Duchoslav uvádí, že se tato strana pod vedením zkušeného B. Kučery za osm měsíců obrodné aktivity vyprofilovala v partaj, která svou vahou přispěla k hlubší demokratizaci celé společnosti. „Ta byla bohužel přervána následnou invazí vojsk Varšavské smlouvy,“ píše Duchoslav.

V roce 1948 prý byla během únorového převratu násilně dosazena do čela tehdejší Československé strany národně socialistické (ČSNS) prokomunistická garnitura v čele s národohospodářem E. Šlechtou a politickým kariéristou A. Neumanem. Ti podle něj až do poloviny padesátých let v podstatě poslušně plnili příkazy komunistického vedení, kdy nastal pokus o emancipaci strany v rámci existujícího režimu a většímu osamostatnění na komunistické straně. „Pokus však selhal, protože komunisté jej hodnotili jako snahu o narušení svého monopolu moci,“ píše Duchoslav ve svém komentáři s tím, že byl Šlechta se svou ženou doslova uštván, a tak v roce 1960 spáchali sebevraždu otrávením v předtuše politického procesu, který by komunisté zcela určitě vykonstruovali.

S Dubčekem přišla změna