Větu „Mrtvý komunista, dobrý komunista“ si vypůjčil od sochaře Davida Černého, který před více než deseti lety vyhrál soutěž o pomník na počest účastníků druhého odboje. Čelil prý také otázce, zda mu jako antikomunistovi nevadí, když by tím vlastně složil poctu i komunistům. Černý na to tehdy odvětil, že je třeba o mrtvých mluvit jen dobře a odpor proti nacistům je důležitější než komunistická skvrna. A odtud nebylo daleko k větě „Mrtvý komunista, dobrý komunista“.
„Právě na tuhle událost jsem si vzpomněl, když jsem se minulý pátek dozvěděl o smrti Miloslava Ransdorfa. Tehdejší titulek ‚Mrtvý komunista, dobrý komunista‘ mi vskočil do hlavy a impulzivně jsem ho v přívalu vršících se kondolencí na odchod někdejšího místopředsedy ÚV KSČM napsal na Twitter. Tak jak to na Twitteru dělám vždycky. Z okamžité laviny rozčílených reakcí mířících nejen na mě, ale i na redakci Respektu (která s tím pochopitelně neměla nic společného) ovšem vyplynulo, že jsem tentokrát přestřelil: tweet jsem proto smazal s tím, že se Ransdorfovi i těm, kterým bude chybět, omlouvám,“ napsal Vitvar.
Ačkoli sám Vitvar v podstatě vidí rovnítko mezi nacisty a komunisty, smrt v žádném případě nepřeje nikomu. Ani komunistovi Ransdorfovi. Při zpětném pohledu proto uznává, že byl jeho výrok nevhodný. Jednoho dne byl prý v baru a jeden z návštěvníků mu na stůl položil lísteček s heslem: Mrtvý novinář = dobrý novinář. Nechce si prý stěžovat. Chápe to. Svým krátkým sdělením na sociální sít chtěl říci, že vyznavači komunistické doktríny jen často přehlíží i stinné stránky, které jsou s ní spojeny, pročež si nezaslouží po svém skonu tolik slov uznání jako jiní lidé.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
