Na migraci má někdo zrůdný zájem. Metody jak za čarodějnických procesů. Krajinný ekolog promlouvá o úmyslech světových elit a pitomé Evropě, která se nachytala

Vládci prostě potřebují hladomor, sucho či další uměle vyvolané hrozby, aby odvrátili pozornost od nefungující domácí politiky. Ti nahoře nás nutí v podstatě bojovat proti rychlému rozvoji lesů a většímu výnosu plodin – boj proti klimatickému oteplování je ale jen součástí tendencí, které usilují o tzv. Nový světový řád. Předkládané a nijak nepodložené dogma, že za vzrůstem teplot je skleníkový plyn CO2, je naprostý nesmysl, stejně jako to, že globální oteplování ovlivnil člověk. CO2 nejenom, že není škodlivou emisí, ale naopak je životadárným plynem. Bojuje-li proti tomu Evropa, žene se do záhuby, ruku v ruce se sociálními dopady invazivní migrace. Naopak nás čeká malá doba ledová.

O tom všem je přesvědčen pětaosmdesátiletý lesní inženýr Stanislav Štýs ze severočeského Mostu, znalec, krajinný ekolog, mezinárodně uznávaný zakladatel české školy rekultivací a také autor více než 400 odborných publikací, který například v jednom ze svých odborných textů z roku 2014 předkládá (najdete ZDE), že se chystá ustavení světové komise orwellovského typu pro kontrolu klimatu. Zjistil, že „uhlíkatá diktatura“ bude mít právo zasahovat do záležitostí suverénních států, a to i vynucením ozbrojenými silami.

Obama nemá pravdu. Čím víc tepla, tím víc „civilizace“?

Vzhledem ke svému oboru se v současné době zaobírá mimo jiné informacemi o údajném vlivu oteplování na pohyb „národů“, na migraci. „Je prokázáno, že nikoli oteplování je špatné, ale sucho je špatné. Teď už konečně se také začíná mluvit o suchu, předtím se pořád omílalo jen oteplování – Obama vykřikuje, že to je nejhorší, co je před námi. Jenže – jakmile historicky za posledních 10 až 12 tisíc let docházelo k oteplování, vznikala naopak takzvaná ‚klimatická optima‘, a docházelo vždy k rozvoji civilizací. Protože když bylo teplo, odpařovalo se hodně vody z oceánů. Ty vodní masy pak formou vodních plynů putovaly k nám a srážely se: A čím větší je výpar, tím větší jsou dešťové srážky. Tím více je zákonitě pak zeleně a dochází k sekundárním srážkám,“ vysvětluje koloběh.

Stanislav Štýs desítky let fotodokumentuje proměny rekultivované krajiny. (Foto: Lucie Bartoš)

V dalekých dějinách jsou důkazem takového rozkvětu v období tepla například starý i nový Egypt, Mezopotámie, dále řecká, ale také římská civilizace.

Nebude-li teplo, nastanou hladomory, válka a zánik

„Například Řím měl v době svého rozkvětu 80 lodí, které se vypravovaly do Afriky, protože v údolí Nilu, ale i v širším okolí, byla velká úroda obilí. A z něj oni žili. Pak ale nastalo ochlazení a už to tam nerostlo. Museli proto expandovat. Samozřejmě i v Evropě pak začalo chladné období, takže z toho samozřejmě vznikaly hladomory, nemoci, a to rovněž přispělo k zániku Říma. A když už jsme u toho vývoje, tak posledním obdobím byla malá doba ledová, po středověku, kdy k nám začaly nájezdy Švédů,“ připomíná.

Ti podle něj nejezdili jenom bránit svoje náboženství, ale také rabovali. „Na severu už totiž nerostlo žádné obilí a oni si prostě od nás odváželi baštu. Suma sumárum každé teplo v historii lidstva přineslo období rozkvětu a každé studené období bylo vždycky naopak doprovázeno neúrodou, válkami, hladomory a tak dále. To je prostě prokázané,“ říká přesvědčeně a doporučuje ojedinělou publikaci uznávaného klimatologa a historika Jiřího Svobody s názvem Velká kniha o klimatu Zemí koruny české.

„Toto není vysloveně moje prioritní téma, ale už se v něm asi deset let ‚hrabu‘, protože jako rekultivák k němu mám velmi blízko. Když toto dávám dohromady se současnou klimatickou hysterií, vidím analogie,“ dodává.

Podvodná hysterie, aneb Co nám zamlčeli z období Karla IV.

Přesto nelze ignorovat, že migrace z teplých regionů směrem do Evropy vyvolává i obavy. Podle Štýse jsou zbytečné a veřejnost se do této problematiky vůbec nemá zatahovat. „To je vysoce odborný problém, kterému nerozumí ani jednotliví fachmani. Naše věda totiž zatím postrádá generalisty. Začíná se ovšem instalovat věda o Zemi, taková komplexní. Mám fantastickou publikaci jednoho australského profesora, a ten jasně vyvrací celou tuto klimatickou hysterii. Ona je totiž vyvolaná na bázi mnoha podvodů – klimatických podvodů,“ vypráví a uvádí konkrétní příklad:

„Úplně se zamlčelo, že proběhla teplá perioda středověká, kdy k nám Karel IV. vozil víno, protože zde bylo mimořádně teplo! Proto to víno. Potom samozřejmě zaniklo, začaly hladomory a doplácely na to chudáci ženy. Protože někdo to musel odnést, tak to odnášely čarodějnice. To je prostě motivované tímto,“ tvrdí a připomíná, že když někoho upálili, tak přeci celý jeho majetek propadl ve prospěch církve.

Korupce mezi akademiky? Elitní klub s plánem „vylidnění“

Metodika těchto čarodějnických procesů, jak byla mimo jiné zobrazena i ve známém podobenství o inkvizici „Kladivo na čarodějnice“ (film Otakara Vávry podle románu Václava Kaplického a dochovaných soudních zápisů z čarodějnických procesů z let 1678-1695, o totalitě a zneužití moci), to je podle Štýse přesná metodika Klimatologického panelu!

„Přesně takhle se to dělá. Samozřejmě, že se už neupaluje, ale vyhazují se kritičtí vědci, kteří vybočují z mainstreamové linie. Nebo jsou donuceni k odchodu. Jsem toho názoru, že většina vědců, kteří se většinou za státní či grantové peníze klimatickou tematikou zabývají, je nucena táhnout za jeden provaz. A to z obavy, že ztratí materiální základnu. Ale to je nejen vědecky, ale i společensky zhoubné. Věda neuznává pravdu většiny. Dnes je klimatická tematika ovlivněna hlavně morálními aspekty,“ říká.

Štýs je v kontaktu mimo jiné s profesorem pedologie, půdním fyzikem a kritikem Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) Miroslavem Kutílkem, který spojování změny klimatu a oxidu uhličitého produkovaného lidmi považuje za politicky chytlavé téma. „Půda také ovlivňuje kvalitu ovzduší a je jím ovlivňována, čímž se tento odborník ke klimatologické tématice také dostal. Když to tady po návratu z emigrace viděl, tak na dané téma vypracoval vědeckou publikaci v češtině – Racionálně o globálním oteplování, která mainstreamové názory vědecky vyvrací, protože celá oficiálně prezentovaná koncepce nestojí ani na jediném vědeckém důkazu! Pořád je uplatňován jen oficiální názor v podobě vědecky nijak nepodložené skleníkové hypotézy...“ říká znalec, který na tyto náměty napsal několik statí, kde vše propojuje s oborem rekultivací, na niž je mezinárodně uznávaným expertem.

Všechno to podle jeho slov začíná u Římského klubu. To je globální think-tank, který vznikl v roce 1968 a pozornost po celém světě získal zejména v roce 1972 vydáním zprávy Meze růstu, která apelovala na zastavení hospodářského rozmachu a na uvědomění, že svět stojí před vyčerpáním přírodních zdrojů. Členové klubu diskutují mimo jiné také o redukci neúměrně rychle se zvětšující lidské populace. V jedné z jejich publikací stojí:

„Zdá se, že lidé potřebují společnou motivaci v podobě společného nepřítele, aby se dokázali spojit a spolupracovat […] Trik spočívající v hledání obětních beránků je starý jako lidstvo samo – když se domácí situace stane obtížnou, odvést pozornost k hrozbám z vnějšku. Sjednotit rozdělený národ proti vnějšímu nepříteli, ať už skutečnému, nebo k tomu účelu vymyšlenému.“[zdroj]

„Při hledání nového nepřítele, který nás sjednotí, jsme [zde není zřejmé, zda autoři myslí sebe, Římský klub nebo lidstvo resp. vládnoucí politiky] přišli s tím, že by k tomuto účelu mohlo sloužit znečištění, hrozba globálního oteplování, nedostatek vody, hladomor a podobně […] tyto jevy představují společnou hrozbu které musíme čelit společně, ale při označení těchto jevů jako nepřátel, jsme se lapili do pasti, na kterou jsme již čtenáře upozornili, jmenovitě záměny příčiny a následku. Tato nebezpečí jsou způsobována lidskými zákroky do přírody a lze je překonat pouze změnou postojů a chování. Skutečným nepřítelem je lidstvo samo.“[zdroj]

„Musíme přestat s naší snahou léčit symptomy a přikročit k vyříznutí rakoviny. Tato operace bude vyžadovat zřejmě mnoho brutálních a bezcitných rozhodnutí.“[zdroj]

„Planetární režim by dostal zodpovědnost za rozhodování týkající se optimální velikosti jak světové, tak regionální populace. Každá země by dostala přiděleno jisté číslo v rámci svých regionálních limitů. Světová vláda by ale měla pravomoc tyto limity vynucovat.“[zdroj]

Genetické obohacení nájezdníky – nic nového pod sluncem

Migrace, globální oteplování, to je podle Štýse právě oním uměle pěstovaným „společným nepřítelem“. Jeho názor koresponduje i s poznatkem, že i klimatické změny bez ohledu na příčinu a jejich vliv na životní podmínky obyvatel zřejmě mají významný vliv na konfliktnost lidstva obecně, a to zejména při zhoršení: stěhování národů, násilné revoluce apod. A opačně – růst teplot v Číně byl podle badatelů spojen s růstem úrod a snížením počtu ozbrojených konfliktů.[zdroj]

„Migranti jsou podle mě nejen vyháněni válkami. Myslím, že i ty války jsou uměle živeny, aby ti lidé mohli pak někam utíkat. Je to oboustranné ochuzování Evropy. Mám dojem,že velmoci či mocní tohoto světa na tom ovšem mají zájem. Ta Evropa je tak pitomá...,“ kroutí hlavou a opakuje: „Prostě – ne teplo, ale sucho je vyhání. Nedivte se – lidé, kteří žijí v pouštích, najednou přijdou do Evropy a vidí, jak je tady nádherně. Všechno je zelené, spousta úrody, no tak je to sem prostě potáhne.“

Sucho dle jeho slov ale v žádném případě nebylo historicky způsobováno pouze teplotami, ale právě naopak ochlazováním. „V předhistorickém období ona oblast Mezopotámie byla ohromně úrodná. Proto tam ty kultury – jako babylónská – vznikaly. Ale nakonec ta oblast byla zničena. Žádná kultura se zatím nedokázala vyrovnat s hospodařením s půdou. Žádná předchozí, a oni nebyli výjimkou. Začali zavlažovat ve velkém rozsahu, a protože se hodně zavlažovalo, ale teploty byly vysoké, to znamená, že v půdě se koncentrovaly minerály. Hromadily se a docházelo ‚k zasolení‘ půd, které pak byly naprosto neúrodné. Tím pádem tam vše přestalo růst a vznikly pouště,“ vysvětluje a uvádí, že například Sahara vznikla právě před několika miliony lety v chladném období: „Vždyť je přeci známo, že ještě dnes tam jsou říční koryta a dokonce zbytky lodí. I Sahara byla kdysi zelenou savanou. Ale vegetace může růst jen s podporou tepla a CO2. A vody. To jsou tři základní existenční podmínky. Není-li teplo, není ani CO2. A to máme bojovat proti CO2, který je životodárným ‚hnojivem‘? Tvoba CO2 je prokazatelně závislá na teplotě a zeleni – a ne naopak, na čemž je postavena skleníková oficiální hypotéza.“

Proto tedy, bude-li docházet ke globálnímu oteplování tak, jak se předpokládá, zvýší se logicky úrody a bude více CO2. „Proč se asi dělají skleníky? Aby z nich neunikal CO2 jako skleníkový plyn, a tím se zvyšují úrody. Až o polovinu by se mohly zvednout úrody v Africe. Pokud bráníme teplotám a CO2, má to jen kontraproduktivní vliv. A stejně – teplotám nikdo nezabrání. Člověk má vliv tak maximálně do deseti procent. Jinak je to věc přírody. Je velké množství dalších faktorů, ale základními jsou sluneční aktivita a vztahy mezi sluncem a naší planetou.“

Příroda je podle něj lidmi v podstatě neovlivnitelná. Poručíme větru, dešti – toto klimatické inženýrství, v němž se říká, že když udržíme CO2, tak udržíme teploty v určité úrovni do maximálně do dvou nebo 1,5 stupňů, to je jen politické rozhodnutí. „Není to podložené vědou. To rozhodl Klimatický panel jako politický orgán. Dokonce dochází k takovým excesům, že slyšíme, že prý do roku 2030 zmizí ledovce v Himalájích. To jsou nesmysly! Tyto ledovce soustavně tají, ale také narůstají.“

Nic to nemění na tom, že migranti již přicházejí. Co zde budou dělat, jak se zvládne jejich začlenění do práce a naší kultury, to už je věc jiná. „To už je problém sociální a kulturní politiky. Odvolám se v tomto směru na papeže. On situaci vidí z hodně velkého nadhledu. Má svým způsobem pravdu: Migrace může obohatit Evropu. Stejně jako Španělé byli obohaceni obdobím, kdy u nich byli muslimové – Mauři. Dodnes je tam přeci zachována hodnotná maurská architektura, mnohé vlastosti a zvyky. Pozor – když je to v rozumné míře.“

Romský kočovný klon jako příklad

V Africe například podle jeho slov lidé mají biologicky vitální genetickou kvalitu, a to proto, že v těžkých podmínkách tak přežívají jen skutečně životaschopní jedinci. „Teď se to například ukazuje ve sportu, jak nás začínají černí a míšenci válcovat. Oni prostě v sobě mají onu velkou vitalitu. Pokud by se to udrželo v této úrovni, tak je to v pořádku. Ve své poslední encyklice papež říká, že toto dění může obohatit Evropu. Říká, že ‚může‘... Ale nesmí to přerůst v sociální a samozřejmě i bezpečnostní nerovnováhu. Adaptabilita trvá mnoho generací,“ podotýká Stanislav Štýs a jako Severočech dodává, že to je vidět i na „našich Romech“.

„Oni mají pevnou genetickou fixaci. Stovky generací vlastně Romové jednají v podstatě pořád stejně. Odešli ze severní Indie a od té doby putují po světě a dodnes se neadaptovali. Jsou to v postatě kočovníci,“ rozvádí odborník a opět připomíná jeden z příkladů vědce Jiřího Svobody:

V období kolem 2 tisíc let před naším letopočtem podle jeho slov došlo k výraznému klimatickému ochlazení, které hnalo lidi na teplejší jih. Tehdejší barbaři utíkali ze severu do teplejších krajin. Dostali se až do oblasti indických městských států Hareppa a Mohendžo-Dara v povodí řeky Indu. „Tato místní vyspělá kultura měla jediný nedstatek. Neuměli se bránit. Neměli ani sedm statečných, kteří by je to naučili. Barbaři je proto vymlátili,vyplenili jejich domy. Ani je nenapadlo, že by se v nich mohli pohodlně usadit. V ulicích si postavili primitivní chatrče. Civilizační vymoženosti nechali zchátrat a zanedlouho, když krajinu zdevastovali, tak odtáhli dál. Neříká vám to nic v kontextu s ‚vybydlenými‘ moderními domy na Mostecku? Měnit geneticky fixované vlastnosti je běh na velmi, velmi dlouhou trať,“ je přesvědčen.

Sobecký singl-styl jako brzda porodnosti

Podle jeho slov si proto ani o další cizí kultuře, která se dostává do Evropy, nelze vykreslovat nějaké ideály. „Něco jiného je ovšem Syřan, dokonce i třeba Pákistánec, ti už jsou kultivovanější. Hlavně na tom Předním východě, kde působili hodně Angličané a Francouzi, tak tam se obyvatelstvo zkulturnilo. Proto ti lidé už mají podobný styl našemu. Těch bych se zrovna moc nebál. Upřímně řečeno, nám by to pomohlo, protože víte, jakou máme u nás porodnost na jednu ženu? Je to 1,4 dítěte. To je katastrofa. A ten stát to v podstatě podporuje!“ konstatuje Stanislav Štýs a kritizuje skoro až glorifikovaný životní styl svobodné nevázanosti. „Ale co potom s dětmi, dál už neříkají. Singl začíná být moderní. Je to všechno jenom tím, že jsme sobečtí. Jsme už překultivovaní. Žijeme v nadbytku, kdy ochabuje iniciativa. Jsme choulostiví. Nám to, co se děje, může v těchto souvislostech, bude-li to ovšam probíhat kultivovaně, jen a jen prospět.“

Na otázku PL.cz, že pro některé Slovany, respektive Slovanky, je možná nepředstavitelné sžití s etnograficky zcela rozdílným „druhem“, odpovídá: „Samozřejmě etnograficky blízcí jsou pro nás Slované, to je v pořádku. Například Ukrajinci k nám samozřejmě mají blíž a jsou schopni žít naším stylem života. Je to věc třeba dvou generací,“ přemítá a vrací se k hodnocení Romů: „Ti by možná i chodili do škol a vzdělávali by se i dále, ale jsou to rodiče, kdo jim v tom většinou brání – koukají, aby děti už byly patnáctileté a mohly brát další peníze. Nedávno mi někdo říkal, že zde v Mostě například žije pětatřicetiletá Romka, která má 11 dětí, každé snad s jiným... Jakmile odrodí, tak vyjde a zadělá si na další. No a pak berou velké peníze. Ale to je samozřejmě romský extrém. Bohužel nás bude velmi zatěžovat, protože v kontextu obecně dodržování lidských práv to nebude možné účinně řešit...“

Přílišná tolerance podle něj nepřináší nic dobrého. „Když je někdo spratek, tak by prostě měl dostat na prdel! Jako malej. Já bych se toho nebál, protože na takového už nic jiného neplatí. Jenže to si dnes nikdo nesmí dovolit. Ani vůči těm Romům, ani vůči někomu jinému. Takže jsou dva motivy – etnograficky je tedy dobré, aby k nám přicházeli Slované, ale jaksi zoologicky či řekněme biologicky jde prostě o křížení. I pšenice vznikla na bázi křížení. Dlouholetým zušlechťováním – výběrem a křížením. A ne jenom pšenice, ale všechny naše plodiny takhle vznikaly – z divokých, jednoduchých se vyšlechtily.“

Některé mutace mohou být dobré. A muslimové?

K tomu podle jeho slov slouží především dva způsoby – výběr toho nejlepšího genetického materiálu, nebo zmíněné křížení. „A tak dochází k mutacím a některé z nich mohou být dobré. Nyní se toto v pěstitelství realizuje řízenými mutacemi, což je – když se to činí kvalifikovaně – ten nejlepší způsob. A my se toho tady pořád bojíme, přitom modifikací vzniká nejenom větší kvantita, ale vznikají druhy odolné vůči různým škodlivinám a škůdcům. Když už je známa genová abeceda, tak už se toto dá realizovat. Před tím to bylo postavené jen na náhodě. Dnes už se šlechtění dá koordinovat – bránit tomu, to je tmářství, stejně jako se ještě dnes bránit darwinismu. Geneticky upravená kukuřice pomáhá nakrmit miliony hladových v Africe!“

Teoreticky to není proti přírodě a přirozenému koloběhu, pokud se etnograficky odlišní muslimové projeví jako geneticky silnější. „Jsou silnější a jsou také skromnější. Nejsou tak zpohodlnělí. Když přijdou do nového prostředí, tak mají snahu se udržet a vyniknout. Ale teď mluvím jenom do té míry, aby to nepřerostlo v ony davy, které jsme sem začali pouštět. To je pak zhouba. Migrace musí procházet kontrolovaně a řízeně. Každý stát má určité kapacity – jak etnickou, tak biologickou, sociální… a podle toho je samozřejmě nutné se řídit,“ dodává Stanislav Štýs, který patří mezi kritiky uprchlických kvót jako měřítka přerozdělování migrantů po Evropě.

„K tomu se těžko dá přistupovat jen na základě nějaké obecné matematiky z orgánů Evropy ‚máte deset milionů lidí, tak převezmete tolik‘. No, já jsem si zpočátku také říkal, že Merkelová vstoupí do historie – v tom negativním slova smyslu. Ale – ona ví, co dělá. Ona má od začátku podporu průmyslu. Protože v Německu je už nedostatek pracovních sil, hodně Němců nechce dělat obyčejné práce a oni tak potřebují pracovní síly. Tak se i západní Německo obohatilo – ale tím, že si vybíralo, většinou Portugalce jako pracovité lidi, skromné, ještě nezkažené, a to byli Evropané. Samozřejmě že tam také přicházeli utečenci, ale těch bylo minimum,“ uvádí chápavě.

Čárou přes rozpočet by pak ale bylo, pokud by příchozí utečenci neměli zájem pracovat. „A to bohužel nemají. Protože jinak by u nás zůstávali a neutíkali by jinam. Přeci když jsem někde ohrožován na životě, tak si nebudu vybírat a budu rád, když můžu zůstat v Čechách. Jenže Merkelová jim to otevřeně nabízela, i když to své nadšení teď musí trochu rozmělňovat – řízené to být musí. Je to obtížné, ale jinak to bude zhouba Evropy,“ předpovídá Stanislav Štýs, který nevěří v rychlý multikulturalismus.

Muslimové, ta krásná Evropa bude vaše

Uvažuje také nad německým nacionalismem, který byl postaven na „Deutschland über alles“. „A na tom, že jejich rasa je ta nejlepší. Že oni jsou předurčeni. Dnešní nenávistný islám je něco podobného. A skutečně je agresivní. Ať se to okecává, jak chce, ale v jejich koránu je, že povinností každého muslima je rozšiřovat islám a když někdo nechce, tak ho klidně i zabít. Když oni ty lidi takto zblbnou, že Evropa bude jejich – ta krásná Evropa, tak to je vskutku nebezpečná infekce,“ varuje znalec a pokračuje:

„Nemám nic proti islámu jako takovému. Islámští filozofové a vědci byli až do středověku významnou inspirací. V Evropě, hlavně na Pyrenejském ostrově a na Sicilii. V té době byla islámskou kulturou i Evropa intelektuálmě obohacena. Centrum vzdělanosti byla Byzanc. Islámské Domy moudrosti vybavené miliony titulů měly před evropskými univerzitami náskok několika staletí. To vše je známé. Základním nebezpečím, a to v souvislostech s imigrací, je agresivní ideologie Islámského státu. Především jde o expresivně agresivní výklad koránu, který je nejen ideologickou, ale i skutečnou zbraní proti západní demokratické kultuře. Nezapomeňme, že i velmi vzdělaní a kultivovaní Němci podlehli nové nacistické ideologii a byli ochotni – přestože nosili opasky s nápisem ‚Gott mit uns‘ – zcela legálně ničit, zabíjet, vraždit. Obdobou byly komunistické režimy, hlavně v Sovětském svazu a v maoistické Číně. Ale i v dnešní Severní Koreji. Islámský stát, silně podporovaný zvenčí, zřejmě kráčí stejným směrem. Potřebným utečencům podejme pomocnou ruku, vyslancům agresivního islámu v podobě potenciálních mučedníků však vystavme hráz, i kdyby stála cokoliv. Demokracie nesmí být naší slabostí. Mohli bychom dopadnout jako jako před čtyřmi milénii bezbranní obyvatelé indických měst Harappa a Mohendžo-Daro.“

Zda vyznavači islámu Evropu nakonec zničí, jako kdysi barbaři, je podle Štýse zřejmé. „No samozřejmě. Oni umějíí akorát ‚kalašnikov‘ a všechno kolem sebe rozbíjet, nic jiného. Ke kultuře nejenom nemají vztah, ale mají ho přímo negativní, k té naší. Oni ji ničí. Už z toho důvodu musí mít imigrace velmi přísné podmínky a být tvrdě kontrolovaná. Když vidím zástupy těch, kteří si sem vynucují přístup, tak se mi zvedají hrůzou vlasy,“ uzavírá držitel Ceny ministra životního prostředí Stanislav Štýs, který by – prý z nouze nejvyšší – byl pro uzavření hranic, schengenského prostoru, neboť je to menší zlo, než kdybychom „přestali kontrolovat migraci islámských extremistů“.

-------------------------

Mostečan Stanislav Štýs je lesní inženýr, externí vědecký pracovník, vysokoškolský učitel, držitel autorizace pro posuzování vlivů na životní prostředí, soudní znalec v oboru čistota ovzduší a ekologie, odborník na rekultivace, který v roce 1996 obdržel Cenu ministra životního prostředí. V roce 1954 dokončil studium Lesnické fakulty ČVUT Praha. Pracoval na Správě lesů v Dubí, na Krajské správě meliorací v Teplicích, působil jako vedoucí projekce rekultivací a nakonec jako vedoucí odboru revírní ekologie na Generálním ředitelství Severočeských dolů v Mostě. Je propagátorem myšlenky, aby horníci předávali krajinu po rekultivaci v lepším ekologickém a užitném stavu, než v jakém ji pro těžbu přebírali. V současné době jako fyzická osoba spolupracuje s vědeckými pracovišti a vysokými školami, je autorem nmoha studií EIA/SEA a vydal přes 300 publikací. Již od počátku 90. let spolupracuje s oddělením statistiky životního prostředí ČSÚ.