Převzít řemeslo po rodičích už dnes není taková zvyklost, jako tomu bylo dříve. Farmářů a pěstitelů, kteří převezmou rodinné žezlo, ubývá. Proč jste se dal na zemědělství, respektive se do něj pustil spolu s otcem?
Táta začínal hned po revoluci, když se JZD dostávala do soukromých rukou. Začínali s maminkou obdělávat 100 hektarů, s jedním traktorem, převzali zčásti kravín a statek ve Stebně nedaleko Lubence, odkud sem táta stále dojíždí. Pomalu se hospodářství rozrostlo na současných 215 hektarů.
Já v tom žil odmala, tíhl jsem k zemědělství a pořád mě baví, proto bylo moje zapojení přirozené. Trávil jsem zde prázdniny, jezdil s tátou na kombajnu, v traktorech a tak různě. Když jsem byl větší, už jsem sám sekal kombajnem.
Dříve tu byl kravín v každé vesničce… Dnes děláte ale čistě rostlinnou výrobu, kam zmizela ta živočišná?
Někdy do 95. nebo 96. roku byly kravíny plné, vzadu jsme měli pastvinu. Ale vliv na útlum živočišné výroby měla jednak cena hovězího masa, která šla dolů. V malém množství to pro nás jako malého sedláka už nebylo rentabilní. Vyplatilo se raději zasít pšenici. Dnes už se zase stav s masem zlepšil.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš