Když policie začala letos na jaře vyšetřovat sexuální predátorství poslance TOP 09 Dominika Feriho a ten kvůli tomu opustil sněmovnu i republiku, zeptali se novináři z MF DNES i zakladatele a čestného předsedy jeho strany, poslance Karla Schwarzenberga, zda považuje jeho využívání moci nad mladými studentkami za vhodné.
„Co je prosím nevhodné chování? A co je sexuální obtěžování? Že se 25letý kluk snaží holku dostat do postele a opačně, bylo vždy považováno za normální. Tak prosím nebuďme pokrytci,“ odpověděl rozšafně třiaosmdesátiletý doyen Poslanecké sněmovny. Nebylo to zdaleka poprvé, co reagoval ve stylu „holky já mám rád“.
Slova o normálnosti ale tehdy nadzdvihla Matěje Stropnického. „Možná to takhle chodívalo na Orlíku nebo na Hluboký, když jedni byli páni a zbytek plebs, co posluhoval bez vlastní vůle. Ale tuhle dobu jsme porazili už v roce 1918, občane Schwarzenbergu,“ uzavřel oblíbeným republikánským oslovením sesazené šlechty.
Tento příběh jako by symbolizoval celou politickou kariéru Karla Schwarzenberga. Vždy byl svůj, přičemž jedněm připadala jeho osobitost strašně sexy, zatímco druzí to vnímali jako aroganci a samolibost zazobaného dědice latifundií.
Do pražské politiky vstoupil Karel Schwarzenberg hned v roce 1990, když začal působit jako kancléř prezidenta Václava Havla. „Věrností, přátelstvím, štědrostí, dobrou náladou a osobním kouzlem bohatě vynahrazoval, čeho se mu možná nedostávalo na manažerských schopnostech,“ popsal jej v knize o Havlovi tehdejší mluvčí Michael Žantovský. Ti dva se budou v české politice potkávat celých dalších třicet let.
Už tehdy prý ředitel kanceláře oslovovaný spolupracovníky „kníže“ či „Jasnosti“ občas dokázal předvést svůj neodolatelný humor. Když třeba dorazili s Havlem do Paříže, jistý diplomat se prý se zjevným despektem vyptával zarostlé skupiny Havlových poradců, jestli už někdy v životě viděli tak krásný palác. Opodál stojící Karel Schwarzenberg prý bez váhání vypálil: „Jo. Tady se jeden můj předek uchlastal k smrti.“
Je fér dodat, že kromě svérázného úřadování se do české politiky devadesátých let zapsal také jako restituent a podnikatel. A v tomto ranku se odehrály asi nejproblematičtější momenty jeho působení.
Za problematickou je dodnes považována privatizace karlovarské Becherovky. V září 1997 ji Klausova vláda (pár týdnů před svým koncem) přiklepla společnosti Value Bill. V ní držel čtyřicetiprocentní podíl francouzský nápojový gigant Pernod Ricard, ale zbylých šedesát procent akcií bylo mnohem zajímavějších. Stejných čtyřicet procent držela banka Patria, což byl tehdejší finanční projekt Zdeňka Bakaly. A zbývajících dvacet – kníže Schwarzenberg.
Privatizační projekt Value Bill měl být nejslabší z podaných a byly pochybnosti, zda vůbec splňuje podmínky vypsaného výběrového řízení.
Premiér Václav Klaus a jeho ODS nechtěli prodat Becherovku této nevýhodné nabídce. Menší koaliční strany ODA (tehdy s předsedou Michaelem Žantovským) a lidovci naopak preferovaly Bakalu s Francouzi a „knížetem“. Poměr hlasů ve vládě byl remízový: osm ku osmi.
Na začátku září ale na stranu Value Bill nečekaně přešel jeden z ministrů ODS – ministr vnitra Jan Ruml. Následovalo rychlé hlasování a nečekané oznámení vítěze. Privatizace Becherovky (která probíhala v několika etapách další tři roky) byla jednou z kauz, které v roce 1997 definitivně dorazily reputaci devadesátkové pravice. Opoziční poslanci marně usilovali o ustavení parlamentní vyšetřovací komise.
Následně se Schwarzenberg stáhl z veřejného života (i když stále například vlastnil vlivový časopis Respekt) a věnoval se hospodaření na restituovaných majetcích. Ani toto podnikání nebylo úplně sametové. Média upozorňovala třeba na jeho obcházení nařízení pro ochranu ryb před kontaminací, kterého dosahoval přeprodáváním ryb přes zvláštní firmu, na kterou se zákaz nevztahoval. Nebo kauza dotace po povodních 2002, jejíž vrácení mu odpustil ministr financí Miroslav Kalousek ve vládě, kde Schwarzenberg sám seděl.
To už se dostáváme k jeho politickému comebacku. Ten si uchystal na podzim 2004, když kandidoval do Senátu na Praze 6. Volby vyhrál a vystřídal dosavadního senátora Jana Rumla. V té době byl členem ODA, vstoupil do senátorského klubu US-DEU a o dva roky později se stal ministrem zahraničí za Zelené. Což jsou dějiny české liberální politiky v kostce.
Jako ministr zahraničí v Topolánkově vládě proslul na jednu stranu nenucenou nonšalancí v diplomatických salónech, na druhou stranu třeba velkým tlakem na uznání Kosova, pro které nakonec dokázal získat vládní většinu. Schwarzenbergův návrh byl prohlasován na výjezdním zasedání vlády v Teplicích, na které byl zařazen na poslední chvíli a mimo řádně stanovený program.
S Miroslavem Kalouskem, v Topolánkově vládě ministrem financí za lidovce, se velmi sblížil při přestávkách v kuřárně. Z jejich debat vznikl plán na vytvoření nové strany, která by spojila středové havlistické liberály s Kalouskovými lidovci a konečně vytvořila silnou konkurenci ODS a ČSSD, o což se různí politici pokoušeli předcházejících deset let.
Rozdíl byl v tom, že tentokrát se to v situaci upadající popularity ODS podařilo. Hned v prvních volbách v červnu 2010 získala strana tandemu Schwarzenberg – Kalousek téměř sedmnáct procent a přiblížila se oběma titánům polistopadové politiky.
Dohoda Schwarzenberga s Petrem Nečasem z ODS a s vedením Věcí veřejných dala vzniknout pravicové vládě Petra Nečase, ve které se obě hlavy TOP 09 vrátily na svá původní ministerstva. Schwarzenberg se stal prvním místopředsedou vlády, ale mnohem více se z tohoto volebního období vzpomíná na Miroslava Kalouska.
Úspěch ve volbách 2010 stál do značné míry na osobní popularitě Karla Schwarzenberga, který byl hlavní tváří TOP 09. Reklamy, kde byl prezentován jako atraktivní kapitán lodi obletovaný slečnami, zaznamenaly takový úspěch, že si Schwarzenberg s Kalousekem řekli, že by mohli zkusit i prezidentskou volbu, která se v lednu 2013 poprvé konala přímo.
Z původně favorizovaného dua Fischer – Zeman dokázaly vlastní chyby i antikampaň s heslem „želé na Hrad“ odstavit toho prvního a kníže Schwarzenberg nečekaně postoupil do druhého kola.
V debatě s protikandidátem Milošem Zemanem pak popustil uzdu svým úvahám, že druhý československý prezident Edvard Beneš je vlastně z dnešního pohledu mezinárodní zločinec, což byla na značnou část české společnosti silná káva.
Fotogalerie: - Karlův mítink
Část mladé generace ale v té době uvěřila, že „kníže“ může být prezidentem a díky tomu se ve čtrnácti dnech před druhým kolem rozjela velkolepá kampaň, ve které byl pětasedmdesátiletý aristokrat prezentován jako sexsymbol s čírem. Nadšené akce z tohoto času dodnes patří mezi klenoty českého politického bizáru.
Imagi lehce dezorientovaného rockera nečekaně dostál sám kandidát, když ve druhém kole nebyl schopen řádně odvolit a místo obálky s lístkem hodil do urny papír, co měl v druhé ruce.
Ani tento hlas by jej ale nezachránil, na Miloše Zemana mu chybělo asi půl milionu. V řadách Zemanových odpůrců se ale stal alternativním „prezidentem lidských srdcí“, jak mu říkali po vzoru princezny Diany.
Jeho popularita ještě jednou zachránila volby TOP 09, když se v této kampani oslava čiperného staříka už poněkud zvrhla. Zůstalo po ní nezapomenutelné video s pubertální internetovou hvězdou, kterou navštívil v dětském pokoji.
Etapu „sexy šlechtice“ pak definitivně uzavřel pár dní po volbách jeho románek se slečnou Janou Vopěnkovou, který několik týdnů živil veškerý český bulvár.
Následující roky strávil jako řadový poslanec a kavárenská celebrita, objíždějící republiku na akcích „Na pivo s Karlem“. Kolegové ze sněmovny se shodovali, že práce výborů se účastnil stále méně a navíc jej stále více doháněla léta.
Naposledy byl zvolen poslancem krátce před osmdesátými narozeninami v roce 2017. Jeho jubileum pak přineslo další zářez do žebříčku politického bizáru, když byl v Knihovně Václava Havla dekorován jako Panovník pravdy a lásky.
„Ze svobodné vůle rozličných stavů českých byl jedenáctého dne měsíce prosince v Knihovně Václava Havla za přítomnosti význačných zástupců výše uvedených stavů při příležitosti svých vynikajících osmdesátých narozenin pan Karel Schwarzenberg korunován panovníkem Království pravdy a lásky,“ psalo se na oficiálních stránkách instituce.
Ceremoniál vedl ředitel Havlovy knihovny, kterým nebyl nikdo jiný, než Michael Žantovský. A vše proběhlo za asistence kněze a slečen přioděných v prostěradlech, nejspíš á la antika.
Vrcholem bylo usazení koruny na hlavu poslance Schwarzenberga.
A tímto monarchistickým ceremoniálem se hezky uzavřelo jeho třicetileté rande s českou parlamentní demokracií.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
