc centru.
„Unie se nachází v bodě zlomu, kdy by se země neměly schovávat za národní zájmy,“ prohlásil německý ministr financí Lars Klingbeil. Poslední zbytky suverenity členských států posměšně označil za „schovávání se za národními zájmy“. Rovnost, která byla při vstupu do Evropské unie členským státům přislíbena, je dnes brána už jen jako brzda akceschopnosti. Rozdělení na jádro a periférii, jež je znakem všech impérií, je vydáváno za něco pro Evropu jedině myslitelného.
Prezident naší republiky v této souvislosti prohlásil, že si můžeme vybrat jen mezi bezvýhradným náležením k centru a paběrkováním zbytků někde na okraji. Ve zřídkavé chvíli upřímnosti k tomu dodal: „Bude-li EU paralyzovaná například v otázce půjčky pro Ukrajinu jedním či dvěma státy, pak samozřejmě bude hledat cesty, jak z toho ven.“ Svoji životní filozofii Petr Pavel vyjádřil myšlenkou, že pokud dobrovolně nesplyneme s centrem, staneme se okrajem, který bude tak jako tak donucen se centru přizpůsobit. Jako osvědčený arbitr přes ty nejvyšší hodnoty k tomu ještě poznamenal, že to vše se děje na základě hodnot, které Evropa po dlouhá staletí vyznávala.
Evropa sama sobě naděluje pohromu vojenskou, ekonomickou, sociální a politickou. Pokud je přitom ještě přesvědčena, že si počíná na základě hodnot, která po dlouhá staletí vyznávala, pak jí už není pomoci.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 4 čtenáři)
Páchá Evropská unie asistovanou sebevraždu?
