„Nutit nejctihodnějšího sira Nicholase Wintona, aby ve věku sto pěti let letěl do Prahy a teprve zde po Řádu TGM z roku 1998 přijal i nejvyšší české státní vyznamenání Řád Bílého lva, je nevkusné samo o sobě,“ uvedl Urban s tím, že důstojnější by bylo předat Wintonovi vyznamenání u něj doma, anebo na londýnské ambasádě.
Wintonovo hrdinství bylo zrcadlem zhroucení slušnosti české společnosti
Urban se ale na celou věc podíval z jiného, poněkud nezvyklého úhlu. „Hrdinství Nicholase Wintona v roce 1939 totiž ze všeho nejvíce bylo zrcadlem zhroucení lidskosti a slušnosti české společnosti a státu po Mnichovu,“ tvrdí.
Domnívá se, že pokud by Židům pomáhaly české úřady a organizace, Britský výbor na pomoc uprchlíkům v Československu (British Committee for Refugees in Czechoslovakia) by nikdy nemusel vzniknout. „A ten poslední Wintonův vlak s dvě stě padesáti dětmi, který z Prahy odjel prvního září 1939, aby byl na hranicích protektorátu zastaven a vrácen, by odjel mnohem dřív,“ napsal Urban a připomněl, že žádné z dětí z tohoto vlaku válku nepřežilo.
„Představuji si, jaké by to bylo, kdyby 28. října na Hradě něco takového zaznělo… Odpusťte, že jsme vás nezachránili,“ poznamenal publicista.
Winton jednal proti vůli tehdejších československých úřadů
Tvrdí také, že britské organizace a dobrovolníci v Praze (vedle Nicholase Wintona i Trevor Chadwick a Bill Barazetti) stáli od podzimu 1938 proti nedemokratickým pořádkům a antisemitským zákonům tehdejšího Československa prakticky sami. „Česká společnost by už konečně měla přiznat, že tito Britové ve své hrdinské snaze pomoci uniknout před smrtí alespoň židovským dětem, jednali proti vůli československých úřadů,“ uvedl Urban.
Baťa si dokázal zachovat rovnou páteř
Jako příklad nemnoha Čechů, kteří si v tehdejší době zachovali páteř, uvedl Tomáše Baťu (Ten byl v té době již mrtvý, firmu řídil jeho nevlastní bratra Jan- pozn. red.). Zlínský podnikatel odmítl požadavky svých dělníků na propouštění Židů, i když vyhrožovali stávkou. „Cítil blížící se nebezpečí, a proto urychleně vysílal Židy na místa ve svých zahraničních pobočkách. Zachránil jim život,“ připomněl Urban.
Přemysl Pitter se prý jako jeden z mála nebál veřejně vystupovat na obranu Židů už na podzim 1938 a odvážil se jich zastávat a podporovat je i za okupace. A není prý náhodou, že jak Baťa, tak Pitter po válce skončili v emigraci, „vyštváni komunistickou lůzou“.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
