I na vyhlášení nouzového stavu, který začíná teď v pondělí 5. října, lze jistě najít pozitiva: Za nenošení roušek už nehrozí pokuta tři miliony korun. Středoškoláci nemusejí vstávat brzy do školy. Přesto většina reakcí je zcela na jiné vlně: Lidé vidí situaci jako zradu. Přispívá k tomu to, jak si politici „kupují“ kantory, se kterými přitom nyní rodiče řeší fatální průšvihy a jsou s nimi na kordy. Nouzový stav vytočil doběla zřejmě obě znepřátelené skupiny veřejnosti – rouškomilce i rouškofoby.
Začněme učiteli, protože s vyhlášením nouzového stavu se v minulém týdnu ruku v ruce objevila zpráva, že učitelé dostanou respirátory zdarma. To nakrklo mnoho rodičů dětí, kterým zajišťování velkého množství roušek udělalo se začátkem roku velkou čáru přes rozpočet.
„A dětem dáte co? To se musejí starat rodiče. Ty hadry na hubě si noste sami,“ rozzlobila se Jitka Moreová ve facebookové skupině Koronavirus, ve které sdílí své zkušenosti a názory přes pět tisíc lidí. Nebyla jediná: „Učitelům že dáte roušky, a co mi ostatní pracující?“ nebo „A dětem proč nedáte respirátor?“ tázali se další.
Děti chtějí vypudit, co je nepřirozené. Je to reflex...
Za důsledné a správné nošení roušek bojují i někteří vietnamští obchodníci. Následující plakát jsme pořídili na jedné z jejich prodejen v okrese Louny:
Z koronavirové skupiny by se jako protinázor k tomuto vizuálnímu apelu hodil výrok Davida Věříše, který napsal: „Ať si všichni dávají roušky i na přirození, je mi to fuk, ale ať s tím neprudí. Fakt omezenci.“
Právě mnozí školáci, i když chtějí rouškové nařízení dodržovat, to během vyučování nezvládají a stahují si ústenku minimálně pod nos. Ani vyhlášení nouzového stavu neporučí dětskému organismu, který na zakrytí úst často reaguje zvracením. „Hodně dětí v rouškách zvrací, protože je to podmíněný reflex cizího tělesa, který se tělo snaží vypudit,“ objasnila pedagožka Nikola ze Základní školy a Mateřské školy při zdravotnickém zařízení Kroměříž. Tam se nyní starají zejména o dívky na úrovni deváté třídy, které některé změny v koronavirové době nezvládly...
„Projevila se u nich úzkost a strach z toho jít do školy, do nového prostředí, nového kolektivu – a to vše s ‚náhubkem‘ na obličeji,“ shrnuje pro ParlamentníListy.cz stručně zmíněná žena, která na psychiatrii působí zhruba pět let, zprvu jako praktikantka, poté dobrovolnice, posléze jako pedagožka. „Za těch pět let si nepamatuju, že by byl někdo s diagnózou úzkosti a strachu ze školy. Nepočítám-li tedy šikanované děti a podobné případy,“ zdvihá varovný prst.
Deprese, agresivita… plán islamizace, nebo jen konspirace?
„Jsou to především dívky a tenhle strach se u nich rozvinul právě v době karantény... tyhle děti mohly být úzkostnější již dříve, ale teprve teď se to v nich rozvinulo. Jedna dívka mi například říkala, že úzkosti cítila už na jaře, ale to chodila do školy kousek od domu, tak to nějak dala. Jenže teď se k tomu přidal i dojezd autobusem, a to už prostě nedává...,“ podotýká ještě ‚kantorka nemocných‘ s příkladem slečny, která psychicky nezvládla z uvedených důvodů přechod na střední školu.
Aktuální společenská situace se podle slov Nikoly projevila i na průměrném věku pacientů: „Průměrný věk je hodně vysoký... dříve jsme měli průměrný věk někde kolem deseti let, nyní jsme třeba na čtrnácti letech věku pacienta.“
Kroměřížká zkušenost přináší ještě jeden poznatek: Přestože se tento neblahý fenomén nyní rozmohl, zdravotnické zařízení není naplněné. „Není plno, jelikož rodiče se v této době bojí dát dítě léčit...,“ zdůvodnila učitelka, která mimo jiné patří mezi zakládající členy skupiny Rodiče proti rouškám.
Mnozí mají strach, že by došlo k zákazu návštěv, že by museli daleko dojíždět (s rouškou v hromadném dopravním prostředku) a podobně. Mnoho mladistvých tak bohužel kvůli rodičovskému strachu z covidu zůstává bez léčby choroby, kterou skutečně v danou chvíli trpí. Zavedení nouzového stavu to v podstatě ještě oddaluje.
„Je mi na blití z toho, jak nás vodí jako loutky na procházkách. Ale my se nedáme,“ přisadila si rouškofobka a podporovatelka Blanického manifestu Ivana Šanobová.
Dejme nákaze pár dní náskok?
„Komedianti, tak je to nakažlivé, že to počká do pondělka…,“ utahovala si z politiků Moreová po vyhlášení nouzového stavu, jehož začátek se „odložil“ až na pondělí dalšího týdne.
Význam shazují i „nevěřící Tomášové“, jako je Markéta Holečková na mateřské dovolené: „Ach bože, tu je zase ta polovina lidí, co se zařadili mezi ty debily, co věří, že covid existuje.“
Takové hlášky ale nemůže poslouchat výtvarnice a autorka textů pro děti Alena Gondeková, jejíž maminka nakažená virem nyní leží v nemocnici v umělém spánku. Její praktická lékařka zjevně také na koronavirus nevěřila, protože jí podala pouze antibiotika na zánět průdušek a na testování na covid-19 jí ani nevystavila žádanku. Když jí čerstvá aktivní šedesátnice zkolabovala přímo v ordinaci, předala ji jejímu manželovi. (Případem se podrobněji zabýváme.)
Na každodenní statistiky o přírůstku nakažlivých jsou alergičtí lidé lidé jako Daniela Kouklíková z Prahy, která pracuje v restauraci. Ta k tomu napsala:
„V Česku jediné, co přibylo a hlavně přibývá, je stovka ulhaných k*k*tů, kteří mají pocit, že hrát si na Hitlera je v pořádku!“
Ministr zdravotnictví Roman Prymula to schytává ale například i za opatření týkající se hudební a tělesné výchovy ve škole. „A pak ti tenhle inteligent chce zrušit dvě oddechové hodiny na základce, prostě nepochopíš,“ napsal totiž někdo v koronavirové skupině. Na to reagoval rozhorleně opět David Věříš: „Mně někdo říct na základce, že nebude tělocvik, tak ho zastřelím na místě.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
