Přiznám se, že toto všechno mi došlo až v malé, pro většinu lidí z republiky neznámé a zapomenuté obci. Zde jsem při rozhovoru s místními, ale i při tiché vzpomínce byl skutečně dojat. Nedivím se, že slzy dojetí mají nejen staří lidé, ale i na pohled „tvrďáci“ v luxusních vozidlech, kteří sem přijížděli z Prahy i středních Čech. A nebylo to jen proto, že místem nebo okolím projíždějí na své chaty a chalupy.

Mistrův druhý domov

„Ty jeho skladby, to byla nádhera….škoda jej, škoda,“ utírá si již pokolikáté oči téměř devadesátiletý Václav Ježek. Sesedl z kola, ukazujíc čerstvě natrhané václavky, které našel, když sekal trávu králíkům. Samo o sobě postava jak z pohádky. A to jsem si říkal – mám už za šera oslovit tohoto ctihodného kmeta?  „No a uvidíme, kam rozhodnou, aby byl pohřben. My bychom chtěli sem a on si to také přál. Strávil tu kus svého mládí, ale i pozdější dobu. Já jsem jeho soused, tak o něčem takovém vím,“ pokračuje dále pan Ježek a kolem jezdí děti i teenageři a každý pozdraví.

„Je tady na hřbitově pohřbena jeho rodina, na hrobě je deska, na které je napsáno rodina Klečánkova, Gottova, Lelkova a má tam i urnu jeho šofér Olda. A to je mi divné, byla tady i taky Oldova dcera, asi tak padesátiletá, on byl Pražák, a urnu má tady,“ otevírá mistrovu „třináctou komnatu“ pan Ježek. A není to jediná záhada. „Olda, jeho šofér, vždycky říkal – Karel jede do Německa, tak se tu někdy staví. Karlova sestřenice Hana s tím Oldou tady byla hodně let. Když třeba v pátek večer přijeli s Karlem, tak přivezli dvanáctky, víno. A pil se koňak,“ popisoval akce při příjezdu Karla Gotta třeba z Německa místní starousedlík. „Ten Olda pak zemřel na rakovinu, byl o pár let mladší než Karel.“