Úvodem Žaloudík hovořil o tom, že člověk se právem občas bojí některých současných, velmi autoritativních vyjádření o jednoznačných standardech, supermoderních lécích nebo nejnovějších zjištěních.

„Co z toho všeho nám zůstane za padesát nebo sto let? Určitě mnohé ano, ale k pokroku je třeba přistupovat obezřetně a s pokorou, než se novinky skutečně osvědčí nejen v dílčích studiích, ale i v běžné praxi ve zkoušce časem,“ zmínil, s tím, že poučení z minulých přešlapů, podle jeho slov, dostatečně nečerpáme.

„Nejdůležitější je pěstovat už od školy kritické myšlení a stále se ptát i ověřovat, zda dosavadní postupy jsou dobré, průkazné a prospěšné, nebo spíše pochybné, či dokonce divné. Zkrátka, vědecký přístup v medicíně znamená být ‚furt ve střehu‘ a permanentně připraven ke korekcím i zdánlivě už poznaného,“ dodal.