Na samotného Čubu se lidé dívají dvojím pohledem. Buď ho vnímají jako strůjce „slušovického zázraku“, nebo jako podvodníka a komunistického mafiána. Podle Pitharta, předsedy vlády z let 1990 až 1992, byly Slušovice vždycky démonizovány.
„I Václav Havel je démonizoval, když v srpnu 1990 (výročí invaze!) mluvil o `temných spiknutích`, `slušovických nitkách`... Byl jsem z toho hodně nešťastný, protože to bylo plácnutí do vody, které ale mělo rozpoutat `druhou revoluci`, tu důkladnou, a to je vždycky ta jakobínská,“ píše pro Lidovky.cz Pithart.
Ochablý režim
JZD se na konci 80. let podařilo ze Slušovic udělat podnik s několikamiliardovým obratem. Důvod? Celá řada příhodných okolností, míní Pithart. Podle něj byl režim v osmdesátých letech už hodně ochablý, rezignoval a toleroval leccos, co bylo v rozporu s tím, co hlásal. „Že trh (ale bez pravidel) fungoval, jsme viděli po listopadu: kdo měl přede všemi náskok? Ti, kteří to rozjeli už dříve,“ míní pro Lidovky.cz Čuba a pokračuje: „Protekce? Někteří funkcionáři se Slušovicemi chlubili, jiní je nemohli vystát.“
Podle ekonoma a bývalého novináře Karla Kříže Slušovice měly za komunismu zásadní privilegia, o která se zasloužil pravě Čuba a Miloš Jakeš. „Že se ve Slušovicích daly vydělat slušné peníze a stahovali se tam proto schopní lidé z celé republiky, na protekční podstatě slušovického `zázraku` nic nemění,“ myslí si Kříž.
Po roce 1989 začaly Čubovi i JZD Slušovice krušné časy. Policie se totiž začala zajímat o hospodaření a probíhající přerod družstva do soukromých podniků. Všechny případy ale nakonec policie odložila pro nedostatek důkazů.
„Slušovice zabila konkurence, která byla rychlejší, kvalitnější a levnější. Kolchozy (družstva) nebyly a nejsou nikde na světě nositeli moderních přístupů a podnikatelských inovací, jsou to vesměs obranné organizace drobných pěstitelů a výrobců,“ tvrdí Kříž pro Lidovky.cz.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jno
