Kdo jezdí do práce brzo ráno městskou hromadnou dopravou směrem Kladská ulice, toho čeká každý den nemilé překvapení. Na blízké zastávce ubytovny do autobusu nastoupí skupina minimálně deseti Mongolů. Ono „divadlo“, které následuje po jejich nastoupení, by probudilo ze zimního spánku i otrlého medvěda. Hlasitý smích, křik, hádky ale i strkání a odsouvání ostatních cestujících ze sedaček, či dokonce z lepších míst u okna.

„Chovejte se slušně! On vám ten autobus nepatří!“, okřikuje je Ludmila Pánková. Důchodkyně, která se ve svém pokročilém věku ještě rozhodla pro přivýdělek v jedné firmě jako uklizečka.

Více reportáží ZDE

Jenom řvou. To by jim šlo

„Takhle je to každý den. Oni snad nejsou unavení. Řvou tady na celé kolo, chovat se neumějí, často se hádají a někdy zpívají i nějaké ty své písničky. Hrůza. Kdyby seděli a nedutali, tak, jako každý jiný po ránu, ale oni snad nepotřebují spát. Koukejte, jak jsou plní energie,“ doplňuje dále.

Paní Ludmilu poslouchá o generaci mladší cestující. Ten nakonec sbírá svoji odvahu a vykročí domluvit skupině Mongolů. Jeho konání se však nesetkává s úspěchem. Odpověď dostane jednoznačnou: „Nerozumím česky“. Když se vrátí, říká paní Ludmile, že je to marné, že to budou muset vydržet. Co se prý ovšem v těsné blízkosti Mongolů vydržet nedá, je dle jeho slov „ten hrozný puch“.