Vrobel považuje za mravní povinnost našeho státu přijímat uprchlíky z válkami zmítaných zemí. To ale prý neznamená, že by házel všechny protipřistěhovalecké argumenty do jednoho pytle a považoval je za zcestné.  

Za zcestné však označuje „hysterické sdílení poplašných zpráv, volání po domobraně, kamenování turistů nebo imigrantů z Blízkého východu nebo Afriky, neuvěřitelnou paniku a volání po stavění zdí a vyhánění lidí a po deportacích, které mám tu smůlu číst a slyšet kolem sebe“. Taková slova prý slýchává od lidí, o kterých ví, že mají něco v hlavě. „Často od matek s dětmi, čili o lidech, od kterých bych očekával, že budou nejpacifičtější na světě,“ říká Vrobel.

„Vy, kteří se chováte tímto způsobem, vynášíte ostré soudy, voláte po omezení občanských práv, deportacích, střílení lidí, ať už na facebooku, twitteru nebo po hospodách, poskytujete náboje lidem, kteří mohou být opravdu nebezpeční, kteří to s nikým nemyslí dobře a přejí si jen profitovat na lidském utrpení. A takoví lidé existují, i když jsou schovaní,“ varuje Vrobel.