„Stát nám byl ukraden a slouží cizím zájmům. Politické strany, bezpečnostní struktury a nepřeberné množství nájemných politických ziskovek dál demoluje národní identitu. Staré instituce a instituty hoří v plamenech zločinné ideologie globalistů, kteří potřebují zlikvidovat rodinu coby základ státu, jenž by skrze ni bránil člověčenství jednoho každého z nás. Chce z nás vytvořit stádo nesvéprávných heftlingů, tedy nacistické pojmosloví, otroků. Akademická obec, starodávné spolky, umělci, či církve zapomněli na svou čest a důstojnost. A slouží nové moci. Moci podprůměrných lokajů nadnárodního organizovaného zločinu. Jak se s tím vším vypořádat? Kudy vede cesta z labyrintu světa do ráje srdce, abych tak trochu parafrázoval Komenského? Kterak však především účinně a hlasitě bránit náš mizející svět?" započal na úvod pořadu Stanislav Novotný.

Jak Šplíchal hodnotí podle Novotného tradiční rozklad hodnot, institucí, institutů, na kterých stála celá staletí naše civilizace? „Já jsem z toho vývoje naprosto smutný. A tím, že mám ten základ z historie, tak jsem vždycky měl takové konzervativní přístupy ke společnosti. Už i v tom Sokole a sociální demokracii jsem viděl opory společnosti. Ale to nahrazení těchto společenských skupin a stran, to je prostě rozbití celého politického systému. Systém je nahrazen neziskovými organizacemi, které dělají politiku. Ale ty neziskové organizace nejsou vlastně v zájmu národa. A celé to financování asi je podporováno nějakým záměrem. A zvláště u těch mladých lidí je to problém. Já se vracím k takovým věcem, jako jaké měli hodnoty naši předkové, ne ti vzdálení, prostě staletí. Ale ta hodnota té víry ve společnost, i náboženská víra, všechno to mělo svůj smysl, svůj důvod. A tak se často ptám, jak mohli ti kluci, kteří šli ve druhé světové válce do války třeba tisíc kilometrů přes několik zemí, v čem to bylo? Ono to není tak složité. Odpověď je v tom, že to byla výchova v rodině, která se dneska rozbíjí, výchova ve škole, to vzdělání je úplně rozsypané a za třetí, to byla autorita představitelů toho státu. A tohle všechno vedlo ty lidi k tomu, že byli ochotni obětovat životy a jít za republiku bojovat. Ať to bylo kamkoliv. A mě uráží, když se zapomíná na oběti těchto Čechoslováků. Těch skutečných Čechoslováků," poznamenal Šplíchal.