„Toto téma považuji za významné a to jak z hlediska minulosti, tak ale i v naší době,“ řekla pro Parlamentní listy Miroslava Němcová. „Byla to nakonec první žena, která, byť v rámci Rakouska-Uherska, ale zvolena byla do českého sněmu,“ dodala. Vzbudilo to tehdy debatu po celém světě o postavení ženy ve společnosti vůbec. „ Žena byla v té době definovaná do pozice druhořadého občana, který neměl řadu práv, například ani právo volební,“ dodala.

Volební řád nezakazoval zvolení žen, jen je vůbec nezmiňoval

„Nemáme spolu se Slovenskem jako jediní v Evropě zmapované naše dějiny parlamentarismu,“ řekl Luboš Velek, ředitel Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR. Podle něj se ale historické ústavy snaží dávat dohromady mozaiku z jednotlivých střípků. A právě toto je prý jeden z nich.

Jak připomenul Lelek, volební řád habsburské monarchie platil pro české země od roku 1861 až do roku 1912, kdy byl zemský sněm rozpuštěn. Podle něj volební řád explicitně nezakazoval zvolení ženy, pouze prý chybělo přechýlení v textu do ženského rodu. Mluvilo se o občanech, zástupcích, ale ne o občankách a zástupkyních. Právě tohoto faktoru využily politické spolky u prvních kandidátek do sněmu na počátku 20.století, neboť co zákonem není zakázáno, je vlastně povoleno.