Úvodem se Štampach vyjádřil k otázce, jestli činnost papeže Františka očistí církev, nebo spíš hrozí její rozdělení. „To rozdělení, čili přítomnost různých názorových směrů v církvi, to je docela běžné už od doby konání druhého vatikánského koncilu,“ zmínil Štampach rok 1962. Za papežů Jana XXIII. a Pavla VI. existovaly podle něj velmi ostré předěly mezi stoupenci reforem a mezi jejich odpůrci. „To v podstatě trvá do současnosti,“ podotkl. „Rozdělení mezi příznivce určitého otevřenějšího a sociálnějšího stylu života církve a odpůrci prostě pokračuje," dodal.

S jeho slovy pak Badal mohl jen souhlasit. „Myslím si, že to je jenom o tom, jaké akcenty v určitých dobách ti papeži dávají, když je k tomu svět vyzývá. Církev přežila 2 tisíce let, tak já myslím, že nehrozí žádné radikální rozdělení,“ podotkl. K papeži Františkovi pak uvedl, že jeho největším kladem je to, že vnesl do církve uvažování z jiného kontinentu.  

„Já jeho vklad vidím v něčem, co vypadá tak jako trošku mlhavě, totiž ve stylu jeho projevu, ale pokládám ten styl za velmi důležitý. On prostě, nakolik je to v papežské funkci možné, vystupuje jako prostý služebník boží,“ podotkl Štampach.