To, co se stalo v Paříži, je nesporně strašné a odsouzeníhodné. Kladu si otázku, jakou mají motivaci lidé, kteří jsou natolik oddaní své věci, že zabijí desítky nevinných a nakonec i sami sebe? Musejí v nich být neuvěřitelná nenávist a touha po pomstě smíchané s bezmocností a zoufalstvím. Tvrdit, že na bezhlavé vraždění nevinných lidí stačí, aby byl někdo fanatický islamista, to je, domnívám se, příliš málo.

A tak se zamýšlím, proč nás, křesťany, fanatičtí muslimové natolik nenávidí. Abych byl přesný, proč fanatičtí muslimové nenávidí raději fanatické křesťany. Normální muslimové, a je jich asi osmdesát procent, jak mi řekli moji muslimští přátelé, jsou stejně benevolentní v chození do mešit jako my v chození do kostelů, v dodržování našich dogmat a rituálů. Nebezpečných je těch zbývajících dvacet procent. Stejně jako mezi křesťany.

Navštívil jsem několik islámských zemí a zamýšlím se nad tím, proč nás muslimové, ale nejen oni, vidí jako novodobé křižáky. My si možná už ani neuvědomujeme, jak působí křesťanský symbol – kříž na nekřesťany. Můj přítel v Indii se mě zeptal: „Jak má nekřesťanský svět vnímat křesťany, když je vaším symbolem popravčí nástroj?“ Jaký bychom my měli názor na lidi, kteří by nosili na krku symbol šibenice nebo samopalu?

A přitom Kristus nikdy symbol římského kříže nepoužíval, symboly raných křesťanů byly ryba nebo kříž rovnoramenný jako symbol rovnováhy. Možná ti, kteří zvolili popravčí nástroj za symbol křesťanství, přesně věděli, co dělají. Nahnali nám strach. Jejich následovníci v nahánění strachu pokračují. Protože strach je nejlepším a nejjistějším nástrojem k ovládání lidí. O úloze strachu při ovládání mas věděli a vědí všichni mocní. Orwell to ve svých románech výstižně popisuje. A o nahánění strachu jde i v případě brutálního útoku v Paříži.