Berwid-Buquoy poukazuje především na to, že všechny dobře pojištěné „katastrofy“ se konají při večerních hodinách, a když na místě pokud možno nejsou svědkové. Je prý totiž třeba vyvolat zmatek, nasadit falešné svědky a co nejrychleji uplatnit svůj předem vyfabulovaný technologický postup pojišťovacího podvodu. „Tím je ‚historická pravda‘ takřka neprůstřelná!“ myslí si.
V kontextu s tím ve výčtu pojišťovacích katastrof vzpomněl i požár Národního divadla v Praze, který vypukl nedlouho po dokončení stavebních prací dne 12. 8. 1881. V budově k večeru nikdo nebyl, a to ani oni dva řemeslníci, kteří měli údajně způsobit požár svojí nedbalostí. Této nesmyslné verzi se prý věřilo až do vydání knihy Miroslava Ivanova „Požár Národního divadla aneb Příliš mnoho náhod“ (Praha 1983).
„Dospělo se k pravdivému zjištění, že příčina požáru je úmyslné žhářství. Ovšem trvalo to více než 100 let, než se historická věda doplazila ke skutečnosti,“ poznamenal s tím, že jde doslova o brilantně podařený pojišťovací podvod.
Názorně příblížil technologický postup nezákonného milionového obohacení v tomto případě: Sbírkou ke stavbě divadla se podařilo vybrat celkem 3,2 milionu zlatých. Tím bylo umožněno objekt realizovat. Po požáru vyplatila První česká vzájemná pojišťovna vedení budovy cca 300 000 zlatých a další veřejná sbírka na opravu ohořelého divadla za 47 dní dosáhla výše cca 1 000 000 zlatých. Protože Národní divadlo nikdy nemělo konkrétního majitele a bylo spravováno direktoriem (faktury ve většině případů neexistují), nebyl žádný problém minimálně (přepočteno na dnešní měnu) protunelovat cca 100 milionů Kč.
Fotogalerie: - Mírový pochod
Podobný scénář lze podle Berwida-Buquoye spatřit právě v nedávném požáru, který propukl v pařížské katedrále Notre-Dame. I tato světová katedrála se nacházela v naprosto dezolátním stavu a vyžadovala stamilionové částky na celkové opravy.
A i zde žháři postupovali prý podle již v minulosti osvědčené metodiky. „Vybrali si režii pojišťovacího podvodu Národního divadla v Praze. Na rozdíl od Windsorského zámku byly totiž Národní divadlo v Praze a katedrála Notre-Dame v Paříži řádně pojištěny,“ dodal s tím, že začátek byl tedy, jak se říká, mnohoslibný.
Připomíná, že požár katedrály vznikl také večer kolem cca 19:00 hod. A přesně podle scenáře „Národní divadlo“ za vypuknutí požáru mohou i zde řemeslníci firmy Le Bras Fréres, kteří v blízkosti použili letovací soupravu. „Když se takováto naprostá pitomost prosadila v Praze, proč by se to nemělo prosadit také v Paříži?“ podotkl.
Celý text ZDE.
„Na rozdíl od Prahy Francouzi žádného Miroslava Ivanova zatím nemají, takže stamilionové tunelování může v klidu začít,“ uvedl a zopakoval, že pakliže se fakta jako v případě Ivanova odhalí až po více než 100 letech, není koho zatýkat ani pronásledovat. V případě Notre-Dame veškerou škodu zaplatí francouzské pojišťovny. To je pouze prý skromný začátek. Zatím byla sbírkami přislíbena finanční pomoc ve výši cca 600 milionů eur, upřesnil.
Aby si čtenář mohl tak mohutné finanční částky reálně představit, upřesnil, že za tak obrovskou sumu peněz nejenže se pařížská Notre-Dame snadno opraví, ale bylo by dokonce možné vedle oné staré katedrály postavit navíc dvě fungl nové. „A ještě by nějaký ten milion zbyl pro ‚mlčenlivost‘ těch, kdo jsou do věci zasvěceni a mohli by se ‚rozpovídat‘... ora et labora,“ dodal na závěr.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
