Typickým příkladem politika, který otáčí tak, jak je potřeba, se stal například hejtman sídlící v Hradci Králové, tedy senátor ODS Martin Červíček. Ten ještě ráno redakcím rozesílal své domněnky o tom, co je potřeba udělat pro prodloužení nouzového stavu.

„Ke společnému konsenzu ve smyslu požádání o nouzový stav na čtrnáct dnů může dojít za předpokladu, že současná opatření doznají smysluplných úprav, premiér se setká v Poslanecké sněmovně se zástupci opozice, aby bylo zřejmé, že přijaté resumé bude akceptováno i Sněmovnou a nedojde k jeho napadení, a bude projednán pandemický zákon, jenž by měl nahradit současný krizový, který je v tuto chvíli spíše politickou fraškou než účelnou legislativou.“

Červíček v tu chvíli zřejmě zapomněl, že podobný maraton by v současných poměrech trval klidně i řadu týdnů.

A proto už odpoledne po čtrnácté hodině změnil postoj a novinářům pro změnu sdělil, že pokračování nouzového stavu je nezbytné. Na své vlastní podmínky o jednání všech se všemi zapomněl.