Věříte Andreji Babišovi, že chce zlepšit poměry v České republice?Anketa
K nedávno udělované Krameriově ceně, které se Týden v médiích důkladně věnoval už minule, lze přidat docela zajímavý dovětek. „Spočívá v tom, že se touto cenou zabývali všichni možní tzv. nezávislí novináři ze všech možných tzv. nezávislých webů, počínaje různými Hlídacími psy či Aktuálně.cz. Opět se mi podařilo pana šéfredaktora přimět k tomu, aby opravil řadu chyb, které se v jejich článku objevily opakovaně. Až nás bude zase někdo poučovat o tom, jak máme být etičtí, tak je několik důkazů o tom, jak samotné Aktuálně.cz porušuje obecné etické kodexy. Tyhle aktivistické hlasy vyprovokovaly pochopitelně i nějakou oficiální reakci. Mě zaujala nejvíc ze všech ta od bývalého radního Českého rozhlasu Stehlíka,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ten totiž celkem bez obalu prohlásil, že by generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral měl odstoupit ze své funkce, protože byl členem poroty už druhého ročníku Krameriovy ceny. „Pan Stehlík to samozřejmě nezdůvodnil ničím. Neřekl, čím mu nevoní rozhlasoví žurnalisté jako Petránek, Mikoláš nebo Mottl a jiní ocenění. To byl jenom takový politický výkřik. Nu a tohoto politického výkřiku se zmocnil taktéž radní pan Vejvoda, který to přednesl na zasedání Rady Českého rozhlasu uprostřed tohoto týdne a podal podnět. Ten zněl zhruba tak, že byl osloven mnoha kolegy novináři v tom smyslu, jestli Rada Českého rozhlasu zaujme stanovisko k účasti pana generálního ředitele Zavorala na této akci. Zřejmě tedy pan Vejvoda očekával, že se k tomu rozvine nějaká hodně dlouhá debata. Myslím, že byl asi zklamán,“ tuší mediální analytik.
Radní vyzval inkvizitory, ať si ho dají na seznam nepřátelských osob
Tu debatu si poslechl, neboť je podle zákona zaznamenávána a je k mání na webových stránkách Rady Českého rozhlasu. „Touto problematikou se dohromady zabývali asi tři minuty a vystoupili k ní pouze tři lidé. A to pan radní Kňourek, který prohlásil, že by se touhle problematikou vůbec nezabýval, protože to znamená přijímat agendu – a teď ocituji – ‚novodobých inkvizitorů a cenzorů‘, což je docela přesné vyjádření toho, jakým způsobem s lidmi nezávislé nebo nemainstreamové alternativní mediální scény zacházejí tyhle aktivistické organizace typu Hlídací pes, Neovlivní a podobně. Moc mě pan radní Kňourek pobavil, když prohlásil: ‚Víte, já jsem se na té akci byl rovněž podívat, tak si mě taky napište na seznam těch inkvizitorů a cenzorů jako nepřátelskou osobu.‘ To jsem ocenil jako velmi statečné a kromě toho také vtipné vystoupení,‘ poznamenává Petr Žantovský.
Ovšem místopředseda Rady Českého rozhlasu Tomáš Kňourek nebyl jediný, kdo se k podnětu kolegy Jiřího Vejvody postavil odmítavě. „Naprosto nejpregnantněji to vyjádřil nový radní Českého rozhlasu Vítězslav Jandák, který prostě a jednoduše, zcela suše jednou větou panu generálnímu řediteli Zavoralovi poděkoval za to, že se účastní tak potřebných aktivit, jako je Krameriova cena. A celé to uzavřela paní předsedkyně Rady ČRo Dohnálková, která prohlásila, že to je volba pana generálního ředitele, jinými slovy řekla, že jim do toho nic není. A tím opět splaskla jedna bublina. Jak jsme si minule říkali, tak pro nepřátele těchto svobodných aktivit muselo být veliké zklamání, že se nám to znovu povedlo uspořádat ve větším rozměru,“ připomíná mediální analytik.
JOHANA HOVORKOVÁ, FORUM24.CZ: PARTA KONSPIRÁTORŮ ROZDÁVALA CENY
Moravec byl už dvacetkrát zralý pro vyhazov na hodinu
Tím nemá na mysli prostorově, ale ve společenském dosahu. „Také to, že při vyhlašování znovu nechyběly televizní kamery, že tam opět byli vynikající a špičkoví novináři, že tam dokonce hrál i nejprodávanější český písničkář Jaromír Nohavica. To pro tyhle lidi muselo být velké zklamání, protože to jim jaksi ubírá na jejich pocitu výjimečnosti, výlučnosti, elitnosti a jakémsi domnělém vyvolení k tomu, aby byli inkvizitory a cenzory těch ostatních. Takže tím bych asi uzavřel letošní kauzu Krameriovy ceny. Myslím, že Rada Českého rozhlasu se zachovala velice soudně a kéž by se všechny orgány veřejného dozoru nad čímkoli, ať už jsou to média nebo cokoli jiného, chovaly podobně racionálně. To by se v tomhle státě žilo hned o něco lépe,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
V další části pravidelného ohlédnutí za zajímavostmi mediálního světa uplynulého týdne nemůže opomenout pořad Otázky Václava Moravce, jehož se nezúčastnil předseda hnutí ANO Andrej Babiš, za což ho v jeho nepřítomnosti moderátor griloval. „Pan Moravec už předvedl za ta léta, co dělá pro Českou televizi, tolik profesionálních přešlapů a lapsů, že by to vydalo asi na dvacet hodinových výpovědí, ale zřejmě to má nějak posichrované. Nevím, jakým způsobem, a vlastně mi to je i jedno, protože Českou televizi nepřeceňuju na rozdíl od mnoha našich politiků a věnuju se jí jenom proto, jak vždy říkám, že si ji všichni platíme, a tudíž máme právo na to si jí všímat a kontrolovat, co dělá za ty naše peníze,“ vysvětluje mediální analytik.
Pořadu stoupne sledovanost, jen když se točí kolem Babiše
Českou televizi nepřeceňuje i proto, že se podíval na sledovanost OVM za poslední dva měsíce, tedy od konce dubna do konce června. „V té první hodině je sleduje v součtu na obou programech mezi 280 až 390 tisíci diváky, v té druhé hodině už jenom na ČT24 mezi 100 a 250 tisíci. Těžko říci, jestli to jsou ti samí lidé, kteří to vydrží o hodinu déle, nebo jiní, to se z těch peoplemetrů nedá vyčíst. Nicméně tato čísla zhruba odpovídají nákladu Blesku, čtenosti, jakou má MF Dnes nebo ParlamentníListy.cz. Za ty dva měsíce došlo jen ke dvěma výkyvům směrem nahoru z uvedených intervalů. 14. května to bylo 488 tisíc první hodinu a 332 tisíc druhou, ale to byla tématem vládní krize. To bylo po úžasném vystoupení pana premiéra na Hradě. Takže to bylo celkem důvodné, že se lidé zajímali o všechny možné informace týkající se této krize vládnutí v naší republice,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ještě vyšší sledovanost – 602 tisíce v první a 440 tisíc ve druhé hodině – zaznamenal pořad 7. května. „To byli hosty šéfové některých parlamentních stran. Z mně neznámých důvodů vynechali předsedu Úsvitu pana Lidinského a pana Okamuru, předsedu SPD, a pozvali jen ty ‚významnější‘. Zajímalo by mě – odbočka k České televizi – kdo posuzuje významnost pozvaných politiků nebo stran. No a tihle šéfové pěti stran lynčovali nepřítomného Babiše a jeho hnutí ANO. Když se vůbec nebudu bavit o politice, ale vezmu to jako matematický model, tak mi z toho vychází, že jedinou zárukou k tomu, aby sledovanost Otázek Václava Moravce výrazně stoupla, je osoba ať už přítomného nebo nepřítomného Babiše a téma jeho osoby nebo hnutí ANO. Nevím, neptal jsem se ho na to, ale na místě pana Babiše bych si kladl otázku, jestli má chuť zvyšovat sledovanost panu Moravcovi,“ poukazuje mediální odborník.
Odsledovali každou minutu pochodování šéfa ANO po světě
Tu otázku by si šéf hnutí ANO měl klást zejména poté, co se moderátor zachoval tak, jak se zachoval. „Tedy tak, jak to někdo nazval stalkingem, víceméně odsledoval téměř každou minutu Babišova pochodování po světě od chvíle, kdy se z účasti v pořadu omluvil. Mě na tom uráží několik věcí, a to si vůbec nehraju na advokáta Andreje Babiše. Bavím se jen o chování a profesionalitě, či neprofesionalitě Václava Moravce. Za prvé: Česká televize věděla pět dnů dopředu, že tam Babiš nebude. Záměrně nastavila situaci tak, aby z toho Babiš vyšel s psí hlavou. Sehráli celou tu stalkerskou hru a pozvali nakonec jenom piráta Ivana Bartoše. Celé to bylo jako jedna hodně trapná komedie, ze které ovšem vítězně vyšel Babiš. Protože za hlupáčka tam byli pan Moravec a celý tým České televize, protože to vypadalo, že za pět dnů nebyli schopni sehnat k panu Bartošovi dalšího diskutéra,“ zdůvodňuje Petr Žantovský.
Takto to dopadlo naposledy: Babiš, Moravec a Kalousek
Ale bylo zřejmé, že jde o záměr, že to není o neschopnosti sehnat hosta. „Jistě by se mnozí naši politici porvali o možnost vystoupit v OVM právě proto, že často tu televizi, její pořady a vliv přeceňují. Podstatnější je, když se podívám na průběžné vystupování pana Moravce v různých pořadech, zejména tedy v OVM, tak zjišťuju, že se poměrně dosti vzdaluje od dvou základních dokumentů, kterými by se měl řídit, chce-li být respektován jako profesionál a eticky vybavený žurnalista. Tím jedním je v daném případě zákon o České televizi, ten je obecnější. A pak ten konkrétnější Etický kodex Syndikátu novinářů. Myslím, že pan Moravec asi je členem Syndikátu novinářů. A i kdyby nebyl, tak je novinářem, Syndikát je profesní organizace a členem Mezinárodní federace novinářů. Zastupuje naše novináře v evropských žurnalistických, cechovních a odborových strukturách, i když tu odborovou charakteristiku sama nemá. Každý žurnalista by měl dbát na to, aby nebyl v rozporu s etickým kodexem a nebyl v podezření, že není novinář, ale jen nějaký obchodník s informacemi,“ míní mediální analytik.
PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.
Jen velmi důvěřivý jedinec si může myslet, že OVM naplňují zákon o ČT
A zákon 483 o České televizi v paragrafu 2 ukládá České televizi dodržování poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů, poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel tak, aby tyto pořady odrážely rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů, a to s cílem posílit vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti. „Pokud si někdo myslí, že pořad Otázky Václava Moravce a specificky tento, o kterém mluvíme, naplnil tyhle dva artikuly zákona č. 483/1991 Sb. o České televizi, tak asi tedy včera spadl z Marsu, nebo je opravdu velmi důvěřivý jedinec. Podle mého názoru ten pořad a Česká televize ve velké části jiných pořadů tyto požadavky zákona o České televizi neplní,“ je přesvědčen Petr Žantovský.
Tomio Okamura
Také Etický kodex Syndikátu novinářů nabízí zajímavé čtení. „Novinář by měl podle tohoto kodexu dbát na rozlišování faktů od osobních názorů, neodchylovat se věcně od pravdy ani v komentáři z důvodu zaujatosti, nepřipustit, aby domněnka byla vydávána za ověřený fakt a zprávy byly deformovány zamlčením důležitých fakt. Měl by také vyloučit všechny činnosti, které by jej mohly kompromitovat nebo vést ke konfliktu zájmů, nezneužívat výsad, plynoucích z povolání novináře, k prezentování svých osobních postojů, dodržovat přísně zásadu presumpce neviny. Pomluvu, neprokázané obvinění, překroucení dokumentů, faktů a lži by měl považovat za nejzávažnější profesionální chyby. Nu a závěrem tam také stojí, že novinář je povinen hájit svobodu tisku i svobodu jiných médií,“ připomíná mediální odborník.
Veřejnoprávní televize vysílá pořad určený k likvidaci svobody jiných médií
„Když si vezmu všechny ty artikuly až po ten předposlední, tak jeden každý můžeme napasovat na mnoho úkazů pořadu OVM. A opět si odpovídat každý sám podle svých diváckých zkušeností, kde a v jakém okamžiku byly, nebo nebyly dodrženy tyto požadavky Etického kodexu Syndikátu novinářů. Nu a ten poslední jsem jmenoval záměrně proto, že padá na hlavu celé České televizi, protože naprosto dramatickým a katastrofickým způsobem překračuje tento bod Etického kodexu. Česká televize v řadě pořadů, ale zejména v pořadu Newsroom ČT24, který je v podstatě určen k likvidaci práva na svobodu slova, na svobodu jiných médií, na svobodu názoru, na svobodnou, pluralitní a demokratickou diskusi,“ myslí si Petr Žantovský.
Newsroom ČT vysvětluje, jak je důležité bojovat s propagandou
Newsroom ČT24 bere jako totalizující pořad, který má vytvářet iluzi názorové jednoty. „Je to v podstatě propagandistický pořad na úrovni stranického vzdělávání nebo týdeníku ÚV KSČ Tribuna někdy v sedmdesátých letech. Zhruba v té úrovni se dnes pohybuje Česká televize. A je to mimo jiné – kromě toho, že to je v rozporu se zákonem – také v rozporu s Etickým kodexem Syndikátu novinářů. Tohle jsem měl zapotřebí říci k té diskusi-nediskusi v OVM, která se konala-nekonala, protože teď nejde o žádného Babiše, teď jde o Moravce a o Českou televizi. A jestliže Česká televize není schopna se postavit seriózně k těmto velmi zásadním výhradám, které jsou postaveny pouze a výhradně na objektivním znění zákona a etického kodexu, pak je něco v České televizi opravdu špatně,“ upozorňuje mediální analytik dlouho a soustavně na stav veřejnoprávní televize.
ZVLÁŠTNÍ POČTY NEWSROOMU ČT24: JEDNA ČTVRTINA NEBO ČTYŘI DESETINY?
Vedle Kalvody a Klvani nechybí Rozumek, který kasíruje z veřejných zdrojů
Stejně jako většině sdělovacích prostředků ani jemu to nedá, aby bez povšimnutí přešel petici Několik vět 2017. „Celá aktivita SPIN je úžasná. Trošku mi to připomíná takový ten coming out, který provozují homosexuálové, když chtějí sdělit veřejnosti, že jsou odlišné sexuální orientace. Teď se tu skupina lidí jako pan Kalvoda, pan Klvaňa, Rozumek z neziskovky – to je strašně důležité vědět, že dělá ředitele neziskové Organizace pro pomoc uprchlíkům, která pobírá z veřejných zdrojů peníze – a další nazvala SPIN. Kdo se zabýváme médii, víme, že spin doctoring je v podstatě manipulační technika, která má nějakým způsobem kamuflovat pravdu, vnucovat veřejnosti nepravdu a manipulovat s jejími názory, preferencemi a podobně,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Připomíná film Vrtěti psem, kde spin doctor je ten vrtič psem a úžasný Robert De Niro v něm celý spin doctoring režíroval. „To je úžasná učebnice spin doctoringu. A nám se tu teď vytváří politická platforma, jak se nazývají. Co je zač ta politická platforma? Je to strana, hnutí, budou někde kandidovat? Nebo budou jenom pokřikovat a svolávat lidi na Václavské náměstí, aby jim tam zahrál Ivan Hlas ‚Všichni jenom na kolena, na kolena, jé, jé, jé‘? Nebo co budou vlastně dělat? Co je to politická platforma? Platforma je módní slovo, platforma Svobodu médiím nemá ani formu občanského sdružení, spolku či nějakého právního uskupení. Je to prostě parta nějakých tlačičů za zájmy. Asi se nebudeme příliš divit, že vidíme namnoze stejná jména jako v této platformě Spravedlnost a inovace, tedy SPIN. Marvanová, Klvaňa a tak dál,“ poukazuje mediální odborník.
Posthavlisté se cítí oprávněni nám nakazovat, co smíme a nesmíme
„To je představa spin doctorů, elitářů a posthavlistů o tom, že jsou oprávněni nám všem ostatním nakazovat, co smíme a nesmíme a hlavně nám láskyplně a blahosklonně dovolovat, abychom je dostatečně milovali, adorovali. Trošku mi to připomíná takové sklony různých Mao Ce-tungů a Kim Ir-senů, jak se nechávali zvěčňovat na obrazech či fotografiích s těmi malými usměvavými dětmi, pěkně baculatými, najedenými, které je milují. Tak my se asi teď máme dostat do situace, že máme milovat tyhle naše staronové věrozvěsty. Všechny jsme je už viděli v padesáti podobných iniciativách. Opět tu jsou Halík, Kocáb, paní Fischerová, jsou tady notoricky známí petenti, kteří se prolínali celou tou neuvěřitelnou škálou neúspěchů a neúspěšných aktivit. A oni si pořád myslí, že když postaví padesátou devátou aktivitu, že bude rázem úspěšná,“ žasne Petr Žantovský nad naprostou odtržeností od reality.
Vůbec netuší, na základě čeho tak usuzují, když už jim osmapadesátkrát dal český volič najevo, že o jejich služby nemá zájem. „Tak po padesáté deváté to znovu zkusí, opět zasmradí vzduch svými jedovatými řečmi a svými pomluvami. A nic se nestane. Bude zase jenom větší dusno a – jak říkal zvěčnělý Václav Havel – blbá nálada. Tu ale vytvářejí oni. Ale zpátky k té samotné petici Několik vět 2017. Je docela zajímavé si ji porovnat s peticí Několik vět, která byla podepisována zjara 1989. V té zpřed osmadvaceti let zaznívá například požadavek, aby byli okamžitě propuštěni všichni političtí vězňové, aby přestala být omezována svoboda shromažďovací, aby přestaly být kriminalizovány a pronásledovány různé nezávislé iniciativy, aby byly chápány jako přirozená součást veřejného života a legitimní výraz jeho různotvárnosti,“ připomíná mediální analytik text ze sklonku minulého režimu.
Kocáb a spol. de facto podepisují petici sami proti sobě
Píše se v něm také, aby byly respektovány oprávněné požadavky všech věřících občanů, aby byla zahájena svobodná diskuse o všech politických věcech, které jsou tabu. „A teď se zamysleme nad tím, kde byli signatáři Několika vět 2017 celou tu dobu od roku osmdesát devět. No přece ve funkcích. To znamená, že měli těch sedmadvacet let naplňovat všechny ty požadavky, které někteří z nich sepisovali v roce 1989. A teď si položme otázku: Opravdu byla dosažena absolutní svoboda slova a rovnocennost přístupu ke svobodě slova pro všechny? Jsou opravdu respektovány oprávněné požadavky všech bez ohledu na jejich víru, vyznání, politické orientace a tak dál? Jsou opravdu sdělovací prostředky a veškerá činnost zbavena všech forem politické manipulace a různých typů cenzury? Je opravdu otevřena svobodná výměna názorů?“ ptá se Petr Žantovský.
Přemýšlí, zda všechny ty požadavky, které tehdy vznášeli na komunistický režim, jsou všechny dosaženy po více než sedmadvaceti letech v situaci, kdy vznikají různé platformy typu SPIN, Svobodu médiím, nebo státní orgány typu CTHH. „A pokud nejsou dosaženy, tak proč tedy tihle lidé, kteří byli v minulosti ministry, poslanci, předsedy stran a podobně, je tedy neprosazovali těch sedmadvacet let. Proč ty roky čekali na to, aby teď sepsali nějaký nový materiál a vystavili nás jakémusi velice pokřivenému zrcadlu toho svého nového názorového politického zájmu? Na to by se jich měli novináři ptát a konfrontovat nové požadavky s těmi starými. A konfrontovat je v rovině osobní, protože většina lidí, kteří to podepsali, ať už je to Marvanová či Kocáb, byli v politických pozicích, kde mohli tyto věci zajišťovat. Jestliže to nezajistili, tak to znamená, že teď vlastně podepisují petici sami proti sobě. A tak já ji chápu,“ dodává mediální odborník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
