Obávám se, že to je důsledek vnitřního života většiny současných politických stran. Profesor Parkinson kdysi ve svých zákonech tvrdil, že podnik, který dosáhne počtu zaměstnanců jedno sto osob, už dál nic neprodukuje. Veškerou svou energii totiž spotřebuje na řízení sama sebe. Aparát těchto politických stran už se nezabývá otázkou, zda stranická politika reflektuje, nebo nereflektuje potřeby společnosti. Veškerou energii spotřebovávají straničtí úředníci na upevnění svého postavení uvnitř strany. Politické debaty, které vedou, se už nezabývají smyslem jejich práce. Převažuje orientace na podporu jedněch skupin a paralyzování jiných skupin, posílení své pozice a oslabení pozice druhých.

Pravidelně se opakujícím vrcholem, ke kterému by činnost strany měla směřovat, je volební úspěch. Měla by. Jenomže zpravidla nesměřuje. Politické strany už se volbami ve své činnosti prezentací svých myšlenek nezabývají. Najímají si k tomu reklamní agentury. Volební kampaň je tak zcela k nerozeznání od prodejní kampaně na vysavače nebo zaručené prostředky na hubnutí.