Ze vzpomínek Jitky Vodňanské a z její bohaté korespondence s Václavem Havlem údajně vyplývá, že spolu měli už před rokem 1989 poměr, který pokračoval až hluboko do 90. let. Během této doby se prý psychoterapeutka o prvním českém prezidentovi leccos naučila. Nevykresluje ho však právě v nejrůžovějších barvách.
„Kniha ukazuje Václava Havla jako nerozhodného, nejistého a tápajícího člověka, který se potácí v paralelních vztazích k několika ženám a pro žádnou se nedokáže rozhodnout: ‚Sere mne, že nejsem schopen žít ani s Olgou, ani bez ní, že nejsem schopen se rozhodnout, že chci žít nadále jen s Tebou, že nejsem schopen Ti zajistit aspoň trochu relativního štěstí (...), že nejsem schopen zjistit, jestli Tě miluji natolik, že chci s Tebou strávit zbytek svého života, anebo jestli mám z Tebe strach, z Tvé báječně expanzivní energetické aktivity, které se jaksi podvědomě děsím...‘ Z jakési podivné letargie Havla neprobudí ani těhotenství jeho milenky,“ píše ke knize paní Vodňanské Zídek v textu pro server Lidovky.cz.
Havel prý za nejrozumnější řešení celé situace považoval potrat. Sděloval své milence, že nebude ani první, ani poslední ženou, která podstoupila potrat.
U některých dopisů se prý zdá, jako by je psal šestnáctiletý mladík, který si není jist vlastním nitrem, a ne padesátiletý muž.
Dopisy prý odhalují ještě jednu věc. Ukazují, že život elit s disentu byl opravdu bezstarostný, večírek střídal večírek, nakupovalo se v Tuzexu a k večeři nechyběl francouzský sýr, alespoň tak život v disentu popisuje Zídek narozený v roce 1971 na základě dopisů terapeutky.
autor: mp