„Učarovalo mne moto této knihy. Protože tady tak nějak zastupuji tu vedlejší nádhernou budovu, katedrálu,“ uvedl kardinál Duka na úvod. „Žít v sousedství, které tu je od dávných dob, mezi knížetem a biskupem, později mezi králi a arcibiskupy, ale také mezi prezidenty a arcibiskupy. Odpovědnost je daná každému z nás. Dominikánský kněz, doposud žijící Juraj Gabura, byl spolužákem doktora Husáka a vyprávěl nám příběhy, které byly skutečně zajímavé, protože spolu nejen chodili do gymnázia, ale pak se také setkali ve vězení v padesátých letech,“ vzpomněl na úvod.

Nerozdělovat, nepodrážet

„Čeho si na knize Milana Syručka vážím, je  porozumění a pochopení. Čím má člověk větší odpovědnost, tím je více ohrožen, že spáchá více a větší chyby než ten, který má minimum odpovědnosti a není posuzován. Ten hradčanský pahorek má jednu nevýhodu. Nejenže tady stále fouká, v létě i v zimě, ale přece je na nás a především na hlavu státu mnohem více vidět,“ uvedl Duka. „Měli bychom v současné politické a společenské situaci vidět jedno, že není cesta do budoucnosti rozdělovat společnost na my a oni, není cesta chtít druhého porazit jakýmkoliv způsobem.“
„Žádný z těch našich prezidentů nemůže být označen jen černě a ani ne jen bíle. Zcela záleží na politické, hospodářské situaci a někdy to mohou být také životní omyly, které je pak svedly, že nedokázali jednat s plnou odpovědností.“
Ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Rudolf Jindrák mj. řekl, že „… pan Syruček přistoupil k sepsání té knihy s velkou pečlivostí a odpovědností, což také bohužel nebývá úplně zvykem. Objevují se nám desítky knih, které v zájmu prodejnosti jsou trochu bulvárnějšího charakteru,“ posteskl si ve svém stručném projevu.

Viceprezidenti nebyli… Ke škodě nás všech

Slova se poté ujal slovenský velvyslanec v ČR Peter Weiss, který na začátek řekl, že ze všech prezidentů byl pouze jeden Slovákem. „Antonín Novotný zůstal ve své neblahé paměti slovenského národa za to, co udělal v šedesátých letech v Matici slovenské. Dnes, kdy je všeobecný úpadek politických analýz, které se nahrazují všelijakými stereotypy a mainstreamovými hesly, tento analytický přístup k historickému vývoji je velmi cenný…,“ pochválil Syručkovu knihu velvyslanec. „Interpretace je samozřejmě jiná věc, každý si to můžeme interpretovat, jak chceme, ale interpretovat bludy, to se nepatří,“ varoval Peter Weiss a k prezidentům ještě dodal: „Dvakrát se uvažovalo o tom, že při prezidentovi bude i viceprezident. Uvažovalo se tak v souvislosti s Milanem Rastislavem Štefánikem, který bohužel skončil tragicky, a můžeme jen spekulovat, domnívat se, jak by se vyvíjely osudy mladé Československé republiky, kdyby tento charismatický, energický muž byl jedním ze součástí rozvíjejícího se československého politického života. Pak podruhé se hovořilo o funkci viceprezidenta po listopadu. Ani tehdy se tato idea nenaplnila. Také můžeme uvažovat, co by se stalo, kdyby se tato myšlenka realizovala.“

Co vlastně tedy (ne)chceme?!

Další jeho poznámka se týkala naší nespokojenosti: „Týká se vztahu prezidenta k občanům a občanů k prezidentovi. To je součást řemesla hlavy státu, aby si vytvořila dobrý vztah k občanům. Je to i součástí zodpovědnosti. V dnešní době přišel takový zajímavý moment, který se už netýká Československa, že demokratická volba, ke které jste dospěli po dvou prezidentech později než my, se zpochybňuje. Tady vidím jistý rozdíl mezi Českem a Slovenskem. U nás tato diskuse nikdy nenastala, my respektujeme, že prezident je přímo zvolený lidmi, vyřešili jsme tak velikou krizi, kterou jsme měli na konci devadesátých let. Bez přímé volby prezidenta jsme nebyli schopni si zvolit novou hlavu státu, tak byla společnost polarizovaná.“
Poté podle Weisse přestalo být předmětem diskuse, že je prezident takový nebo jinaký. „To není důsledek toho, že je přímo volený lidem. A u vás stále slyším a čtu zajímavou diskusi, že byla chyba, že se přešlo od volby v Parlamentu k přímé volbě. Můj osobní názor, že vyšší legitimita daná přímou demokratickou volbou občany, jako je to v Rakousku, nemusí znamenat, že by se mělo něco měnit v ústavě,“ varoval Weiss. „To, že prezident má stejné pravomoci, ale má větší sílu danou lidovým hlasováním, než je volený Parlamentem, to je dobře pro demokracii, a osobně, když poznám historii československých prezidentů, tak si myslím, že přímou volbou prezidenta se u nás a u vás završil republikanismus, dovytvořilo se republikánské zařízení. To je velmi důležité, protože o chodu republiky mají demokraticky rozhodovat volené instituce. Kdosi použil takovou větu, že ulice nemůže být druhou komorou Parlamentu. To je zkratkovitá teze. V kontextu přímých voleb prezidenta bychom si měli ve veřejné diskusi promyslet, co se děje v naší společnosti, ve vaší společnosti, protože prezident není monarcha. Prezident je vyjádřením svobodné vůle svobodných občanů v demokratických volbách. Je vrcholem našeho republikánského zařízení, a proto bychom prezidenta, ať s ním třeba hluboko nesouhlasíme, měli vždy respektovat a neměli bychom na něj nadávat. To platí pro moji zemi i pro váš stát,“ uvedl kriticky za potlesku přítomných Peter Weiss.