Multikulturní armády za moc nestojí a multirasové jsou doslova nebezpečné! Martin Koller s hrůzou sleduje dění kolem Bundeswehru

Společenský, morální, hospodářský a tudíž i bezpečnostní rozvrat států EU se logicky podepisuje i na jejich ozbrojených silách. Jedná se především o odborné a morální kvality ministrů, náměstků a vysokých důstojníků resortů obrany států EU. Ti jsou navíc podřízeni nezodpovědným skupinám profesionálních politiků, kteří většinou mají o obraně a bezpečnosti představy na úrovni konzumenta akčních filmů, v nejlepším případě. Zato mají mnohdy hmotný zájem z hlediska výběrových řízení realizovaných silovými resorty, avšak zároveň hluboký nezájem o stát a národ. Jindy jsou přímo stimulováni ze zahraničí.

Z hlediska evropské bezpečnosti je výše uvedený vývoj nejvíc vidět na německém Bundeswehru.

Papírový tygr

Současný Bundeswehr má oficiálně 248 000 vojáků, přičemž je uváděno 60 431 příslušníků pozemních sil, 27 704 letectva, 16 333 námořnictva, 19 000 zdravotní služba, 56 000 základny, 41 098 společných logistických a podpůrných sil (logistici, vojenská policie, vojska ochrany proti zbraním hromadného ničení a teritoriální velitelství), ministerské úřady, jimž podléhají sport, služební kynologie, vojenské hudby, verifikační střediska, a média. Čísla a součty poskytují různé zdroje odlišné. K tomu 27 000 příslušníků záloh. V době studené války měl jen Bundeswehr 485 000 vojáků. Po spojení Německa bylo převzato zanedbatelné množství východoněmeckých vojáků, kteří jsou v současnosti již stejně v důchodu.

Ze strategického a taktického hlediska tvoří Bundeswehr především 1. a 10. tanková divize (včetně německo-francouzské brigády) a divize rychlého nasazení. Němci figurují rovněž v mnohonárodním sboru s velitelstvím v polském Štětíně, dále v Německo-nizozemském sboru a v Eurocorpsu. Hlavní výzbroj tvoří 328 (plánovaný počet) tanků Leopard 2, reálně ve službě zhruba 250, plánovaných 450 bojových vozidel pěchoty Puma sporné taktické hodnoty, jejichž plné zavedení do výzbroje se stále odkládá, 390 bojových vozidel pěchoty Marder, které již měly být vyřazeny a zhruba 185 samohybných kanonových houfnic PzH 2 000, částečně ve skladech, 132 víceúčelových a 87 stíhacích letounů Typhoon a 28 Tornado.

Dědic německých armád, které dokázaly porážet silnější nepřátele, se stal papírovým tygrem v růžových kalhotkách. Bundeswehr v současnosti postrádá dostatečné množství vojáků a techniky, především funkční bojové techniky. O tom, že z nedostatku financí, které pohlcují ideologické projekty odtržené od reality, ekologismus, migranti, neziskovkáři a další paraziti všeho druhu, nejezdí Bundeswehru polovina tanků, nelétá třetina letadel, vojáci cvičí s košťaty a ze šesti ponorek je bojeschopná jedna, jsme psali nedávno. A to Německo doslova koloniálně vyžírá všechny státy EU na východ od svých hranic a pomohlo si krizí v Řecku.

Bundeswehr se může od devadesátých let pochlubit mimo rozvrat a odpadnutí od civilizovaných hodnot hlavně účastí na válečných zločinech států NATO a EU v Jugoslávii. Jedná se především o pomoc chorvatským separatistům při genocidě Srbů v enklávě Srbská krajina a rovněž pomoc kosovským teroristům z UCK při protisrbských etnických čistkách. V případě Srbské krajiny byly odposlechnuty rozhovory a povely germanofonních důstojníků, kteří veleli chorvatským formacím. Můžeme to označit za pokračování plodné spolupráce Německa s balkánskými muslimy, z nichž nacisté v době druhé světové války vytvořili dvě divize. Muslimští primitivové byli dokonce pasováni na čestné árijce. Bohužel se vyznačovali ubohou bojovou morálkou a dokázali především vraždit, loupit a znásilňovat civilní obyvatelstvo.

Zločinů v Jugoslávii se v devadesátých letech dopustili především příslušníci 10. tankové divize a její 37. mechanizované brigády.

Nedávno si reprezentant chorvatských fotbalistů stěžoval, že Chorvatsko je ožebračenou zemí. Mají, co chtěli. Za to s germánskou podporou bojovali a rozbili Jugoslávii, která byla lokální velmocí a ochranou proti islámu z jihu a Albánie. Konec konců v Chorvatsku jako první zavedli EET.

Nejsou lidi

Hlavním problémem jsou však vojáci. I když se horečně nakoupí další výzbroj, nebude ji mít kdo obsluhovat. Nové zbraňové systémy navíc omezují použitelnost nepočetných záloh. Není to tak dlouho, co byla v Německu zcela zrušena prezenční služba, i když postihovala pouze část mladé generace. Nábor dobrovolníků do profesionální armády nepokrývá ani minimální potřeby, přičemž i z potenciálních žoldáků je velká část vyřazena pro fyzickou, či duševní neschopnost, případně pro vlastenecké názory neslučitelné se současnou ideologií multikulturalismu. Výsledkem je stále horší úroveň a nižší použitelnost vojáků z hlediska bojového nasazení. Počty neodpovídají kvalitě. Šaškárny v podobě přehlídek, prezentací pro veřejnost a média a cvičení jen obtížně zakrývají stále ubožejší realitu, což je ostatně problém většiny armád EU. Dlouhodobá protivlastenecká propaganda v Německu rovněž nezvyšuje zájem o službu v armádě. Ostatně kdo by měl zájem sloužit v armádě nasáklé stupidními ideologiemi a feminismem za stále zkrachovalejší a protinárodnější režim euromarxistů, ať již bývalých komunistů, sociálních demokratů, nebo takzvaných křesťanů podlézajících islámu.

Německé vedení neví, jak řešit problém. Proto se objevila v médiích informace mluvčího Bundeswehru, že se uvažuje o možnosti přijímat do armády cizince, kteří mají příslib získání německého občanství. Tento názor potvrdil rovněž reprezentant německé sociální demokracie Brunner, bezpečnostní reprezentant německých euromarxistů. Naopak vlastenecká AfD prosazuje návrat k povinné prezenční službě. Jenže z toho mají euromarxisté panickou hrůzu. Horšící se hospodářské výsledky Německa, které potvrzuje nedávno snížený rating Deutsche Bank, povedou k rostoucímu odporu proti současné politické reprezentaci. Dát zbraně domácím brancům by mohlo být nebezpečné, protože by se mohli postavit za zájmy vlasti proti ničitelům národa a slouhům cizáků.

Multikulturní armády

Anketa

Oceňujete, jak proti Andreji Babišovi vystoupili Tomáš Klus, Matěj Ruppert a Jiří Macháček?

Oceňuji to

13%

Odmítám to

81%

Je mi to jedno

hlasovalo: 23148 lidí

Euromarxisté přehlížejí historické zkušenosti, ať již z hlouposti, nebo záměrně pod vlivem korupce, či vydírání. Ty ukazují, že multikulturní armády za moc nestojí a multirasové jsou doslova nebezpečné. V praxi to potvrdila už německá policie, která přijala do svých služeb různé muslimy a jiné africké migranty, především Turky. Výsledkem byly uniformované zločinecké gangy. Němci využívali ve druhé polovině devatenáctého století a počátkem dvacátého ve svých nepočetných koloniích domorodé vojáky, stejně jako Britové, Francouzi, Holanďané, Italové, Belgičané, Španělé a Portugalci. V bitvě u Tangy se dokonce útvaru složenému z malého množství vojáků doplněných záložníky a domorodými vojáky podařilo odrazit britskou vyloďovací operaci realizovanou rovněž z větší části domorodci, a to z Indie. K německému vítězství ovšem napomohl víc než domorodí askariové bažinatý pobřežní terén plný pijavic, hadů a především hnízd divokých včel. Nicméně je fakt, že generál Lettov Vorbeck kapituloval v Africe až po uzavření příměří v Evropě. Kde ty časy jsou.

Jinak se koloniální armády vyznačovaly opakovanými vzpourami a vražděním bílých důstojníků. Podle vzpomínek účastníků byli domorodí vojáci mnohdy nepředvídatelní a násilničtí. Někteří byli brutálně odvážní, jiní prchali před moderními zbraněmi a bylo obtížné je využívat k organizovanému vedení boje. Nejvíc se takové rozdíly mezi vyspělou a africkou civilizací ukázaly na bojišti ve válkách mezi Izraelem a arabskými a muslimskými zeměmi.

V období po druhé světové válce přišly koloniální metropole o svoje kolonie a mnohdy se do vedení národního hnutí odporu dostali právě domorodí vojáci. Později můžeme za koloniální armády označit jihokorejskou, jihovietnamskou bojující za americké zájmy, afghánskou bojující z žoldu SSSR a v posledním období opět iráckou, afghánskou bojující za zájmy USA. Výsledky jsem viděl i osobně v Iráku, kde naši instruktoři konstatovali, že ve dne cvičí policisty, kteří jsou v noci teroristi. Tak či onak, konflikt se nakonec vždy dostane do rasové, nebo etnické podoby.

Ostatně úspěchy multikulturalismu jsme viděli i v Evropě v Jugoslávii, Rusku, na Ukrajině, v Baskicku, jižních Tyrolích a nakonec i doma, když se na přelomu let 1992/1993 rozdělilo Československo. Školní ukázkou nemožnosti a neúspěchu multikulturalismu bylo Rakousko, odkud při první příležitosti prchli v roce 1918 Poláci, Češi, Slováci, Jihoslované, Zakarpatoukrajinci a nakonec i Maďaři, mnohdy po létech bojů za samostatnost. Aktuálně to vidíme názorně v Jihoafrické republice. Reprezentanti bílé menšiny, která je v multikulturním ráji brutálně utlačována, byli nedávno sondovat v Rusku možnost přestěhování. Kupodivu nikoli do úžasné EU pravdy a lásky, která bělochy a křesťany v Africe v klidu odepsala a o černém rasismu systematicky mlčí. Kolem 75 % jihoafrických černochů přiznalo, že někoho znásilnili a v jiných zemích Afriky to není lepší, přičemž se tam šíří kanibalismus.

Podle německých sociálních demokratů a dalších multikulturních reprezentantů pražské havlérky a sudeťáků se hledají odborníci pro Bundeswehr. Mezi ilegálními afroislámskými migranty je jak známo plno pologramotných syrských doktorů a inženýrů. Nicméně vraždit, znásilňovat, loupit a kšeftovat s drogami umí mnozí výborně.