Armáda a policie mají okolo 70 procent důvěry, za nimi soudy (kolem 60 procent). Na opačném konci škály se rovněž dlouhodobě drží církve (naposledy 25 procent důvěry, ale jen 6 procent z toho „rozhodně důvěřuje“ a 19 procent spíše důvěřuje, zatímco v kolence nedůvěry je číslo 65 procent) a politické strany a hnutí (důvěra 19 procent, nedůvěra 76 procent). Spolu s nimi jsou na chvostu toho výčtu neziskové organizace. V září 2020 (což jsou poslední dostupná data) měly „rozhodnou“ důvěru 4 procent dotázaných, „spíše“ důvěru 29 procent a nedůvěru 59 procent. To je pro naše „kluky a holky z nezisku“ poměrně zdrcující zpráva. 

 

Znamená to, že ani přes mnohaletou mediální masáž a významné finanční injekce z veřejných zdrojů (od municipalit přes státní rozpočet až po EU) se neziskovkářům nepodařilo veřejnosti vsugerovat, jací jsou potřební, báječní a nenahraditelní. 

 

 

Tak se rozhodli s tím rázně skoncovat. Zahájili kampaň „Takoví jsme“, která má za cíl „zvýšit povědomí o práci, pestrosti a tradici neziskových organizací v Česku a podpořit důvěru veřejnosti v jejich činnost,“ jak stojí na webu Svět neziskovek. Následuje obvyklá floskule o „dezinformacích“ a boji proti nim. Trochu trapné je, že hned v úvodu toho textu na Světu neziskovek se lže. Stojí zde, že „necelá polovina Čechů neziskovým organizacím nedůvěřuje“. Pohled na úvod tohoto článku ukáže, že se „nezisku“ kamsi vytratilo z jejich statistiky 10 procent.

 

Anketa

Půjdete na třetí dávku očkování proti covidu?

Ano

37%

Ne. Mám dvě a víc už nechci

4%

Ne, nemám ani první dvě

57%

Nevím / Je mi to jedno

2%

hlasovalo: 40769 lidí

Pokračujme do útrob projektu „Takoví jsme“. Dočteme se zde Definici neziskovky: „Je to organizace. Je nezisková nebo zisk nerozdělující. Je nezávislá. Je samosprávná. Je nepovinná.“ Zde je třeba se drobně zastavit. Zejména u pojmu „nezávislost“. Nezávislý může být člověk či instituce, pokud nepřijímá žádný prospěch od jiných lidí či institucí, které prosazují určitý zájem. Jak může být z principu nezávislá organizace, jejíž financování stojí a padá s veřejnými zdroji? To není nezávislost, nýbrž zkorumpovanost. Nebo prostě jen služebnost, chcete-li to nazvat jemněji. Ale na obsahu to nic nemění. 

 

Taková neziskovka inkasuje z veřejných peněz určitou sumu a musí za ni konat nějaké činnosti. Třeba objíždět základní, střední, a poslední dobou i mateřské školy a indoktrinovat tamní děti a studenty jediným správným politickým názorem (jak to činí třeba projekt Jeden svět ve školách, organizovaný Člověkem v tísni). Sám web „Takoví jsme“ uvádí, že veřejné zdroje činily pro neziskovky v roce 2018 (to je nejnovější číslo, v dalších letech to bylo bezpochyby víc) cca 28 miliard korun. Zkusme si představit, kolik by za tyto peníze mohlo vyrůst školek, dětských domovů, penzionů pro seniory či hospiců. Ale to ne. Důležitější je cpát desítky miliard do neziskovek, kde, jak lze doložit z jejich výročních zpráv, mnohdy až 80 procent zdrojů mizí v podobě platů a jiných odměn pro neziskovkářské šéfíky a jejich spolupracovníky.

 

Dovídáme se tu ale ještě něco jiného, zajímavějšího. V kapitole Hodnoty svobodné společnosti (neboť o ně prý neziskovkářům jde až v první řadě), stojí mimo jiné: „Přátelství – svobodná vzájemnost. Základem svobodného prostředí jsou přátelské vztahy mezi lidmi. Největší svobodu si navzájem poskytují lidé, kteří se milují.“ To je hezké. Ale stůjž zde otázka: Proč, když tolik ctí přátelství a lásku mezi lidmi, vnášejí tak mnohé neziskovky do společnosti tolik nevraživosti, nenávisti, nepřátelství, osočování, kopání příkopů a dělících čar? Proč jsou někteří lidé „naši“ a jiní „jejich“? Proč se vyhánějí z veřejného půdorysu a vylučují z diskuse zastánci jiných než jediných správných názorů? Těžko hledat odpověď. Ledaže by se tu opět poněkud lhalo.

 

Fotogalerie: - Festival svobody

 

Ještě hezčí slova najdeme o chlup dále: „Svobodná společnost. Svobodnou společnost tvoří pravidla, která nepotlačují individuální iniciativu, ale umožňují svobodné jednání i ve vzájemných vztazích.“ A dále: „Politická společnost – stát. Posláním státu je zajištění vnější a vnitřní bezpečnosti občanů, potlačování konfliktů a udržování spravedlivého řádu. Liberálně - demokratický stát slouží navíc k uchování individuální, společenské i politické svobody.“ Tolikrát opakované slovo svoboda svádí k podezření, že má zakrýt něco úplně jiného: totiž systém, v němž jedni svobodní jsou a druzí nejsou. Ti lepší ano, ti zlí ne. To dobře známe z nedávné minulosti, kdy jedni byli hrdinové práce a druzí ztroskotanci a zaprodanci. Hádejme tedy, jaký je vlastně (pokud vůbec) rozdíl mezi tzv. demokracií socialistickou a tzv. demokracií liberální.

 

Anketa

Je v pořádku, když politik zbohatne na dotovaných solárních elektrárnách či jiných dotovaných obnovitelných zdrojích energie?

Je to v pořádku

2%

Není to v pořádku

96%

Nevím / Je mi to jedno

2%

hlasovalo: 28386 lidí

Mnoho odpovědí na rozmanité otázky najdeme v materiálu, na nějž se web „Takoví jsme“ odkazuje. Jde o tzv. Demokratický manifest, jehož autorem není nikdo jiný, než starý známý Daniel Kroupa. Bojový tón tryská hned z úvodních vět: „Tento manifest se obrací na všechny lidi, kteří jsou oddáni hodnotám svobody a demokracie, jsou znepokojeni šířením autoritářských a neototalitních ideologií. Obrací se na každého, kdo nechce nečinně přihlížet tomu, jak z protidemokratických ideologií vyrůstají strany a hnutí zneužívající veřejné frustrace, strachu a nedůvěry k podněcování nenávisti a k získávání politické podpory pro to, aby se noví autoritáři dostali do mocenských pozic.“ Z toho lze implicité snadno dovodit, oč politickým neziskovkám jde: O zásah do demokratického pluralitního systému, kde jedny onálepkujeme jako neototalitáře a populisty a pak s nimi po zásluze zatočíme. Jinak tomu rozumět nelze. Kde je ovšem ta proklamovaná láska k člověku, úctě ke svobodě a veřejný prospěch, které mají být pro neziskový sektor hlavními pilíři?

 

Podobných perel je Kroupův text plný. Nebudeme jej tu dlouze opakovat. Stačí jen jedna věta. Oč totiž podle Kroupy jde? O „nápravu politiky tak, aby se vymanila z jednostranné závislosti na mocenských a ekonomických vazbách a vrátila se k idejím a hodnotám.“ To je jasná řeč. Zejména od někoho, kdo se pohybuje v blízkém okolí miliardářských developerů. Takový je asi oprávněn kázat o ekonomické nezávislosti a boji za ideje a hodnoty. V Maiselově ulici se tomu říká chucpe.

 

Suma sumárum, jde tu, jako již tolikrát v životě Daniela Kroupy a jemu podobných kazatelů pravdy a lásky, o dosažení explicitních politických cílů, vymístění úspěšnějších politiků, majících podporu mnoha lidí v (zatím ještě svobodných a pluralitních) volbách, a nastolit vládu nikým nevolených elit. Václav Havel by z hologramu na Václavském náměstí tleskal.

 

Psali jsme:

Listopadová chobotnice

Seznam a Člověk v tísni rozjeli společně další propagandistickou hru

Dohoda o cenzuře. Celosvětová. A seznam, co vše nesmíte. Na jednom místě

PL za říjen: Přes 7,3 milionu návštěv, víc než 30 milionů přečtených článků