Pravidelný přehled mediálních zajímavostí uplynulého týdne se nese tentokrát ve znamení různých podob cenzury. Jednu z nich by rád uplatnil ukrajinský ambasador v Česku. „Jde o kauzu polského filmu Volyň, který odvysílala ČT Art v minulých dnech. Pro ty, kdo ho neviděli, tak film se zabývá historickou událostí, kdy se Ukrajinci v oblasti Volyně dopustili během druhé světové války genocidy na Polácích. Možná si leckdo uvědomí, že Ukrajinci měli i svůj vlastní pluk SS, který se podílel také na potírání Slovenského národního povstání. A jestliže dnes na Slovensku nemají Ukrajince moc rádi, tak je to proto, že téměř každá druhá rodina na Slovensku má nějakého padlého z tohoto povstání a většinou tyto věci šly ani ne tak za německými jako za ukrajinskými jednotkami. To jen na dokreslení, proč vztahy mezi těmito národy nefungují,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Proč nefungují mezi Poláky a Ukrajinci, je také jednoznačné. „Film Volyň o tom vypráví velice naturalisticky, někdy až drsně, ale zřetelně pravdivě. To vytočilo ukrajinskou stranu do té míry, že – a to je naprosto bezprecedentní zásah do jakékoli svobody na území hostitelského státu – ukrajinský velvyslanec v Praze Jevhen Perebyjnis kvůli odvysílání filmu apeloval na vedení České televize a předpokládám, že bude také vyvíjet nějaké diplomatické aktivity jiného typu. Ale žádný velvyslanec žádného státu nemá sebemenší právo mluvit do toho, co se objeví v médiích jeho hostitelského státu. Od toho je diplomatem, a nikoli bojovníkem za nějaké svaté pravdy. Může předat tu informaci svým chlebodárcům na ministerstvu zahraničí v Kyjevě, a ti mohou zvážit, co s tím eventuálně podniknout. Ale tohle je pokus o naprosto jednoznačnou cenzuru,“ tvrdí mediální analytik.
Když je třeba, interpretuje se genocida jako nešťastná událost
Diplomat se zlobí, že film je protiukrajinský a že se prý dá vykládat i prorusky. „Dokonce tvrdí, že ty bandy ukrajinských bojovníků vypadají ve filmu ‚jako mnohem větší zlo než nacisté nebo Sověti a chybějí i širší historické souvislosti a vysvětlení, co vedlo k tomu, čemu na Ukrajině říkají volyňská tragédie a v Polsku genocida‘. To mi připomíná z učebnic alibistické interpretace různých historických událostí naší relativně ještě nedávné minulosti a zřejmě také blízké budoucnosti. Prostě něco je genocida, ale nazve se to nešťastná událost. Když napochoduje ukrajinský nacista s vlajkou Banderova pluku do kyjevských ulic, tak je aplaudován, maximálně možná někým označen za radikála. Ale nikdo si netroufne – v našich médiích už zejména ne, ani pan Karas, známý ‚pravdomluvný‘ zpravodaj České televize z Polska, z Ruska a z Ukrajiny – říci, že Bandera byl dějinami jednoznačně odsouzen jako fašista a člověk, který se podílel na zlu a kterého není hodno následovat,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Rovněž v té souvislosti připomíná, že se veřejně nemluví o tom, že nový pozdrav v ukrajinské armádě je „Sláva Ukrajině“ oproti těm předchozím neutrálním. „Toto, pokud vím, byl pozdrav banderovských jednotek. Takže mi to trochu připomíná takové ty Sieg Heil a podobně, má to k tomu velmi blízko. Ale to jsou věci, které se nesmí říkat, protože by mohly naštvat pana velvyslance. Dramaturgie České televize ten film předtím třeba neviděla, a tak ho dala do vysílání s tím, že to je druhá světová válka, a Polsko, že to jsou kamarádi, teď to bagatelizuji. Dali to do programu a netušili, jaký skandál tím vyvolají. Teď budou asi ‚klečet na hrachu‘ nebo jim seberou prémie nebo je vyhodí, co já vím. Ale určitě se to už nebude opakovat, abychom naše ukrajinské přátele v Kyjevě nepohoršovali tím, že náhodou dáme do televize historickou pravdu. To se přece nesmí,“ ironicky podotýká mediální odborník.
Demonstrace multikulturní orientace byla jen podvodem
O druhé cenzurní příhodě informoval v článku pod titulkem „Na propagační fotku školy ve Francii přidali černochy“ server Novinky. „Popisuje situaci, kdy na jakési společné fotografii francouzských studentů umělecké školy Émila Cohla v Lyonu, která byla určena na marketing a propagaci, byli fotomontáží nějakou technologií přidáni černošští studenti a tváře některých žáků byly počítačově upraveny tak, aby vypadaly tmavší. Informovala o tom původně Agence France-Presse, agentura AFP. Mám před sebou ty dvě fotografie, skutečně to tak je. Některé osoby na té původní fotografii nejsou, zato jsou na té, která byla potom zveřejněná v rámci marketingu té školy. Sama škola odmítla, že by to byl záměr zkreslovat realitu a svedla to na nějakou americkou agenturu, která od ní dostala zakázku,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
„Pohyboval jsem se v oblastech blízkých marketinku docela dlouhá léta a neznám příběh, že by najatá agentura vytvořila marketinkový návrh, nekonzultovala ho se zadavatelem a sama od sebe na své riziko ho umístila do veřejného prostoru. To by riskovala velkou blamáž a hlavně by riskovala, že nedostane peníze. Čili argumentaci té francouzské školy nevěřím ani čtvrt slova. Prostě byla v tom snaha demonstrovat multikulturní orientaci a je to samozřejmě celé poměrně jednoznačný podvod. Vypovídá o tom, v čem dnes žijeme,“ poukazuje mediální analytik na to, co bylo kdysi odstartováno v USA. Tedy na opatření pozitivní diskriminace, politiky, která bere v úvahu faktory jako rasa, barva kůže, náboženství, pohlaví, sexuální orientace, zdravotní postižení nebo národnost při zvážení podpory znevýhodněných skupin v oblastech zaměstnání, vzdělání a podnikání.
Tváříme se, že důležitější je pohlaví a barva pleti než schopnosti
„Tak úplně stejným směrem jdeme v českých a v evropských podmínkách, co se týká kvót na obsazení žen v politice a ve vedení různých společností. Podstatná kvalifikace té ženy není totiž vzdělání, zkušenost a schopnost, ale jen to, co má mezi nohama. Nemusím rozebírat do detailů, aby každý pochopil, že to celé je jeden velký podvod, z něhož v podstatě profitují pouze ty firmy, které vyrábějí ty podvodné fotoshopové montáže. Prodávají je zadavatelům a píšou si čárky do svých úžasných firemních životopisů, jak byly zase jednou multikulturní. Tohle je konec veřejné diskuse. Imponuje mi, že sami studenti té školy proti tomu protestovali a v důsledku toho ta škola musela tu fotku stáhnout z propagace a z očí veřejnosti. Nicméně už se stalo a k ostudě došlo. To je poučení, abychom věděli, v čem žijeme. Tváříme se, že důležitější je pohlaví a barva pleti než schopnosti, talent a zkušenost,“ kritizuje Petr Žantovský.
Další z podob cenzury objevil v textu ČTK, který vydaly Novinky v článku pod titulkem „Záplava svobodného projevu může utopit demokracii, tvrdí server Politico“, jenž cituje akademičku Zeynep Tüfekçiovou, zabývající se dopadem nových médií na společnost. „No a tahle soudružka v magazínu Politico napsala, že přemíra přijímaných informací je cestou ke konci demokracie. To je strašně zajímavá teorie, s níž jsem se dosud ještě nesetkal. Už jsem se setkal s lecjakou kravinou, ale tohle je kravina, která mlátí o zem i takovým cynikem a skeptikem, jako jsem já. Tahle soudružka Tüfekçiová – soudružkou ji nazývám proto, že to je docela přesná charakteristika pro tenhle styl myšlení – nám sděluje, že přebytek informací umožněný novými technologiemi – míněno internetem – může pohřbít to, co je pravdivé, výrazně pozvednout dezinformace a odvést pozornost od důležitých sdělení,“ cituje mediální odborník.
V čase informační laviny je zapotřebí společné porozumění faktům
V dalším odstavci Zeynep Tüfekçiová uvádí, že ve výsledku se otevřený a účastnický diskurz, tedy to, jak lidé píší v diskusích na internetu své vlastní názory, je handicap demokracie. „Soudružka Tüfekçiová to zdůvodňuje tím, že ‚důležité hlasy jsou na otevřených platformách umlčeny‘. Dále píše, že se ‚klíčové informace topí v proudu těch bezpředmětných, až se ztratí úplně‘. A ještě o kousek dál má návod na to, jak odstranit tuto vadu a zachránit tu naši krásnou demokracii evropskou střediskovou. Soudružka Tüfekçiová radí: ‚Potřebujeme nové mechanismy přizpůsobené digitální době, které umožní společné porozumění faktům a které zaměří naši kolektivní pozornost na nejdůležitější problémy‘. Uzavírá to, že v čase informační laviny může být snaha zaměřit se na to, co je pravdivé a důležité, revolučním činem,“ pozastavuje se Petr Žantovský.
Za revoluční totiž považuje celý článek, protože se v něm apodikticky zachází s představou nějakých informací, o nichž někdo řekne, že jsou ty podstatné, pravdivé a důležité, zatímco o jiných někdo usoudí, že jsou nepodstatné, odvádějící pozornost od důležitých, bezpředmětné a tak dál. Problém je, kdo bude posuzovat, co je pravdivá informace, která má právo zaznít, a která není ‚pravdivá‘ a nemá tedy zaznít, aby náhodou nepřehlušila tu tzv. pravdivou. A když soudružka Tüfekçiová říká, že je zapotřebí ‚společné porozumění faktům‘, tak už jsme někde u raných padesátých let. To jsme společně nejen rozorávali meze, ale také společně nahlíželi na světovou revoluci, na roli československo-sovětského přátelství, na historickou úlohu soudruha generalissima Stalina, na politické procesy, kde jsme trestali ošklivé odpadlíky, jako byli Slánský, Clementis a spousta dalších,“ připomíná mediální analytik.
Jdeme směrem, který vytyčují soudružky Tüfekçiové a Merkelové
Také tehdy jsme společně těmto pseudofaktům rozuměli a porozuměli. „Existuje spousta dopisů odsouzených nebo obviněných v tom Slánského procesu. Byl v něm obviněn jeden z funkcionářů a jeho vlastní syn napsal předsedovi soudního tribunálu, že se za otce stydí a že celý život mu, bohužel, věřil jeho kontrarevoluční řeči, že pro něj žádá ten nejtvrdší trest a že pokud je to jenom trošku možné, by mu to rád před vykonáním toho nejtvrdšího trestu sdělil z očí do očí. Tak tohle z nás, prosím, dělal režim, který byl postaven na ‚společném porozumění faktům‘, která sám označil za fakta. Soudružka Tüfekçiová se narodila mnohem později a neví absolutně nic o historii střední a východní Evropy. Koneckonců i Spojených států, kde fungoval velmi zdatný výbor pro neamerickou činnost,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
„A fungoval velmi precizně, když vyháněl z Ameriky velké umělce jako Chapliny a podobné ‚neamerické živly‘ a choval se úplně stejně stupidně jako ta sovětská nebo východoevropská bolševická elita. Prostě zuřil tu nějaký mezinárodní studenoválečnický třídní boj, a ten se odehrával především v rovině toho deklarovaného ‚společného porozumění faktům‘. A ta fakta musel někdo označit. Třeba prokurátor Urválek, senátor McCarthy nebo soudružka Tüfekçiová. Tenhle článek bych doporučil každému, koho problematika zajímá, aby si ho vytiskl a alespoň jednou za týden si ho přečetl a připomněl. Protože vystihuje to, kam jdeme vedeni soudružkami Tüfekçiovými, Merkelovými a podobně. Několikrát jsem v této rubrice použil formulaci ‚začínám se toho bát‘. Ale teď už se toho normálně bojím,“ přiznává mediální odborník.
Zablokovaného vyzývali, aby udával nevhodné příspěvky
Pro dokumentaci tohoto stavu přidává ještě příhodu docenta Radima Valenčíka, ekonoma a vynikajícího teoretika v oblasti Průmyslu 4.0.. „Má svou webovou stránku, kam píše pouze on. A přenáší z ní své texty, většinou odborné nebo politicko-odborné, také na svou facebookovou adresu. A v těchto dnech ho potkalo, že mu ji Facebook zablokoval za příspěvek, o němž v žádném případě nelze říci, že by byl rasistický, provokující nějaké násilnícké nebo jak se teď říká ‚hate‘ nálady. Tak pan docent Valenčík, znám ho spoustu let, opravdu, není hate. Je to rozumný chlap, který se snaží nahlížet na věci vzdělaně, protože vzdělaný je. Můžu s ním nesouhlasit a často s ním nesouhlasím, protože je to levicový ekonom, ale ve svém oboru je to naprostá špička a zcela jistě není hate,“ ujišťuje Petr Žantovský.
I když nepíše žádné závadné příspěvky a komentáře, tak ho zablokovali a sdělili mu: „Tento příspěvek vidíte jen vy, protože porušuje naše zásady,“ což bylo vysvětlení od Facebooku, když se mu nezviditelnil příspěvek. „Na to docent Valenčík reagoval, že je přesvědčen, že byl neoprávněně zablokován, neboť neporušil žádná pravidla Facebooku a ničeho se nedopustil. Tak se dožadoval odpovědi, jak se může bránit a kvůli čemu byl zablokován. Napsali mu, že je jim líto, jestli se mu na Facebooku stalo něco nepříjemného, a že by mu chtěli pomoci. A pokud chce nahlásit něco, co je v rozporu se zásadami komunity, třeba nenávistné projevy nebo násilí, ať použije odkaz vedle fotky či komentáře a nahlásí jim to. To psali jemu, kterého zablokovali, a vyzývali ho, aby udával. Člověka, co je cenzurován, vyzývají, aby cenzuroval. To už mi docela silně připomíná Hlavu XXII,“ poznamenává mediální analytik.
Dezinformační pořad dezinformačního média se nechtěně zachoval pěkně
Původně docentu Valenčíkovi avizovali zablokování na jedenáct hodin, ale blokace trvala o den déle a nedočkal se žádného vysvětlení. „Když o to požádal, tak od Facebooku dostal velmi lakonické sdělení ve slovenštině: ‚Vašu požiadavku sa nepodarilo zpracovať.‘ Česky se říká ‚běžte do...‘ To naprosto přesně ukazuje, kam směřuje aktivita těch soudružek, jako je ta zmíněná Tüfekçiová, a všech těch elit, které se bojí pravdy, alternativní diskuse, čehokoli, co by mohlo i jenom nepatrně podrýt jejich hegemonii na sdělování informací, pseudoinformací, dezinformací, prostě na cokoli. Tohle celé se odehrálo – a Valenčík to na svém blogu také popisuje – v době, kdy ve Sněmovně probíhala konference o svobodě slova a právu občanů na pravdu. Přesně v těch samých hodinách se odehrávala ta jeho úžasná anabáze s Facebookem, a to je také vyústění a pointa toho všeho,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ke konferencí „Svoboda projevu a právo občana na pravdu“ přidává ještě pikantní doušku. „Byl jsem upozorněn, abych se podíval na stránku Newsroom ČT24, mého ‚oblíbeného‘ pořadu České televize. Na té konferenci jsem se v rámci diskuse dopustil tvrzení, že s Českou televizí nekomunikuji, protože nekomunikuji s dezinformačními médií. A Newsroom si hned střihl na tu svou stránku tenhle malinký kousíček záznamu v domnění, že mě tím poškozuje. Ale vlastně se ke mně zachoval velice pěkně, ačkoli to pravděpodobně nezamýšlel. Umožnil – pokud to někdo čte, protože jsem si všiml, že tam bylo 980 čtenářů, to žádné zástupy nejsou – lidem nahlédnout do mého nitra a zjistit, že nekomunikuji s Newsroomem, protože ho považuji za dezinformační pořad dezinformačního média. Tak toto všechno se děje v těchto dnech. Nevím, kam to může dojít. Ale jak už jsem dnes jednou řekl, bojím se toho,“ dodává mediální odborník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
