V poslední době je Česká republika kritizována za odklon od odkazu prvního polistopadového prezidenta Václava Havla. Podle Lídy Rakušanové je to škoda. Bouráme si totiž něco, na čem bychom měli stavět a podkopáváme si základnu aktivního občanství. Sám Václav Havel byl podle ní aktivním občanem. Obětoval tomu víc, než by většina z nás byla schopná. „Vytváří se tady atmosféra, že to bylo všechno zbytečné. To je problém, téměř katastrofa. Na druhou stranu vidím kolem sebe lidi, kteří si bourání odkazu Václava Havla nenechají líbit. To je nejdůležitější,“ míní Rakušanová.
Ladislav Jakl na jednu stranu uznává symbolickou roli Václava Havla, nicméně bychom se o něm měli bavit a vzájemně se neumlčovat. „Není žádným sprostým činem se o jakékoli historické osobě normálně bavit, diskutovat, s něčím souhlasit, nesouhlasit, kriticky hodnotit. Mám pocit ale, že to na příští léta a staletí má být podle některých zakázáno. Už výraz, že se odkláníme od odkazu, budeme se nálepkovat, že je někdo renegát, odpadlík od té pravé víry. Václav byl člověk, byl jednu dobu života politik víceméně vyjmutý z běžné denní kritiky, to byla jeho tehdejší výsada. Nemyslím si, že by bylo třeba zpochybňovat tu jeho symbolickou roli, ale o komkoli bez výjimky se bavme, neumlčujme se a neokřikujme se.“
Tady končí veškerá legrace
Na jeho slova velmi kriticky zareagovala Monika Pajerová. „Myslím si, že pan Jakl pobyl na Folimance dost dlouho a možná studuje pořád v Institutu Václava Havla. Nerozumím, co nám chce sdělit. Ale tady končí veškerá legrace. Po 25 letech nejenže se odkláníme od odkazu, my zpochybňujeme celou prozápadní, proevropskou orientaci země a máme prezidenta, který cestuje po světě, klaní se v Číně, nadbíhá ruskému Putinovi a místo toho, aby se zasadil za okupovanou Ukrajinu, tak vede řeči, že z nějakých byznysových důvodů my nemáme už hájit lidská práva?“ obula se ostře i do současné hlavy státu.
Na otázku moderátora pořadu, proč obrací k Miloši Zemanovi, když se právě věnují Václavu Havlovi, odvětila, že je to z toho důvodu, že nám tu po smrti Václava Havla zůstaly ty dvě otřesné figury opoziční smlouvy, Miloš Zeman a Václav Klaus, notabene placení ze stejných peněz pana Kellnera a PPF. A Václav Havel už tu není, takže se nemůže bránit. „Ale naštěstí jsme naživu my ostatní, kteří si ideály listopadu 1989 naštěstí pamatujeme, a já jsem ráda, když vidím dnes mladé lidi, že jsou schopní zvednout prapor a jít dál a říct, to není náš prezident,“ uvedla Pajerová.
Místopředseda KSČM Jiří Dolejš navázal na narážku bývalé studentské vůdkyně na protesty proti Miloši Zemanovi v den pětadvacátého výročí 17. Listopadu, když uvedl, že nežijeme v monarchii a nemáme nedotknutelného mocnáře. Politici podle něj jsou a mají být kritizovatelní, o tom je to občanství. „Myslím si, že polistopadové hlavy státu jsou kritizovatelné, z řady důvodů,“ konstatoval s tím, že se mu taky nelíbí neurvalý styl dnešního prezidenta ani jeho zkratkovitá a někdy zmatečná zahraniční politika, kdy se jednou se objímá s Porošenkem, aby se podruhé objímal s Putinem.
„Na druhou stranu bych ho nedémonizoval, nedělal z něj ruského švába, který vede naši zemi do pekel. Koneckonců, když na Národní třídě bylo poměrně hodně lidí, jsem schopen chápat, že červená karta je docela vtipná metafora, co si ti lidé mysleli, ale snižovat se na agresivní komunikaci, či dokonce házení předmětů, to si myslím, že v pořádku není. Kdo tohle koná, tak si myslím, že je v rozporu s tím, co si myslí o Václavu Havlovi, který nepochybně jako občan, představitel kultury i člověk, jenž v minulosti trpěl, se takhle nechoval. Jiná věc je role Václava jako prezidenta, tam k němu mám kritické výhrady,“ dodal Dolejš.
Zeman chce být středem pozornosti, neskákejme mu na špek
Lídě Rakušanové bylo líto energie, kterou vynaložili lidé v ulicích na demonstracích proti Miloši Zemanovi, protože to je údajně přesně to, co on chce. „Chce být středem pozornosti, chce být každý den na televizních obrazovkách, na titulních stranách novin a jediné, co se proti tomu dá dělat, je neskákat mu na špek,“ myslí si novinářka.
Ladislav Jakl dokonce vlastní skořápku, která na Albertově trefila německého prezidenta Joachima Gaucka do spánku. „Mám ji doma v lednici. Příštím budovatelům muzea lásky a pravdy ji opravdu rád nabídnu, ze své lásky k pravdě,“ uvedl a pak se jal reagovat na slova Moniky Pajerové, kterou označil za plamennou dámu a známou svazáckou funkcionářku, která byla do studentských aktivit nasazená, aby kontrolovala průběh 17. listopadu 1989. „Tak jenom jí bych chtěl říct, že když vyjmenovávala osoby zúčastněné na opoziční smlouvě, tak zapomněla na Václava Havla, který první opoziční smlouvu v roce 1996 sám vymyslel, připravil, zkonstruoval a schválil. Takže možná v tom výčtu měla být kompletnější," myslí si Jakl.
Možná bychom měli s lidmi mluvit...
A pak už se téma hovoru stočilo na polistopadový vývoj. Moderátor pořadu připomněl, že v této souvislosti provedl CVVM průzkum, ze kterého vyplynulo, že 33 % respondentů uvedlo, že se před listopadem 1989 mělo stejně či dokonce lépe.
Lída Rakušanová to přisuzuje spíše nostalgii než odporu k současnému režimu. Protože například její generace má problém se přeorientovat na nový režim. Ta změna pro ni prý přišla pozdě a oni to těžko mohou dohnat.
„Minulý režim nebyl nepochybně doba, kdy my starší jsme viděli, že sníh je bělejší a tráva zelenější. Prostě dnešní režim neumožňuje realizovat americký sen z čističe bot miliardářem. V oblasti politických svobod je lepší, v sociální otázce má co dohánět,“ uznal komunistický poslanec.
Ladislav Jakl na toto konto uvedl, že sice není fanouškem současného babišovského režimu, ale pořád je to stav, který lidem jako je on s tím dovoluje něco dělat. Zatímco předlistopadový režim umožnoval jedinou věc – skácet režim.
Monika Pajerová považuje „za zajímavé“, že právě Václav Klaus, který je zodpovědný za kupónovou privatizaci a faktické rozkradení země, titulem své knihy říká, že jsme „chtěli víc než supermarkety“. „Co dál? Tohle je hluboká krize, možná nejhlubší od listopadu 1989 a možná je to příležitost nejenom zůstat na ulici a mávat červenými kartami, což musíme, protože Miloš Zeman je pro tuto zemi nebezpečný, ale asi musíme vést debatu o tom, v jaké demokracii chceme žít, aby byla spravedlivá, aby se ta společnost dál nerozdělovala na ty, kteří bydlí ve velkých městech a chodí do pražské kavárny, a na ty, kteří bydlí na vesnici. Já jsem z vesnice a jsem na to hrdá. Možná bychom měli s lidmi zase mluvit, jako jsme to dělali v listopadu a prosinci 1989. Pak se teprve dozvíme, co lidé opravdu chtějí,“ míní Pajerová.
Komunismus se podepsal na morálce a charakteru národa
A dodává: „Jiří Dolejš je z těch osvícených komunistů a já jsem vždycky oceňovala jeho snahu stranu nějakým způsobem civilizovat, ale je potřeba tady připomenout, že za sebou máme dva totalitní režimy – nacismus a komunismus, a ten komunistický trval podstatně déle a na morálce nebo charakteru národa se podepsal strašlivým způsobem. Pořád čekám, že vy komunisté, vy osvícení mezi vámi, se jednoho dne omluvíte a řeknete to včas, aby se toho ještě vůbec někdo dočkal,“ ukončila debatu šťouchnutím do místopředsedy KSČM.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
