Karel Bodlák na internetu pravidelně prezentuje svůj videoblog, ve kterém na kameru komentuje aktuální dění. Jeden z dílů věnoval právě Milanu Kohoutovi, umělci, který se proslavil svým vystoupením v pořadu Máte slovo Michaely Jílkové, kde na oponenty křičel, že jsou rasisté, a jednomu rovnou vmetl, ať se vrátí zpátky na vesnici. Bodlák se pozastavil nad tím, že ČT zve do diskuse takové lidi, a následně diváky informoval, že Milan Kohout nám dělá „reklamu“ i v USA.
„Záběry, které uvidíte, ukazují jasně, že ten člověk jménem Kohout vlastně ani není člověk, nebo alespoň ne normální,“ uvedl video, ukazující performanci Milana Kohouta v americkém Bostonu. Tu následně doplnil vlastním komentářem: „Uvidíte pana Kohouta v plné nahotě, a to tedy doslova,“ uváděl, zatímco Milan Kohout ještě s jedním mužem odkládali své svršky, až byli skutečně úplně nazí. „Tak, teď si sundal tu košili a tady ho máme. Takto vypadá pan Kohout, když si na nic nehraje,“ komentoval ze studia. „Akorát nechápu, o co se vlastně v tomto pořadu jednalo,“ dodal na adresu rozbíhající se show. „Všimněte si, že je tam ještě druhý člověk, který běhá pozadu dokolečka kolem pana Kohouta, který si namočí držku do kastrolu s vodou, nevím jestli zkouší, jak dlouho vydrží být ponořený. Je to velmi legrační, ovšem stále nechápu význam. Stále tam běhá pozadu, pan Kohout má namočený rypák ve vodě, takže je to prostě atrakce,“ pokračuje komentář uměleckého díla.
KOMENTOVANÁ PERFORMANCE MILANA KOHOUTA „TLAKOVÝ HRNEC"
„Takže Česká televize si zve do svých pořadů lidi, kteří si namáčejí čumák do kastrolu s vodou, jsou nazí a běhá kolem nich další nahý blázen,“ zakončil Bodlák svůj komentář. Jeho pořad, společně s popularitou, kterou na českém internetu získalo samotné Kohoutovo video, pak přimělo tvůrce, aby se ke svému dílu vyjádřil. Učinil tak na svém facebookovém profilu.
„Tato performance proběhla v Bostonu krátce po bombovém atentátu na bostonský maraton. Mezi diváky bylo několik lidí, kteří byli přímo zraněni při explozi,“ vysvětloval okolnosti. Uměleckým záměrem prý bylo odhalit příčiny této strašlivé události. Onen hrnec, který byl hlavní rekvizitou, měl znázorňovat papiňák, ve kterém teroristé svou bombu přinesli, což dnes už český divák neví, ale diváci v Bostonu to prý tehdy chápali.
Svou nahotu, ve které performanci prováděl, vysvětlil: „Tělo při performanci musí být samozřejmě anonymní a autentické. Čili bez šatů, které vše rámují do určité společenské třídy, času, atd.“ Jediným oblečením tak prý byly tenisky na nohou jeho asistenta, které byly autentickou obuví jednoho z účastníků nešťastného bostonského maratonu.
PERFORMANCE BEZ KOMENTÁŘE
„Běží pozpátku, neb jsem chtěl metaforicky odvíjet čas nazpět a nechat diváky zamyslet se nad tím, proč tito mladíci přikročili k takovému teroristickému činu, a také se zamyslet nad tím, nakolik společnost v USA sama participuje na vytváření podmínek k terorismu,“ vysvětloval. K tomu připsal, co mu prý osobně řekl filozof Noam Chomsky: „Jestliže nechceme terorismus, tak ho také sami nesmíme po světě provádět.“
Proto si prý také do hrnce namáčel hlavu, což mělo znázorňovat „waterboarding“, neblaze proslulou výslechovou metodu CIA, pracující s topením lidí. Na konci svého díla Kohout papiňák zavřel a zapískal na píšťalku jako symbol poplachu z přetlaku v papiňáku. Nikdo si prý nemůže mýt ruce nad příčinami terorismu.
„Samozřejmě takovýto typ performancí je pochopitelný jen v kontextu dané společnosti a dané chvíle. Proto vypadá jako naprosto nesmyslný pro místní lidi,“ uzavřel Kohout, načež se se čtenáři rozloučil poučením, že „unáhlené soudy jsou většinou bludy“.
Co přesně napsal Milan Kohout na Facebook:
Mili pratele,
nebudu nektere z Vas dale napinat a neco Vam reknu o te, zde v Cesku "nenavidene a opovrhovane" performanci, ve ktere ponoruji oblicej do "hrnce"
(nebo "rypak", jak casto kritici rikaji, u tohoto komentare jsem rval smichy- ten clovek potlacuje vztek, neb se boji neznameho ci nepochopitelneho, coz je klasicky projev xenofobie) :
Tato performance probehla v Bostonu kratce po bombovem atentatu na bostonsky maraton. Mezi divaky bylo nekolik lidi, kteri byli primo zraneni pri explozi. Samozrejme okamzite reagovali, kdyz jsem na stul postavil ten samy papinak jako ten, do ktereho dali dva mladici z Bostonu vybusninu. Telo pri performanci musi byt samozrejme anonymni a autenticke cili bez satu, ktere vse ramuji do urcite spolecenske tridy, casu atd. Muj zak z univerzity ma na nohou autenticke tenisky, ve kterych nekdo bezel onen bostonsky maraton. Bezi pozpatku, neb jsem chtel metaforicky odvijet cas nazpet a nechat divaky se zamyslet nad tim, proc tito mladici prikrocili k takovemu teroristickemu cinu, a take se zamyslet nad tim, na kolik spolecnost v USA sama participuje nad vytvarenim podminek k terorismu (jak mne rekl sam Chomsky: "Jestlize nechceme terorismus, tak ho take sami nesmime po svete provadet"). Proto v performanci pouzivam tlakovy hrnec jako zastupny objekt k "watterboardingu", muceni, ktere USA pouzivala a pouziva po 11. září (911). V performanci se snazim co nejdele drzet oblicej pod vodou, az do okamziku obavy z uduseni, coz je metoda tohoto muceni. Na konci papinak zaviram a piskam na pistalku na znameni poplachu z pretlaku vytvareneho varicim se papinakem. Neboli, co si mnohdy sami uvarime, to si musime sami i snist aneb nikdo si nemuze myt ruce nad duvody k terorismu. Je zajimave, ze ti bombou zraneni divaci byli pri diskuzi po performanci vice ochotni pripustit i vlastni participaci na vytvareni duvodu k terorismu nez ti nezraneni.
Samozrejme takovyto typ performanci je pochopitelny jen v kontextu dane spolecnosti a dane chvile. Proto vypada jako naprosto nesmyslny pro mistni lidi.
S pozdravem "unahlene soudy jsou vetsinou bloudy" Milan
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
