„Odpoledne toho dne svolával nás rozhlas, všecko muselo nastoupit. Tam stála šibenice a na ní uvázaná holka. Byla s námi na tom dříví, sbírala borůvky a zabloudila. (…) Když jsme se shromáždili, byla tam přivázaná jako Kristus na kříži, byl jsem od ní na čtyřicet kroků. Bylo tam hrobové ticho, četníci řekli, že tak se stane každému, kdo by se pokusil utéct. Táta a máma křičeli, že ona neutekla, ale nebylo to nic platné. Bylo jí asi šestnáct let, byla celá zmodřinovatělá a zakrvácená, vlasy vyrvané. Jak to doříkali, že to čeká každého, přišel ještě jeden četník s bejčákem a dva trestanci, každý měl kousek gumy a jeden ještě kbelík s vodou a začali ji bít, ona poklesla, potom ji rozvázali a on spadla jako pytel. Když byla na zemi, polili ji vodou, ona se vzpamatovala a pak ji ti dva pochopové vzali za ruce a odtáhli, dali ji do vozu s mřížemi a už ji nikdy nikdo neuviděl.“ Nejenom tuto, ale i řadu dalších vzpomínek na zvěrstva v koncentračním táboře Lety u Písku vypověděl v červenci 1963 Josef Serinek, romský partyzán a odbojář, historikovi Janu Tesařovi.

Z citace je zřejmé, že lidé umístění v táboře skutečně trpěli a zlehčovat jejich utrpení je nepřijatelné. Serinek historikovi také sdělil, že to, co se v táboře dělo, měli na svědomí Češi. Docházelo k šikaně, k bití i k zabíjení Romů. Brutalita českých četníků podle serveru ukazuje na to, jak lhostejný jim byl romský život. K tomuto závěru dospěla Apolena Rychlíková, která text pro server sepsala.

Celý článek naleznete zde.