Pane senátore, proč jste před lety nadaci SYNOT zakládal?

Ten příběh je v podstatě jednoduchý. Ve chvíli, kdy se naší skupině začalo dařit, a generovali jsme první větší zisky, začalo se na nás obracet stále vice lidí s prosbou o pomoc. Jednalo se nejdříve o jednotlivce - převážně rodiče dětí, které byly vážně nemocné nebo trpěly různým typem postižení a pojišťovny jim nechtěly přispět na zdravotní pomůcky nebo dokonce léky. Samozřejmě, že jsme jim pomohli. Přibývaly ale další žádosti od různých institucí, organizací, spolků, škol, divadel, dětských domovů, nemocnic, sociálních ústavů, ale také církví, dobročinných nadací a podobně.

A těm všem jste se rozhodli pomáhat?

Ano. Nechtěli jsme samozřejmě spasit svět ani suplovat stát, to ani není možné, ale v rámci možností jsme prostředky směřovali tam, kde to bylo potřeba. A protože žádostí a podporovaných organizací bylo čím dál více, pomoc musela být organizovaná. Vznikla tedy nadace, která dala této pomoci řád. Postupně vznikly také speciální nadační granty, které jsou tematicky zaměřené a požádat si o ně může velmi široké spektrum osob nebo organizací.

Kdo tedy rozhoduje o příjemcích nadačních prostředků? Vy sám?