„Už druhým rokem se pod křídly Autonomního sociálního centra Klinika uskutečnil paralelní festival Alt*Pride, který se vůči akcím největšího tuzemského queer festivalu Prague Pride vymezuje z feministických, anti-kapitalistických a queer-anarchistických pozic. Letos pod titulem ‚Východní queeropa‘,“ je uvedeno nad pořadem, který si můžete pustit v archivu ČT2.
Nacpat do jedné škatulky?
Hlavním heslem festivalu Alt*Pride je právě – Nepřizpůsobuj se! Měň společnost. Hned na úvod se tady mluvilo o tom, zda se Prague Pride moc přizpůsobuje a málo mění společnost.
Jako první řekl svůj názor za Alt*Pride Jan Trnka „Já si myslím, že ano. Ono je to svým způsobem pochopitelné, protože samozřejmě ta snaha je k nějaké jako normalizaci. Ale samozřejmě ta normalizace s sebou nese obrovská negativa a to je právě to, že pak je tendence všechny nacpat do nějaké jedné škatulky a v té být. A kdokoli pak z té škatulky vybočuje, tak už to jakoby je problém,“ říká Jan Trnka. A dodává: „Takže já si myslím, že se jako Prague Pride tohle trochu snaží dělat a my možná chceme být trochu protiváha.“
K tomuto tématu se vyjádřila i aktivistka Marie Feryna. „Já z toho mám opravdu pocit, že je to základní strategie Prague Pridu. Nechat se vlastně jako zařadit, splynout, cokoliv jiného. Ve většině aktivismu funguje to, že se klade důraz na diverzitu. V případě ale jako queer aktivismu je to naopak. Už vůbec neřeším to, že Prague Pride je vyrazně LG, nikoli B nebo T.“
Marie Feryna vpravo. (ReproFoto: ČT)
Zpěv Mušnuly a Martin z Prázdných trůnů
V pořadu promluvil a také zazpíval muž jménem Mušnula, který se hned na začátku zeptal, zda jsou mezi „obecenstvem“ i nějací „heteráci“. „Nestyďte se… no, moc vás tu není, ale pár ano. Dobře, ta písnička je totiž kouzelná v tom, že po ní možná už nebudete, protože se jmenuje – Ak něsi, tak budeš,“ žertuje Mušnula ve slovenštině a zpívá.
ReproFoto: ČT
V pořadu promluvil i Martin z kolektivu Prázdné trůny.
„Tohle se často vytýká Pridům, veřejným LGBTplus akcím, že vlastně upozorňují na nějakou výlučnost, že vlastně nastavují společnosti nějakou výlučnost jako pravidlo. Souhlasíš s tím?“ ptá se moderátor.
„Ne, to je kravina. To proč ten Pride existuje a proč se děje, je to, že lidé z LGBT komunity, kam se počítám, jsou touhle společností utlačování. V některých jako částech společnosti, jako jsou třeba církevní společnosti, tím že máme ‚odluku‘ církve od státu, tak se můžeme bavit klidně o pronásledování,“ říká Martin a vysvětluje: „My potřebujeme být hrdí na to, co jsme. Protože, když už jsme nakousli to křesťanství, tak ti, co jsou poslední, by měli být první. A jestliže ta společnost má nějaká jako pravidla a většina lidí má prostě nějaká jako heterosexuální privilegia, tak na týden v roce snad můžou dát prostor někomu jinému. Co se jim jako stane?“ ptá se Martin a dodává: „To není žádná výlučnost. Sem může přijít kdokoliv, diskutovat o těch tématech. Je to bezpečný prostor.“
Klinika, pocit bezpečí a sexuální témata na veřejnosti
V pořadu padla i otázka, zda je vlastně anarchistické prostředí bezpečné pro queer. I na toto téma pohovořila aktivistka Marie Feryna, která pocit bezpečí vysvětlila. „Mně vlastně přijde, že je to specificky nikoliv snad jako anarchismem, ale Klinikou. Tím, že Klinika je prostě kolektiv, dům, cokoliv okolo, se prostě vytvořil naprosto bezpečný prostor, ve kterém se člověk bát nemusí,“ říká aktivistka.
Moderátor během pořadu položil například i otázku, proč i v rámci Pridu, což je festival sexuálních menšin, se marginalizovaná sexualita, taková ta ne úplně běžná, vlastně opomíjí. „Proč se sexuální témata opomíjejí? Co je na nich takového, že bychom se za ně měli stydět, prezentovat je na veřejnosti?“ ptal se moderátor.
Odpověděla mu Anna Wim, která mimo jiné řekla. „Já si myslím, že právě není na nich nic, za co bysme se měli stydět. Ale je to prostě tak vžité v naší společnosti, že se to bohužel projevuje i do těch queer kruhů,“ míní Anna Wim.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
