Podle Káčera se díky propouštění dostalo vězeňství na úroveň roku 2004. Dodal, že některá oddělení, kde bude jen málo vězňů, by mohla být kvůli nízké efektivitě zrušena.

Káčer uznal, že některým lidem ale vězení nevadí, naopak. "Pro některé lidi je skutečně vězení svým způsobem životní styl. Ale těch je skutečně velmi málo. Během amnestie jsem zaznamenal jen jeden případ, že ji odsouzený odmítl přijmout. Nicméně věznici musel přesto opustit," napsal.