Plíhalová na začátku líčí zážitek ze základní školy, kdy její romská spolužačka byla přesunuta do zvláštní školy: „Když po pár měsících první třídy odvedli mou spolužačku Martinu Giňovou do speciálky, vůbec jsem nechápala, co se děje. Jednak mi Martina připadala jako každá jiná spolužačka, jednak jsem nerozuměla tomu, čemu dnes říkáme institucionální rasismus. Že by byly cesty předem vyšlapané tak, aby se po nich některým šlo lépe než druhým?“

Plíhalová se poté na rozdíl od své bývalé spolužačky dostala na dobrou školu v Londýně: „Já na rozdíl od Martiny byla bílé děcko s pohodlným dětstvím, které se díky svým privilegiím dostalo až na elitní školu do Londýna. Jako spoluzakladatelka kolektivu #SeligmanMustFall, který vzdoruje násilné historii katedry antropologie na London School of Economics and Political Science, jsem pronikla do globálního společenského hnutí odmítajícího pozici ‚univerzity‘ nejen jako koloniálního aktéra, ale i její pozici legitimního tvůrce vědění.“