Organizace Pomáháme lidem na útěku spolupracuje s uprchlickými tábory a poskytuje tam bezplatnou právnickou a materiální pomoc uprchlíkům. Podle Evy Kaličinské z této organizace byla v České republice na počátku obrovská vlna xenofobie, rasismu a agresivity, ale na druhé straně právě to spustilo vlnu solidarity. „Díky tomu jsme mohli rychle zorganizovat rychlou pomoc a lidé se na nás obraceli s dary a finanční pomocí, takže jsme zařídili pomoc v detenčních centrech,“ uvedla jako příklad zdařilé pomoci Eva Kaličinská.

Zuzana Lenhartová z organizace Pomáháme lidem na útěku popsala, jak dobrovolníci kromě standardní pomoci na srbsko-chorvatské hranici pomáhali bránit vytváření davu, v němž by hrozilo, že někdo z uprchlíků bude ušlapán, a tím zachránili řadu lidských životů. Zmínila ale také dopad dobrovolné pomoci na situaci v Česku: „Dalším pozitivním dopadem byla aktivizace dobrovolníků v Česku a důležité bylo, že lidé viděli, že jejich práce má smysl. Zvedli se a třeba jen na víkend jeli pomáhat stovkám lidí. Důležitá byla i materiální pomoc, jen z brněnské sbírky jsme poslali asi čtyřicet tun materiálu a zapojilo se asi deset tisíc lidí. Aktivita vznikala odspodu, byli to obyčejní lidé napříč společností. To může mít do budoucna obecně význam pro celou českou společnost, protože se tvoří velké množství lidí, kteří vidí, že pokud se jim něco nebude líbit, mohou se ozvat,“ řekla Zuzana Lenhartová.

Vlna uprchlíků neskončí

Petra Nedbálková z Diakonie Českobratrské církve evangelické řekla, že díky zkušenostem s uprchlíky se daří bořit předsudky a vyvracet zprávy z médií. Diakonie Českobratrské církve evangelické pomáhá od roku 2012 v Jordánsku v uprchlickém táboře v Zátarí a Petra Nedbálková uvedla, že se za tu dobu povedlo zajistit obytné karavany, základní životní potřeby a letos přibyly tzv. ateliéry, kde se uprchlíci učí nová řemesla, aby byli připraveni samostatně se živit po návratu domů.