Zpravodajka České televize v Číně Barbora Šámalová: „To samozřejmě není spontánní akce. To je pečlivě připravená akce, pravděpodobně organizovaná čínskou ambasádou. V každé té skupině byl nějaký tajný policista či rozvědčík, který tuto skupinu řídil,“ poznamenala. Mně to připomíná mé dětství, kdy nás před rokem 1989 vyvedli ze školy a museli jsme vítat třeba severokorejského vůdce.
V Praze měli především za úkol zakrýt tibetské vlajky, zakrýt protesty, aby o nich neinformovala média. Kdyby se někdo v Číně procházel na ulici s tibetskou vlajkou, pravděpodobně by byl zadržen a bylo by na něj vytvořeno obvinění z rozvracení státu nebo nějaké podobné.
Co chce obyčejný Číňan?
Průměrný Číňan se snaží, aby přežil. Aby mohl dát peníze dětem, rodičům, aby mu zbylo něco na důchod. Pokud jde o bohatšího Číňana, tak ten usiluje o to, aby mohl cestovat, aby mohl děti poslat na prestižní vysoké školy a tak podobně. Sami Číňané vůbec nechápou, proč se svět tolik zajímá o Tibet. Pro ně je to zaostalá část země. Lidská práva, jak je chápeme na Západě, Číňany v podstatě vůbec nezajímají.
„Důležitá pro ně je rodina a děti. Chtějí se mít dobře. To, že v současné čínské společnosti převažují materiální hodnoty, to je pravda,“ prozradila. Číňané jsou velmi pracovití a navíc jejich pracovní podmínky nebývají právě nejlepší. Není tam tedy výjimkou, že se tisíce lidí upracují k smrti. Možná i proto teď začínají sílit odbory.
V Číně se na řadě míst vůbec nesmí točit. Absolutně nejstřeženějším místem z hlediska médií je Náměstí nebeského klidu. Tam s kamerou nesmí vůbec nikdo, ale západní novináři z tohoto náměstí občas záběry přinesou. „Platí pravidlo, že čím menší máte kameru, tím spíš uniknete pozornosti, Někteří novináři točí i na mobil a takové záběry jsou již dnes dost kvalitní.“
Další rozvoj Číny brzdí mohutná byrokracie
Zahraniční novináři navíc mají absolutně zakázáno cestovat do Tibetu a do Sin-ťiangu smí cestovat jen v doprovodu policistů a pracovníků ministerstva zahraničí. Pokud novináři někoho osloví, policisté bdí nad tím, aby na kameru nezaznělo nic, co je zakázáno říkat. Pokud se novináři ubytují v hotelu, ihned je nahlásí úřadům. Kdyby se žurnalisté pokusili ubytovat u někoho doma, v soukromí, se zlou by se potázali. Především obyvatele domu by čekaly tvrdé tresty.
Sin-ťiang je ujgurskou autonomní oblastí, na kterou čínská komunistická vláda bedlivě dohlíží, protože v minulosti zde docházelo k teroristickým útokům.
„Pokud někomu telefonujeme, víme, že je člověk odposloucháván. Takže s disidenty se snažíme telefonický kontakt omezit na minimum. Někdy nám řeknou: „Minulý měsíc nás hlídali velmi intenzivně, protože v Číně byla zahraniční návštěva. Ale teď to zkuste, protože ta policejní ostraha pominula.“
Další rozvoj Číny brzdí mohutná byrokratická mašinérie. Pokud Číňan opustí své rodné město, ve kterém je registrován, a přestěhuje se do sousední oblasti, nesmí tam dát děti do školy a nemá nárok na zdravotní péči. Komunistická vláda slibuje, že tento velmi zastaralý model změní,ale zatím se to moc nedaří.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
