Na strach nebyl čas, říká český lékař, který byl na misi v Jemenu

05.07.2018 15:00 | Zprávy

V Jemenu v roce 2016 se český anesteziolog Dušan Mach setkal zejména s válečnými zraněními. Během některých nocí nemocnice v Adenu, kde v rámci mise s Lékaři bez hranic (MSF) sloužil, přijala i deset lidí s průstřelem hrudníku. V Jižním Súdánu, kde byl loni, naopak řešil spíše běžnou chirurgii. „Byla ale trochu jiná, než ji známe my. Většina pacientů totiž přicházela do nemocnice pozdě,“ popsal Mach v rozhovoru s ČTK. Často šlo o zanedbané zlomeniny či zhnisané rány.

Na strach nebyl čas, říká český lékař, který byl na misi v Jemenu
Foto: Archiv
Popisek: Jemen

Devětačtyřicetiletý Dušan Mach pracuje jako primář ARO v nemocnici v Novém Městě na Moravě. Již od svých studií na vysoké škole uvažoval o tom, že by jednou rád vyrazil na misi s Lékaři bez hranic. Své přání nakonec zrealizoval před třemi lety a po 25 letech praxe. Jeho první cesta vedla hned do oblasti zmítané krvavou občanskou válkou - do Jemenu. V tamní nemocnici v Adenu strávil na konci roku 2016 šest týdnů. „Bojová linie byla asi 140 kilometrů severně od města a známky probíhajícího válečného konfliktu byly vidět všude,“ uvedl český lékař. „Do naší nemocnice proudil nepřetržitý tok pacientů, většinou obětí střelných poranění, poranění způsobených nášlapnými minami či při výbuchu,“ řekl.



Pracovat v nemocnici v Adenu podle něj v podstatě znamenalo žít v nemocnici. „Můj pokoj byl nad urgentním příjmem, takže jsem neustále věděl, co se děje,“ uvedl anesteziolog. „Skutečně byly noci, kdy jsme přijali i deset průstřelů hrudníku, a operovalo se na dvou operačních sálech tak 15 operací denně,“ přiblížil. „Samozřejmě pro Středoevropana není normální, že slyší za oknem střelbu. Myslím si ale, že na moc velký strach nebyl čas,“ uvedl.

Některé dny se ale od těch běžných lišily a byly ještě náročnější - to když nastalo takzvané hromadné neštěstí, například velký útok, a do nemocnice najednou přivezli množství pacientů. „Tehdy začala nemocnice fungovat v úplně jiném módu. Při vstupu do nemocnice dochází k takzvané triáži, tedy třídění pacientů - těch, kteří jsou vážně zranění a musí okamžitě na sál, těch, kteří mohou počkat, těch, jejichž zranění lze vyřešit dokonce ambulantně, a pak je tam bohužel i skupina těch, kterým již nejde pomoci,“ popsal Dušan Mach.

Právě na něm byla takzvaná sekundární triáž. „Vedl jsem tým v červené zóně, to jsou ti nejvíce kriticky ohrožení pacienti. Na mně bylo určovat, kdo půjde na sál jako první, kdo potřebuje život zachraňující výkon a kdo ještě může půl hodiny počkat,“ uvedl. Právě tehdy zúročil své dlouholeté zkušenosti. „Měli jsme k dispozici i jeden rentgen a jeden ultrazvuk. Ty priority jsou ale v traumatologii jasné, pacient, který vám krvácí a odchází před očima, musí na sál,“ dodal.

V nemocnici pracovali ještě další čtyři místní anesteziologové, střídali se ve směnách a Dušan Mach na ně dohlížel a pracoval rovněž na sále. „Jemen je velmi zajímavý tím, že za těch šest týdnů jsem dokonce čtyřikrát slyšel od jemenských lékařů na operačním sále češtinu,“ popsal český lékař. Jižní Jemen byl totiž v minulosti součástí východního bloku a řada lékařů studovala v Česku či na Slovensku.

Druhá jeho mise, loni v Jižním Súdánu, to byl podle něj „úplně jiný svět“. „Lidé tam žijí často v naprosté chudobě, ale jsou tak úžasně usměvaví a na první pohled šťastní. Těch úsměvů za první půlhodinu, co jsem přišel do práce, jsem tam viděl tolik, že u nás na ně čekám třeba půl dne,“ popsal.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: čtk

Migrace

Kritizujete Rakušana za jeho migrační pakt. Na druhou stranu, jak jste si s migrací poradili vy? Co jste udělali proto, abyste zabránili nelegální migraci? Vy jste byla ministryní před Rakušanem a podle mě jste si vedla stejně špatně

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Stejná krev, ať ruská či americká. Ale bez řečí o „agresorech“ se to v Rokycanech neobešlo

4:44 Stejná krev, ať ruská či americká. Ale bez řečí o „agresorech“ se to v Rokycanech neobešlo

Několik tisíc zájemců o vojenskou historii navštívilo Muzeum na demarkační linii v Rokycanech, kde t…