Dirk Voltz, Němec, který u sebe ubytoval celkem již 24 uprchlíků, sdělil sociálním sítím svoje zkušenosti a také zklamání, které z jeho samaritánství plynulo. Celé to totiž dopadlo úplně jinak, než na základě dostupných informací předpokládal.
„Naše nože jsou pořád v kuchyni, přesně na tom prkýnku, kde jsem je nechal,“ píše Voltz. „Nikdy jsme nepotřebovali klíč od ložnice, jen v jednom případě, když si jeden drahý host z Afghánistánu potřeboval hrát s našimi kočkami. Naše čtyři tlusté, staré kočky se bavily úplně stejně jako ten mladík,“ vysvětluje Voltz.
Dodává, že jediné, co se jeho noži „bodalo“, byla hromada cibule, česneku a masa, a to po celou dobu pobytu uprchlíků. „Mario i já stále žijeme. Možná intenzivněji než kdykoli předtím.“
Uvádí také, že žádný z lidí, kteří u nich přebývali, neřekl, že je právo šaría lepší než to německé, nikomu z nich nevadilo, že bydlí u homosexuálního páru. Jeden problém však přece jen nastal.
„Žádný muslim nás nechtěl zabít ve spánku. Nikdo nás neurážel za to, že jsme dva muži a sdílíme lože,“ píše Voltz. „Nepotkali jsme jediného člověka, který by nelitoval toho, že opustil domov.“
„Jediná špatná zkušenost, kterou si vybavím, je, že naši noví přátelé používali hodně cukru a soli. Takže jsme je koupili na trhu, a to je celé,“ vzpomíná na svůj jediný negativní zážitek s uprchlíky.
Mnohem horší zkušenost má však se svým okolím. „To opravdové zklamání přišlo formou běžných vzkazů, výhrůžek smrtí na ulici či urážlivých dopisů pode dveřmi,“ tvrdí Voltz. „Nebo jednoduše od našich přátel ze školy, kteří raději brečí a citují AfD,“ dodává Voltz. AfD, Alternativa pro Německo, je pravicovou populistickou stranou, jež brojí proti uprchlíkům a kritizuje Angelu Merkelovou.
„Místo toho, abychom se postavili krizi, se chováme, jako když zítřek neexistuje. Probuďte se konečně!“ vyzývá Voltz a dodává, že samotný jednotlivec krizi nezastaví a válku nezpůsobí. „Jako kdybychom neměli zodpovědnost za to, co se ve světě děje.“
„Možná islám do Německa nepatří. Možná je ďábel součástí každého náboženství. Možná budu muset za deset let bojovat o svoje práva homosexuála mnohem více než dnes. Také si třeba uvědomím, že jsem udělal chyby,“ uvažuje Voltz a dodává, že je jasné, že to, co se v současnosti děje, zcela změní naše životy, je však zbytečné kvůli tomu žít ve strachu.
Psali jsme:
autor: spa
