Jste lídrem Starostů pro Liberecký kraj pro nadcházející volby v Liberci. V jednom předvolebním rozhovoru jste prohlásil, že s komunisty určitě do vlády nad Libercem nepůjdete. Jak vidíte dnešní komunisty? Jsou jiní, nebo stejní jako před 25 lety?
Popravdě komunistickou stranu moc nesleduji. S lidmi, kteří jsou jejími členy a jsou v libereckém zastupitelstvu, nemám problém. Jsou to pro mě slušní lidé. Ani nevím, jak dalece jsou spjati s tou minulostí. Vidím jediný problém s komunistickou stranou. Že se pořád hlásí k tomu symbolu komunistická. A to symbolizuje naši čtyřicetiletou minulost. A ta nebyla dobrá. Ze začátku to byl teror, vraždění nebo zabíjení, zavírání lidí na dlouhé doby. Prostě ničení životů. Ohraničeno železnou oponou, která bránila lidem ve volném pohybu.
Bylo to čtyřicetileté období lži. Oni nás znova a znova konfrontovali se lží, ale také nás nutili lhát. Abychom mohli pracovat, tak jsme museli jít na 1. máje nebo na odborářskou schůzi. Kdo byl slabší, tak se dal do Svazu československo-sovětského přátelství, kdo byl ještě slabší, dal se ke komunistům. Tím, že se doposud tohoto symbolu komunisté nezbavili, tak se pořád k této lži hlásí. To je diskvalifikuje. Plně respektuji, když je někdo zvolí do zastupitelstva. Ale nikdo po mně nemůže chtít, abych je pak jako zastupitel volil do rady.
Vyrovnala se už česká společnost s touto komunistickou minulostí?
Jsem přesvědčen o tom, že se s ní nevyrovnala. Ale to vyrovnání mělo začít právě u komunistické strany. Jsme tou lží tak zasaženi, že až mladí lidé, kteří tu dobu nepoznali, dokáží odlišit lež od pravdy. Podívejme se na nápis, který je stále na Šaldově náměstí. Kde stojí „Mír národům celého světa“. Vždyť to je klasická ukázka komunistické lži. Napíše se „Mír národům celého světa“, a přitom jsme aktéři studené války, máme tady jaderné zbraně i okupanty. A hlásáme mír pro všechny národy světa. To je lež jako věž. Kdybychom to měli srovnané v hlavě, tak by nás teď vůbec nenapadlo za městské peníze tento nápis opravit. Zdá se, že je to blbost. Ale tady to začíná. Můžu pokračovat korupcí. Ta přece nezačala až po listopadu 1989. Narodila se už za komunistů. Pouze se nepočítala v milionech, ale ve stovkách tisíc. Chtěl jste koupit pračku? Bylo to nedostatkové zboží. Takže jste musel jít dozadu do obchodu a dát někomu úplatek. A to bylo tehdy tak samozřejmé. Ale dnes i ta drobná korupce stále je. Ale hlavně přetrvává v myšlení. Když to dají všichni, tak to dám taky. Přeci nebudu „škodnej.“ To je přirozený důsledek korupčního myšlení. Po listopadu se začaly úplatky počítat na miliony. Ale je to důsledek předchozího myšlení „přece nebudu blbej“. Mluví se hlavně o korupci ve veřejném sektoru. Ale ona je i v tom privátním. Zkorumpujete ve velké firmě někoho, kdo má na starosti nákupy, šábnete se s ním a už to jede. Akcionář se to nikdy nedozví.
Seriál ParlamentníchListů.cz: Osobnosti, které jsme vyzvali k hodnocení posledních 25 let v naší zemi
Co vás nejvíc štve na České republice?Anketa
V listopadu oslavíme už 25 let od roku 1989. To už je čas na určité bilancování. Jak vy hodnotíte polistopadový vývoj, splnil vaše očekávání, nebo jste doufal v něco jiného?
Netrpím zklamáním, že bylo něco špatně. Každý máme svůj život. Dostali jsme obrovskou šanci, tak ji koukejme využít. Co jsem nečekal, je přetrvání komunistické strany. Opravdu jsem si myslel, že po prvních, druhých nebo třetích volbách nedostanou pět procent a budou směřovat k zániku. Tady jsem se spletl. Ve všech ostatních bývalých komunistických zemích se aspoň komunistické strany přejmenovaly. Což by dalo aspoň nějaký náznak, že se distancují od minulosti. Ale jinak si myslím, že máme věci ve svých rukou. Na ulicích se setkávám s reakcemi „stejně se nic nezmění“. Samozřejmě, že se nic nezmění, když budeme pořád jenom žbrblat.
Které osobnosti za poslední čtvrtstoletí měly největší pozitivní vliv na směřování naší země ke svobodě a demokracii?
Václav Havel. Vidím jenom jeho. On garantoval tu svobodu svým vlastním příběhem, svým dílem spisovatelským i politickým. To, že jsme dneska pevně zakotveni na Západě, to vůbec nebylo po listopadu 1989 samozřejmé. Je to velká Havlova zásluha i jeho týmu.
Co považujete za největší hrozbu pro náš demokratický vývoj?
Pominu-li zahraničně politické hrozby, jako je Rusko, tak si myslím, že jsme pevně zakotveni v Evropě. Pokud nenastanou nějaké dnes naprosto nepředstavitelné věci, tak si myslím, že nezadržitelně směřujeme ke stále lepší a lepší demokracii. Pro děti, které se dnes rodí, třeba moje vnoučata, je komunistická doba dávná minulost. Asi jako pro mě Rakousko-Uhersko. Oni už žijí v novém prostředí, nezatíženi minulostí. I když přeci jen žijí v rodinách a z nich si přinášejí nějakou skepsi. Mají to tedy tím rodinným prostředím ztížené. Na druhou stranu jezdí do světa, mají sociální sítě. Prostor je mnohem pestřejší. Myslím, že demokracie se u nás ještě upevní a utáboří.
Musíme si dát pozor na lokální disharmonie jak v čase, tak místě. Když si vezmu volební program Změny – zažil jsem dvouletku, pětiletku i sedmiletku. Tady se nám předkládá dvanáctiletka. Představoval bych si, že takovéto koncepční dokumenty vznikají na půdě zastupitelstva. Do voleb můžu jít s představou, jak by měl Liberec vypadat. My ji máme, říkáme jí vize. Ale teprve v zastupitelstvu se musí řešit priority, jakou cestou půjdeme. Zastupitelstvo ve spolupráci s aktivními občany a jinými strukturami si to musí určit. A ne že to tady někdo vymyslí a řekne: „Pojďte, připojte se k tomu“. A kdo se nepřipojí, si nezaslouží náš respekt. Bojím se jedné věci, před kterou jsem volal jako člen Občanského hnutí. Varoval jsem před ODS, před tou její metodou. Ale byla legitimizovaná čtyřmi volebními vítězstvími za sebou. To samé se může přihodit voličům Změny, kteří pro ni horují. Můžou také třeba vyhrát čtyřikrát za sebou. Kdyby mělo dojít na ta přání, aby nebyl někdo zklamaný a neztratili jsme několik volebních období. U nás volič nepřijímá žádnou odpovědnost. V Liberci čtyřikrát zvolili ODS, ale teď je viněna jenom ODS. A co voliči? Vždyť je volili.
Jak vidíte dnes politickou situaci? Voliči přestávají důvěřovat klasickým politickým stranám. Je to dobře, nebo špatně?
Náš demokratický systém by měl fungovat na klasických a mnohohlavých stranách. U nás se nastavil model fungování strany po komunisticku. Centrála rozhoduje. Samozřejmě u nich vnitrostranická demokracie funguje, nepodezírám ODS, ČSSD či lidovce, že u nich rozhodovalo pět lidí. Ale ta uzavřenost byla velká. Smysl strany je podle mě v tom, že vytváří prostor lidem, kteří mají o politiku zájem. Takhle je to pojaté na Západě běžně. V anglo-americkém světě jsou dvě uskupení. Demokraté spíše levicově ladění, konzervativci pravicově. Vytvářejí platformy, jsou na ně nabalení dobrovolníci, jsou tam obrovské rozdíly, různé frakce. To všechno by strany měly zařídit. Ale to nejde, když mají jen dvacet tisíc lidí. Na Západě se strany musely otevřít. Když se strana uzavře, kam to vede? Když se v ní nepovolí nějaká frakce, tak ta se odtrhne a založí si svoji straničku, svoje hnutíčko. A když má kliku, tak se dostane nahoru, aniž by měl za sebou jakoukoliv politickou zkušenost. Což vzbuzuje nedůvěru. Věřím na pevnou partajní demokratickou strukturu opírající se o otevřené politické strany.
Co chcete v libereckém zastupitelstvu změnit?
V zásadě jde o dvě věci. Ta první není žádný konkrétní problém města, ale souvisí se změnou atmosféry v zastupitelstvu i ve městě. Nedokázali jsme tady dobře strávit tu změnu z ODS na Změnu. Po 16 letech se vyměnila vůdčí síla ve městě a napoprvé jsme to nezvládli. Po pár měsících se rozpadla koalice, a to velice bouřlivě. Takže se potýkáme na jedné straně s pověstí města zadluženého, zkorumpovaného, zápasícího s klientelismem. To je pozůstatek minulosti. Ale současně je město rozhádané, kde se nedokážou dohodnout, kde na sebe podávají trestní oznámení. Což má neblahý vliv na investory, ale i na přidělování dotací. Tento problém bych rád překonal nastolením nějaké dělnější atmosféry. Táhnout za jeden provaz u těch fatálních problémů. Když se týkají nás všech, měli bychom se sakra dohodnout a nehledat osobní spory.
A za druhé nám přerůstá přes hlavu problém vytápění města. Centrální vytápění patří městu jen v třicetiprocentním podílu v liberecké teplárně. Zdá se, že vedení teplárny a majoritní vlastník si nedělají velkou hlavu z toho, jak ten problém překonat. Je v děravých a předimenzovaných parovodech. Což vede k velkým ztrátám a vysokým cenám. Tohle se musí změnit, jinak se bude platit vysoká cena tepla. Pokud přistoupíme na živelné odpojování, tak ti, kteří si nebudou moci vybudovat svoji soukromou kotelnu, budou odkázaní na čím dál dražší centrální vytápění.
Jablonec obdobnou situaci vyřešil tím, že si teplárnu koupil do svého vlastnictví. Je toto řešení pro Liberec?
Ten problém má několik vrstev. Tohle je majetkoprávní, ale ta hlavní – od které by se měly odvíjet další kroky – je najít optimální technické řešení. Jsou tu čtyři typy zdrojů přicházejících v úvahu. Jednak spalovna – parovody nahradit teplovody nebo horkovody - nebo sídlištní kogenerační jednotky, které současně vyrábí teplo a elektřinu. Pak jsou to domovní kotelny a doplňkové obnovitelné zdroje. Musí se spočítat, v jaké struktuře by se to mělo udělat, a podle toho nastavit investory. Jablonec teplárnu koupil a je jediným investorem celé modernizace. Můžeme jít touto cestou, ale nemáme na to peníze. Ale jsou i jiné možnosti. Je jich celá řada, odvíjí se od konceptu. Záleží, jak se k tomu postaví stávající vlastník MVV. Tohle je nejdůležitější bod k řešení v tomto volebním období a přesáhne i do toho dalšího.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
