Je sněmovní opozice (ANO a SPD) dostatečně důrazná v boji s vládou?Anketa
Petr Bohuš patří k zakladatelům veřejnoprávního zpravodajství po roce 1989. Řídil zpravodajství v ostravské redakci a v Praze pak redakci publicistiky. Byl tvůrcem pořadu Klekánice a podílel se na povodňovém zpravodajství v roce 1997 na Moravě.
Později na Slovensku řídil program televize TA3. Působil také v Syndikátu novinářů a o novinařině přednášel na středních i vysokých školách.
Jeho projekt Modrý jelen je od loňského roku unikátní tím, že se zaměřuje především na ověřování manipulací v hlavním mediálním proudu, zejména ve veřejnoprávních médiích.
Nyní se proto zaměřil na reportáž pořadu 168 hodin o Václavu Klausovi jako hvězdě ruské propagandy.
„Je na ní zjevné, že místo toho, aby zkoumala podstatu, co pan Klaus řekl, proč to řekl, co nám tím chce naznačit, tak se v té reportáži od začátku tváříme, jako bychom to, co říká, vůbec nechtěli slyšet,“ začal svůj rozbor příspěvku, který Nora Fridrichová uváděla s prezidentovým jménem přepsaným azbukou na pozadí shořelého ukrajinského paneláku.
Má prezident Zeman vaši důvěru? (Ptáme se od 1.5. 2022)Anketa
Klausova slova podle něj tvůrce reportáže vůbec nezajímaly, od začátku mají jasno, že je proruský. Takto vystupuje moderátorka, redaktor i všech šest respondentů, kteří v reportáži vystupují. To vše umocňují dramatické záběry zničené Ukrajiny. Už jen z té formy je podle Bohuše zřejmý přístup tvůrců reportáže.
„Už je z té formy vidíte, v jaké pozici je tam Václav Klaus,“ konstatuje znalec médií, načež se ujímá ovládače a pouští reportáž.
Nora Fridrichová představí Klausova slova, že za solidaritou k Ukrajině může u některých lidí být nenávist k Rusku a konstatuje, že se stal hvězdou ruské propagandy. Dokonce prý zpochybnil záběry masakrů civilistů. „Václav Klaus se tak stal jedním z posledních evropských mohykánů proruské politiky,“ vysvětlila divákům, ještě než reportáž vůbec začala.
Psali jsme:
Rozbor mediálního odborníka začal od Klausova „titulku“ v azbuce, který je podle něj dětinský. Pokračoval rozborem slov o „odhalování ruských zločinů“.
Podle experta válečná žurnalistika nemůže být „odhalováním“ v investigativním slova smyslu, protože nezjišťuje reálný stav, ale přináší příběhy jedné z válčících stran, která z principu není nestranná.
Označení Václava Klause za hvězdu ruské propagandy je podle něj manipulativní, protože nevíme, kdo kromě moderátorky si to myslí.
A „zpochybnění masakru civilistů“ je prý vrcholným kouskem manipulace. Klaus totiž nezpochybnil masakry, ale jen vyjádřil pochybnost o jejich mediálním zobrazení, což je velmi zásadní rozdíl.
„Tvrdí to paní redaktorka, ale tváříme se, jako kdyby to byla obecná pravda,“ shrnul hlavní problém s prezentací reportáže Norou Fridrichovou.
Jeho podezření ještě posiluje začátek reportáže, kde redaktor čeká na Václava Klause a strká mu mikrofon, jakmile vyjde z branky. Ten se pochopitelně tváří překvapeně a nejspíš proto to redaktor dělá, protože z dalšího průběhu rozhovoru nic neukazuje. To podle Bohuše ukazuje, že redaktor má trochu problém s nedostatkem odstupu od tématu, když hned na úvod musí respondenta vykreslovat právě takto.
Místo slov Václava Klause ale následuje „hýbání emocemi“ v podobě záběrů z ukrajinského Buči, kde matka nad masovým hrobem volá svého syna, kterého právě poznala podle tenisek.
Následuje „ruská verze“ v podobě krátkého fragmentu z ruského zpravodajství, kde se hovoří o „zdánlivě zavražděných civilistech“. A konstatování, že propaganda si našla své šiřitele i v Česku. „Tomu, že záběry Rusy povražděných Ukrajinců mohou být zinscenované, věří i český exprezident Václav Klaus,“ tvrdí redaktor. Místo slov Václava Klause ale nabídne jednu větu ruského ministra Lavrova.
Události v Buči jsou podle Bohuše skutečně hrůza, ale jejich prezentace v reportáži působí spíše dojmem ideologické prezentace. Poukazuje i na drobné výrazové manipulace, třeba formulaci, že „Ukrajinci osvobodili kyjevskou oblast“, i když to fakticky bylo spíše tak, že Rusové se z ní stáhli.
Člověk je podle něj z podstaty podezřívavý, a pokud něco nevidí na vlastní oči, nebo k tomu nemá více zdrojů z různých stran, tak je přirozené, že se se svými soudy, kdo co spáchal, drží spíše zpátky.
Tak je třeba přistupovat i k vyjádření Václava Klause pro Frekvenci 1, kterým reportáž 168 hodin pokračuje. „Určitě jsou tragické, na druhé straně by bylo dobře vědět, co z toho je skutečně autentická fotografie a co z toho je nastylizovaná propaganda,“ zodpověděl dotaz, co říká na záběry z Buči nebo Mariupolu.
Podle zkušeného novináře je to zcela legitimní dotaz. Ptát se a ověřovat si mediální prezentaci je podle něj důležité. Česká televize, které zákon ukládá neutralitu a vyváženost, by měla být prvním, kdo to ocení.
„Ten pán“...
Následuje pasáž, kterou mediální odborník popsal slovy „podařilo se nám sehnat tři lidi, co mluví proti Klausovi“. Vidíme senátora Fischera, který říká, že „ten pán popírá realitu“, protože jeho názor je v rozporu s tím, co vidíme a co nám říkají Ukrajinci a mezinárodní společenství, takže to není názor, ale „nesmysl“.
Už označení „ten pán“ podle analytika ukazuje, v jakém vztahu je Pavel Fischer vůči Václavu Klausovi. A tento vztah velmi ladí s notou celé reportáže.
„My nevíme, co je realita. My vidíme ohořelý dům a mrtvé tělo, neznáme pozadí příběhu,“ reagoval na něj veterán ČT.
Po Fischerovi nastupuje předseda Senátu Miloš Vystrčil, který vedl senátní delegaci na Ukrajinu a byl přímo v Buči. „Není problém se tam jet podívat. Ukrajinští představitelé jsou velmi rádi, pokud tam političtí představitelé přijedou, podívají se, jak tam Ukrajinci žijí, jaké nebezpečí prožívají, jaké hrdinství prokazují, “ řekl přes kameru Klausovi o Buči. Pokud by i potom masakr zpochybňoval, tak by na něj podle Vystrčila seděla „charakteristka, která neodpovídá tomu, jak by se měl chovat politik“.
Podle Bohuše i zde byla ve vybrané části příspěvku ponechána lehká uštěpačnost, která na diváka podprahově působí. Ironický posměch podle něj není tím, co by činilo reportáž důvěryhodnou.
A jedeme dál. „Je to neskutečně morálně podlé a zbabělé vůči těm lidem, kteří tam zahynuli,“ rozčiluje se pan David Stulík. Analytik Evropských hodnot, který byl součástí Vystrčilovy delagace do Kyjeva. Klaus podle něj amorálně přirovnal mrtvé lidi „k nějakým figurám“.
Zde vidí expert typickou ukázku, kdy někomu vkládáme do úst, co nikdy neřekl.
Tento citát lidé Fridrichové zatajili
Pořad Nory Fridrichové pokračuje výstřižky z vysílání ruské televize, kde jsou slova Václava Klause citována v ruském narativu (který je podle Bohuše také dost posunutý). Teď už ale neřešíme jeho slova o záběrech mrtvol, ale zamyšlení, že řada lidí je při podpoře Ukrajiny vedena hlavně nenávistí k Rusku.
Analytik Roman Máca z Institutu pro společnost a politiku (dříve v Evropských hodnotách) to komentuje tak, že po ruské invazi se i dříve proruští politici od Ruska odvrátili. „Ale Václav Klaus pořád stojí na straně Ruska a je v podstatě jeden z takových posledních mohykánů, které ruská propaganda využívá,“ prokládal slova zasmáním. Následují další ukázky z ruských webů s fotografiemi druhého českého prezidenta.
Bohuš si klade otázku, zda k „proruskosti“ stačí to, že vás ocitují v ruských médiích. A co je proruského na tom, když si položíte otázku, co je realita a co je manipulace.
Poukázal na to, že v ruských médiích byla rozebírána Klausova věta, že „přání škodit Rusku se změní na ekonomickou likvidaci EU“. Ale tento citát tým Nory Fridrichové divákům zatajil, a je otázka proč.
2011: Václav Klaus pomohl Noře Fridrichové k nejslavnějšímu mezinárodnímu úspěchu
Reportážní příspěvek Romana Mácy se podle něj vůbec nedá rozebírat, protože neobsahoval žádný argument.
Pak citoval komentář redaktora Hospodářských novin Petra Honzejka, že Klaus to říká, protože chce být zajímavý. Expert to nevylučuje, ale to je podle něj problém každého, kdo veřejně vystupuje, a pokud někdo v touze být zajímavý klade důležité otázky, tak je to záslužné.
Druhou Honzejkovou alternativou bylo, že to Klaus „dělat musí“, což by prý bylo hodně temné. „Zase – nijak to nedoloží, ale naznačuje tam něco temného. Ale my to nijak nerozkrýváme, neptáme se na to dál. Co si prostě kdo plivne v té televizi, a nám se to hodí, tak to tam dáme,“ shrnul respondenta číslo pět.
Václav Klaus se s otázkou ruských citací svých slov vypořádává s údivem. Ruská média prý nikdy nesledoval, takže netuší, kdo ho cituje. Toto tvrzení ale redaktor od Fridrichové rozporuje, se zdůvodněním, že „Václav Klaus často využívá ve svých úvahách přímo stanoviska ruských politiků“.
Shodu našel redaktor třeba v tom, že stejně jako ruský ministr Šojgu řekl, že ukrajinskou válku prodlužuje Západ. Pak se navíc ukáže, že Klaus řekl pouze to, že Západ podle něj nedělá vše pro to, aby válka co nejdříve skončila a zamyslel se nad tím, zda to u některých není záměr co nejvíce poškodit Rusko. Za sebe dodal, že z takového uvažování má hrůzu.
Psali jsme:
Bezprostřední reakci pořad nabídne od Miloše Vystrčila, který začne tím, že si mohutně vydechne a kroutí při tom hlavou. „Ty poslední výroky Václava Klause jsou takového charakteru, že se mi nezdá, že má smysl je vůbec komentovat.“
A pak se konečně vracíme k Václavu Klausovi s mikrofonem před brankou. „Nemám zájem o Českou televizi,“ odmítne Klaus rozhovor. Podle Bohuše je to od bývalého prezidenta a premiéra velmi závažné sdělení, které nevypovídá jen o něm, ale také o České televizi.
Místo zamyšlení, proč se tak stalo, ale redaktor konstatuje, že Václav Klaus byl „svého času těžkou vahou české politiky. Teď je hvězdou propagandy země, která už dva měsíce den co den na ukrajinském území vraždí,“ uzavřel s dalšími detailními záběry na mrtvé na ulicích v Buči.
Hájí barvy Putinova režimu...
Závěr reportáže patří obrázku Václava Klause, který svým nezaměnitelným způsobem kroutí hlavou při slovech, že „barvy Putinova režimu hájí jako poslední západoevropský politik“.
Potom se ještě objeví jeden respondent. Profesor politolog Lubomír Kopeček, který nedávno napsal knihu o třech českých prezidentech, a nyní poukazuje na paradox, že Klaus, spojený s ekonomickou transformací a směřováním na Západ, teď táhne Česko na Východ.
„Jak ji tam táhne? Tím, že se ptá?“ Mediální pamětník ohromeně zírá, že reportáž skončila úplně stejně jako začala – konstatováním bez vysvětlení.
A právě v tom podle něj spočívá ona „inscenace“, nad kterou se Václav Klaus zamýšlel. Že se vezme osm lidí stejného názoru, jejich vyjádření se pospojují dramatickými záběry, jejichž věrohodnost nikdo nezpochybňuje, a přidá se dramatický nářek matky nad mrtvým synem, který docela určitě také byl upřímný, autentický a hrůzný.
Jenže celé to vyvolává dojem, že Václav Klaus takové děsivé věci podporuje.
„I ti Rusáci, i ti naši si to berou do úst, jak se jim to hodí. A v tom je ten problém,“ shrnul během rozboru lapidární klausovské dílo 168 hodin. Ale to opravdu není úlohou veřejnoprávní televize.
Psali jsme:
autor: jav
