A nemusí se prý jednat jen o firmy, které prezident navštíví. Na konci června například na Vysočině navštívil vzdělávací centrum Alternátor a záběry, kterak hlava státu před studenty osobně provádí chemické pokusy, se staly hitem internetu. Prezident slíbil, že vzdělávací centrum bude všude propagovat.
Předsedou občanského sdružení, které Alternátor zřizuje, je místní podnikatel Richard Horký. Od jeho firmy TTS Energo přišel o dva týdny později stotisícový příspěvek na účet, který prezident Zeman původně zřídil ke splácení státního dluhu.
Dvě stě tisíc korun mu poslala zbrojovka Sellier&Bellot z Vlašimi. Několik týdnů před tím prezident debatoval s jejími zaměstnanci, před fotografy pózoval se sametem vyloženým panelem jejích nábojů a řediteli slíbil, že se přimluví u ministra Stropnického, aby armáda odebírala munici právě od nich a bez prostředníka, kterému by se musely platit provize za zprostředkování.
Majitelé štědrých firem obvykle vysvětlují, že svým příspěvkem chtěli vyjádřit prezidentovi úctu. Richard Horký například jako předseda Okresní hospodářské komory Třebíč cítí vděk za to, jak prezident firmám z Vysočiny otevřel cestu do Číny.
Šéf zbrojovky z Vlašimi zase vysvětloval, že chtěl přispět na dětské Klokánky, domovy provozované Fondem ohrožených dětí. Na ně prezident ze svého konta, původně určeného na umořování státního dluhu, nechal poslat 2,5 milionu, když vláda odmítla FOD pomoci v hospodářských potížích. Firma Sellier&Bellot prý intenzivně přispívá na sociální projekty, a proto jí přišlo logické takto podpořit i Fond ohrožených dětí.
Ing. Miloš Zeman
Lidové noviny k článku přidaly i posměšný komentář redaktora Zbyňka Petráčka, nazvaný „prezident cyniků“. Podle Petráčka skončila doba, kdy prezident Havel jezdil po světě, setkával se s Rolling Stones, propagoval náš vstup do NATO a náš zájem o svět demonstroval setkáváním s amazonskými indiány. Teď náš prezident objíždí speciálně vybrané firmy, se kterými uzavírá vzájemně výhodné obchody. Připomíná mu to prý dobu, kdy nadšení pražského jara vystřídala cynická normalizace, a spontánně založený Fond republiky se prý tehdy také začal rozdávat na sociální péči. „Nikdo nic neukradl, ale původní idea vyšuměla do ztracena,“ lituje Petráček.
autor: jav