Případy šikany jako v malešické škole není podle Čápa bohužel výjimečný. „Výjimečná je ale intenzita, míra agrese, která je vidět na videích z Malešic. Možná se na mě budou kolegové zlobit, ale problém bych nejdříve hledal v pedagogickém sboru. Odpovídá to četným případům, kdy mají šikanovaní učitelé obavu říct, že se ve třídě něco děje. Obava pramení z toho, že očekávají kritiku. Žáci v takových případech bývají vykonavateli něčeho, co spustili jiní kantoři. Ventilovat komplikované vztahy ke kolegům přes studenty je vždycky neprofesionální,“ říká.
Šikana podle Čápa roste z banálních věcí. „Možná to začalo drzými poznámkami, nerespektováním výuky, opouštěním místa. Časem problémy rostly až do podoby, kdy chlapci učitelku uráželi, docházelo k fyzickému kontaktu, byla snižována její lidská důstojnost. Problém je, že je nikdo nezastavil. Chlapci se chovali hrozně a budou za to právem potrestáni, chyba jde ale i na vrub školy a částečně také učitelky,“ dodává Čáp.
Spíš než s typem školy souvisí výskyt šikany s mírou „utaženosti" systému“, tvrdí Čáp. „Zpočátku se zkoumala v uzavřených systémech, jako je armáda nebo výchovný ústav. Bývají řízeny velmi hierarchicky a direktivně. Neznamená to ale, že se šikana nemůže rozvinout i v demokratičtějším prostředí,“ podotkl. Důležitý je dle jeho názoru vzorec chování ze strany zodpovědných osob.
Fyzické tresty by ale Čáp do škol nevracel. „Vzhledem k tomu, že děti se nejefektivněji učí nápodobou, byl bych s tímto přáním velmi opatrný. Fyzické tresty mohly fungovat v autoritářské společnosti, kdy byly obrazem standardního chování. To už dnes neplatí. Školství všude na světě je ale systém, který má velkou míru setrvačnosti a na společenské změny reaguje pomalu,“ sdělil.
Závěrem také uvedl, že šikana jako taková není trestným činem. „Její projevy však mohou splňovat skutkovou podstatu takových trestných činů, jako je ublížení na zdraví, krádež nebo loupež. Aby mohla být šikana považována za trestný čin, musí mít dvě základní charakteristiky. Zaprvé tu musí být trestní odpovědnost, musí jít o člověka staršího patnácti let s nesníženou rozpoznávací a ovládací schopností. Další podmínka je míra závažnosti. Krádež bonbonu nebude kvalifikována jako trestný čin. U šikany se to posuzuje případ od případu,“ uzavřel.
Pro deník Blesk pro změnu vyjádřil svůj názor psycholog Michal Kolář. Ten se mimo jiné vyjádřil kriticky ke slovům zástupkyně malešické průmyslovky Taťjany Kubíkové, která uvedla, že to, že nějaký student poskytl médiím videa šikany, považuje za srovnatelně závažný čin. „To je obranná reakce, kdy třeba i nevědomě se snaží svalit vinu na člověka, který se snaží ten problém otevřít, aby se mohl začít řešit. V šikaně takového člověka nazývají bonzákem. Ve skutečnosti to je však morální rytíř – hrdina. Brání práva slabších a vlastně i tu školu, aby neopakovala chyby. Já tomu říkám obranná perzekuce,“ podotkl Kolář.
Kolář se zároveň domnívá, že ředitel školy František Bártl by se měl k situaci postavit jasně a hledat způsob nápravy. „Kdyby na té škole všechno fungovalo, jistě by zachytili signály těch událostí, tu špičku ledovce. Pak by to mohli řešit. Vždyť kdyby se neukázala ta videa, stále by mohli tvrdit, že se vlastně nic nestalo. Takhle už nemohou před řešením ustoupit,“ dodal.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
