Vadí vám slova Miloše Zemana o Sobotkovi a kalašnikovu?Anketa
Zcela jednoznačně se mediální událostí týdne stal výrok prezidenta Miloše Zemana během mítinku v Tišnově u Brna. „Určitě to dlouho vydrží, protože naši novináři jsou svým tématům věrní, obzvlášť když to jsou témata tak šmakovná, kdy podle nich prezident vyzve veřejně k odstranění pana premiéra zbraní. To je přesně ta interpretace, kterou si musel odnést každý, kdo posuzoval událost jen podle médií. Média spustila neuvěřitelně hysterický tanec kolem toho bonmotu, který, jak má pan prezident ve zvyku, vychází zpravidla z auditoria. Jak se z publika hovoří, tak ve stejném duchu odpovídá. Na to má čidlo už od časů, kdy jezdil se Zemákem a mluvil na náměstích plných různých lidí. Ví, že jinak se mluví na náměstí, jinak na mítinku a jinak na ekonomickém fóru, tyto žánry si rozhodně neplete. Nespletl se ani tentokrát a získal si potlesk v sále,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Podle toho, jak o tom referují média, vznikl dojem, že se prezident dopustil strašného činu, člen Rady ČT Zdeněk Šarapatka na něj dokonce kvůli tomu podal trestní oznámení. „Zjevně je tedy podle pana Šarapatky prezident trestně odpovědný, zřejmě usoudil, že to je trestný čin. Jestli se tedy pan prezident dopustil nějakého činu s podezřením na trestný čin, tak by bylo zapotřebí posuzovat i míru provinění těch ostatních. Protože pokud vím, tak v tom sále bylo dvě stě, tři sta lidí a většina z nich tleskala nebo se smála, tedy vyjádřila svůj souhlas s tím bonmotem pana prezidenta. Já myslím, že by bylo zapotřebí získat soupis těch lidí, kteří se setkání s prezidentem zúčastnili a potom je všechny jednoho po druhém prošetřit, jestli tleskali a smáli se právě po tomto bonmotu,“ poukazuje mediální analytik na absurdnost reakcí sdělovacích prostředků i horlivého radního.
Sobotkův vtípek o partičce sedmdesátníků deroucích se na Hrad
Pokud by se ti lidé přiznali, nebo pokud by je někdo udal, že je viděl smát se a tleskat, tak by podle této logiky bylo třeba je také trestně stíhat za podílnictví na tomto trestném činu. „Ale nevím, jak ho nazvat. K tomu nechť se vyjádří právníci nebo to ví pan Šarapatka, když už podal to trestní oznámení. Každopádně by bylo zapotřebí zkoumat míru spoluprovinění všech těch tleskajících účastníků v sále. Mně to připomíná, použiju jednu historickou paralelu, jak byli po roce 1968 lidé zkoumáni ze vztahu k srpnovému vstupu okupačních vojsk. Tak by to mohlo být podobné, že by se zkoumali občané ze svého vztahu k výroku pana prezidenta a podle toho by se jim to pak psalo do jejich osobních papírů a následně by podle toho byli omezeni v přístupu ke vzdělání, v přístupu k zaměstnání a tak podobně,“ rozvíjí Petr Žantovský ještě dál úvahy o tom, jak by se mohlo zatočit se Zemanovými příznivci.
Psali jsme:
Buď je to skutečně tak, že jsme ztratili smysl pro humor a už budeme smrtelně vážní ve všem svém konání, nebo je to proto, že to řekl právě Zeman a že to bylo právě na adresu Sobotky. „Abychom se mohli zamyslet nad odpovědí, jak tomu tedy je, tak nabídnu analogii z minulosti. Pan Sobotka v srpnu 2012, kdy ještě nebyl premiérem, ale jen opozičním politikem, v narážce na věk prezidentských kandidátů, z nichž nejstarší byl Karel Schwarzenberg, na svém facebookovém profilu napsal, že by nechtěl, aby někomu z kandidátů v prezidentských debatách vypadla v přímém přenosu při debatě protéza jako jednomu pákistánskému politikovi,“ připomíná mediální odborník. „Prostě jsem si představil tu partičku mocichtivých sedmdesátníků deroucích se na Hrad a neudržel jsem se,“ dovysvětlil tehdy krátce po svém „povedeném“ vtipu Bohuslav Sobotka.
Slova o nedostatku smyslu pro humor by si měl premiér připomenout
Když se proti tomuto výroku ozvaly nějaké nesmělé protesty, tak Bohuslav Sobotka označil tyto námitky za prudérní a za projev nedostatku smyslu pro humor. „Tak myslím, že bychom se ve světle této vzpomínky měli zamyslet i nad tou čerstvou událostí, o které referují jako o převratné téměř všechna naše média. A k tomu bych přiřadil poznámku, která je z pátečních novin, kde se na toto téma vyjadřuje¸ jak je jeho zvykem, hodně zeširoka a rozhořčeně bývalý poradce prezidenta Havla Jiří Pehe. Tvrdí, že zdaleka nejde jen o to, že Zeman řekl něco o kalašnikovu, ale že – cituji – ‚zejména v zahraniční politice si prezident Zeman dělá de facto co chce, často v přímém rozporu s linií vlády‘. A obecně kritizuje prezidenta za jeho politické názory, že je nekoriguje s názorem právě existující vládní politiky,“ líčí Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Proto má zapotřebí připomenout dvě věci. Jednak tu, že Miloš Zeman má hodně silný mandát díky tomu, že byl přímo zvolen. „Ale i kdyby byl zvolen jako jeho předchůdci, tak by byl zvolen Parlamentem, nikoli vládou. Není tedy odpovědný vládě a nemusí tedy konzultovat své názory na to či ono s vládou. Měl by ctít základní parametry, jako například že jsme členy nějakých mezinárodních společenství, ale vedle toho jistě má nárok na svébytné názory. Vzpomeňme si ostatně, že i pan Klaus měl často jiné názory na mnoho věcí, nejen zahraniční, ale zejména na ekonomickou politiku, než předsedové vlády. Zejména za pana Paroubka, který chtěl pro hlavu státu vymýšlet různé regule, to jistě nebylo jednoduché soužití,“ upozorňuje mediální analytik.
Když byl prezidentem Havel, tak Pehe na loajalitu k vládě neapeloval
Vzpomínat se však může i na časy starší, na éru prezidenta Havla, jemuž Jiří Pehe dělal poradce. „Pan Havel byl prezidentem za vlády premiéra Václava Klause, posléze měl svou loutkovou vládu pana Tošovského, kterou si najmenoval na půl roku, posléze byl prezidentem za premiéra Miloše Zemana. Ani s jedním, ani s druhým neměl prezident Havel stejný názor téměř na nic na světě, snad jen na to, že český jazyk je krásný a je třeba ho užívat s úctou. To je asi tak všechno, co měli společného. A pak ještě měli společnou rétoriku k listopadu 89, to jistě ano, ale v praktické politice už toho mnoho nebylo,“ tvrdí Petr Žantovský a nevybavuje si, že by se proti tomu Jiří Pehe, který za to s takovým rozhořčením kritizuje Miloše Zemana, někdy ohradil.
„Opravdu si nevzpomínám, že by pan Pehe tehdy napsal do nějakých velkých novin, jako je Právo, že je špatně, že pan prezident Havel nekonzultuje s vládou Václava Klause nebo s vládou Miloše Zemana svá zahraničněpolitická prohlášení, názory, postoje, stanoviska nebo své výjezdy. Nevzpomínám si, že by pan Pehe tehdy apeloval na loajalitu pana prezidenta Havla vůči vládě. Takže ono to nebude ani o Pehem, ale je to celé o Zemanovi, respektive o dnešním vztahu k němu velké části mediální obce, kterou pan prezident nazývá ‚pražskou kavárnou‘. A jistě mu všichni novináři tuto neudálost ještě stokrát připomenou a pan prezident se nad tím stokrát zasměje, až to bude číst, a to bude asi tak všechno,“ konstatuje mediální odborník.
Jmenování profesorů je z vysokoškolského zákona nejméně podstatné
Za druhé téma si vybral čerstvě schválenou novelu vysokoškolského zákona. „Zajímá mě jako profesionála, protože působím v akademickém prostředí a tudíž jsem byl velmi zvědavý na její znění. A kdybych byl odkázán na informace z médií, tak nevím, zda mám, nebo nemám být rád, že ten zákon byl schválen, protože jsem se z nich téměř nedozvěděl, co v něm je. Kdybych jeho znění neznal dopředu a nezajímal se o to dlouhodobě, tak bych dnes byl docela na holičkách, protože třeba způsob, jak o tom zákonu referuje Česká televize, je obraz bídy a utrpení,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský a jako příklad zmiňuje debatu ve Studiu ČT24 s poslankyní Annou Putnovou z TOP 09 a Jiřím Miholou z KDU-ČSL, která se převážně týkala jmenování profesorů.
„To je zřejmě nejvyšší specializace, které je schopen průměrný pracovník České televize, protože si všiml, že s jejich jmenováním byly v minulosti nějaké problémy, které měly opět další společný jmenovatel v osobě pana prezidenta. Tudíž se debata zabývala hlavně jmenováním profesorů. No to je hezká debata, ale k ničemu, protože pro vysokoškolský zákon to je úplně nejméně podstatné. Stejně tak ve čtvrtek v Událostech, komentářích na totéž téma debatoval moderátor David Borek s rektorem Univerzity Karlovy Zimou. A pan rektor pana moderátora naprosto dostal, protože úplně čítankovým způsobem obrátil téma, vzal mu dech, vzal mu veškerou iniciativu a řešil si tam věc, která zajímala výhradně a pouze pana rektora Zimu. Nebo se mu nechtělo debatovat o jiných aspektech tohoto zákona, tak vyndal jednu úplnou banalitu, která je v něm nešťastně formulovaná,“ myslí si mediální analytik.
Moderátor to spolkl i s navijákem, tak se televizní rozhovory nedělají
Šlo o způsob vzniku pracovněprávních vztahů v akademickém prostředí a o míru povinnosti kontrasignace či konzultace při přijímání nebo prodlužování pracovních smluv mezi děkanem a rektorem. „To je opravdu subtilní záležitost, která zajímá možná vedení těch škol, ale určitě ne veřejnost. Je to problém absolutně specifický a úplně detailní a vůbec se netýká dopadů vysokoškolského zákona na akademické prostředí, natož tedy na veřejnost. Ale pan Zima s ním dokonale rozvrátil toto téma a během asi deseti minut se nediskutovalo o ničem jiném. Bylo to úžasné, protože pana moderátora vtáhl do svého tématu a pan moderátor mu to spolkl, jak se říká, i s navijákem a hrál tu hru s ním až do vítězného konce. To bylo naprosto úžasné, to by se mělo nahrát a pouštět na ukázku, jak se nemá dělat televizní rozhovor. To byl dokonalý příklad,“ podotýká Petr Žantovský.
Mgr. Jiří Mihola, Ph.D.
Takže z toho, co na novele vysokoškolského zákona opravdu zajímá akademickou obec a veřejnost, jsme se dozvěděli jen povšechnou informaci ze zpravodajství, že se zavádí tzv. institucionální akreditace a dosáhnou na ni pravděpodobně jenom velké vysoké školy veřejné typu Vysoké školy ekonomické, Univerzity Karlovy a Masarykovy univerzity. „To je věc, o kterou tyto školy dlouhodobě bojovaly, protože jim po právu vadilo, jak jim v mnoha směrech nekompetentní zásahy stávající Akreditační komise brzdily život. Vzpomeňme si na to, jak paní Dvořáková, předsedkyně Akreditační komise, nekompetentně rozhodovala o tom, zda egyptologie na Univerzitě Karlově nebo herectví na pražské divadelní fakultě jsou kvalitní a jestli jsou dostatečně oprávněny dostat reakreditace nebo akreditace. Dokonce některá taková rozhodnutí pozastavila,“ připomíná mediální odborník.
O dopadu na soukromé vysoké školy se z médií zájemce nedozvěděl nic
Tohle jsou skutečnosti, které zajímají akademickou obec i veřejnost a díky té institucionální akreditaci si jednotlivé vysoké školy budou moci za určitých podmínek rozhodovat o akreditaci jednotlivých oborů samy, zda budou pokračovat, zda je zastaví nebo vytvoří obory nové i v závislosti na potřebách pracovního trhu. „Ale jak to bude se soukromými školami nám nikdo v médiích nesdělil. Jestli to bude tak, jak chtěla původně paní Dvořáková, že soukromá škola dostane jen nějakou potřebnou podakreditaci a že tam bude moci probíhat jen jakési dovednostní bakalářské studium, nebo jak, to nám média nesdělila. Jestli má někdo doma dítě, které by rád poslal do některé ze soukromých škol, a díval se na Českou televizi nebo spoléhal na média, tak se stejně jako pedagogové těchto škol moc nedozvěděl o tom, co je čeká,“ domnívá se Petr Žantovský.
Jeho pozornosti neušla ani akce s názvem „Televize v čase změn“, která tento týden proběhla na téma Televize veřejné služby – situace, perspektivy, evropské trendy. „Toto veřejné slyšení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu ČR zahájil, ukončil a také organizoval senátor Jiří Oberfalzer z ODS. Je zajímavé se podívat na jména vystupujících. Kromě paní doktorky Kalistové za Ministerstvo kultury se zúčastnili Karel Hvížďala, velký zastánce veřejnoprávní televize v podobě, v jaké ji dnes máme. Jean Phillip De Tender, ředitel oddělení médií EBU. Tomáš Trampota z Fakulty sociálních věd UK, rovněž známý přítel veřejnoprávnosti tak, jak ji máme. Milan Fridrich, programový ředitel ČT, dále Jiří Svoboda, režisér, který pracuje zejména pro Českou televizi. Jiří Šesták, bývalý ředitel Jihočeského divadla, dnes senátor, též velký vyznavač veřejnoprávnosti, jak je dnes,“ vyjmenovává analytik účastníky senátního slyšení.
Česká televize je úžasná, lepší výkony po ní ani nemůžeme chtít
Mohl by takto pokračovat, ale už z tohoto výčtu je patrné, že na něm vystoupili ti, „co spolu mluví“, jak říkával svého času Miroslav Macek. „Nebyl tam připuštěn ani jeden oponentní názor, nezúčastnil se nositel jiného názoru na Českou televizi nebo veřejnoprávní média než bytostní přívrženci. Druhou chybou bylo, že senátní výbor, který to organizoval, asi neměl moc zájmu, aby se zúčastnilo velké množství veřejnosti, jinak by to slyšení udělali v jiném formátu a s větší publicitou. Tohle proběhlo velmi potichu a nenápadně. Ptejme se proč. Možná proto, aby se odškrtla někde čárka a řeklo se: Hle, Parlament se něčím zabýval a dospěl k tomuto. Výsledek je samozřejmý, Česká televize a veřejnoprávní média v České republice jsou bez problémů, jsou úžasná, nejlepší, budeme je ještě více a lépe financovat. A rozhodně po nich nebudeme chtít žádné lepší, profesionálnější, politicky nestranné výkony,“ zamýšlí se pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský nad touto akcí.
Protože je o průběhu diskuse poměrně podrobně informován, tak ví, že nic takového z ní nezaznělo. „Zajímavé také je, že se kolem toho slyšení motá organizace, která se jmenuje Svobodu médiím!, což je občanské sdružení, ve kterém vidíme jména lidí jako Hana Marvanová, Tomáš Klvaňa a podobně. Ti jednak vedou kampaň proti Andreji Babišovi, ale to je celkem jejich věc, na to mají právo, ale hlavně si berou na paškál veřejnoprávní televizi a mají velkou snahu pokračovat v kampani za změny v Radě České televize. A dospěli už tak daleko, že i navrhli formát, jakým způsobem by měla být jmenována Rada České televize,“ upozorňuje mediální odborník na aktivitu, která chce dosáhnout toho, aby členy mediálních rad už nevolila Poslanecká sněmovna, ale aby byli by jmenováni na základě přímé nominace zástupců „respektovaných“ organizací a sdružení a rovněž zástupců politických stran.
Občanské sdružení Svobodu médiím! by chtělo ovládnout Radu ČT
„Nevím, kdo je financuje, docela by mě to zajímalo, vznáším to jako otázku. Třeba se někdo z nich ozve a řekne, že je to ten či onen. To by bylo úžasné, to bych měl pocit, že žiju ve správném světě, ale myslím, že se toho nedočkám,“ tuší Petr Žantovský. Mezi těmi subjekty, které smějí být připuštěny k rozhodování o složení mediálních rad, jsou například FITES, Asociace režisérů a scenáristů, Herecká asociace, Ekumenická rada církví, Asociace profesionálních divadel, PEN klub či Syndikát novinářů. „To jsou tedy samé organizace, které jsou opravdu velmi nezávislé na České televizi a vůbec k ní nemají žádné profesní vztahy, že. A jimi doporučení členové mediálních rad budou zcela jistě velice nezávisle a nestranně posuzovat, co se v České televizi děje,“ neskrývá mediální analytik ironii nad průhledným pokusem přes mediální rady ještě více ovládnout veřejnoprávní média, než je tomu dosud.
Doporučuje každému, koho návrhy téhle skupiny s názvem Svobodu médiím! zajímají, navštívit její stránku a seznámit se s tím. „Jen pak bude mít o špatné sny na nějakou dobu postaráno. Je zjevné, že tato parta má podporu nejen v strukturách blízkých jim kdysi politicky, ale dokonce, jestliže dnes je hlavním protagonistou toho semináře senátor za ODS, tak si člověk jenom se slzou v oku vzpomene, že bývaly časy, kdy ODS říkala, že je třeba média zbavit politické závislosti. A buď je statutárně postavit jako nestranná a nezávislá, nebo z nich spíš vymýtit nepotismus, který tady Svobodu médiím! zcela jednoznačně nastiňuje. ODS je ale minulost, dnes je stranou, která zjevně nechce žádné změny a už vůbec ne ve veřejnoprávních médiích, protože si to nechce s veřejnoprávními médii rozházet, to je přece jasné,“ poukazuje Petr Žantovský na obrovský úpadek ODS.
Matěj nebo Martin, vždyť je to jedno, o kterého Stropnického jde
Když se zbavila Václava Klause, který ležel médiím v žaludku, a otočila se k němu zády, a zbavila se i Mirka Topolánka a Petra Nečase, tak má dnes vedení, které médiím nevadí. „To je třeba čtyřikrát tlustě podtrhnout, že nevadí především proto, že má jen osm procent. Kdyby měla ODS osmnáct procent, tak bychom se možná divili, co by média prováděla okolo ODS. Ale protože tomu tak není, tak dnes má ODS zájem hlavně na tom, aby ji média obehrávala pořád dokola včetně České televize. To je konec konců zájem všech parlamentních stran odleva doprava, od komunistů až po TOP 09, takže nevidím důvod, proč by tomu v ODS mělo být jinak. Jen říkám, že se tato strana zpronevěřila svým dávným metám a teď je zaměnitelná s jakoukoli jinou podobnou politickou strukturou, když jí nevadí, co se v České televizi děje,“ poznamenává mediální odborník a nabízí dvě perličky, které ho tento týden v České televizi pobavily, i když podle senátora Jiřího Oberfalzera a účastníků té senátní loutkohry je to asi v pořádku.
Ta první se týká situace, kdy si moderátor Lukáš Dolanský pozval do Událostí, komentářů k tématu Arabské jaro Miloše Mendla, vynikajícího arabistu. „Pan Dolanský v jedné pasáži rozhovoru cituje výrok Matěje Stropnického ze sjezdu Strany zelených a přitom uvádí: ‚Martin Stropnický na sjezdu zelených říká …‘ Nijak mu to nepřipadá divné, že to tak asi nebude a že Martin Stropnický na sjezdu zelených asi nebyl. Nu a pan Mendel na to odpovídá doslova: ‚No od Martina Stropnického bych zrovna tohle nečekal.‘ A pan Dolanský jde dál, hloupost, kterou vypustil z pusy, mu vůbec nepřijde divná. Ano, je to zvláštní, že máme dva Stropnické v politice a každého v jiné straně, ale je tomu tak. A moderátor v České televizi by měl být do té míry vzdělán, že alespoň tato věc by mu měla být známa. A když ho na to upozorní host a on jde dál, tedy vůbec neví, proč to pan Mendel říkal, tak fakt nevím, jestli zrovna tohle je ta Česká televize, jakou si představuje pan senátor Oberfalzer,“ přiznává Petr Žantovský.
Nejde o to poskytnout informace, ale vyvolat konflikt mezi hosty
A druhou perličku, která ho dostala úplně ze všeho nejvíc, považuje za příznačnou. „Ve středu moderoval Události, komentáře pan Borek a měl tam jako hosty Marka Bendu a ministra spravedlnosti Roberta Pelikána. Bavili se o návrhu zákona o prokazování původu majetku, ale to není důležité. Podstatné je, že pan Borek řekl v jedné fázi toho rozhovoru: „Nemám ambici, aby se tady zástupci protilehlých stran shodli, ostatně by to nebylo ani zdravé“. Takže co nám tím chtěl pan moderátor říci? Já jsem tady od toho, abych pokud možno vyvolal konflikt, abych všechny lidi ve studiu dostal do varu, do konfliktu, abychom se nic nedozvěděli, protože když se mi hosté rozběsní, tak mi neřeknou žádnou pořádnou informaci a hlavním podstatným cílem České televize je konflikt. Není to informace, ale konflikt. Tak to nám takhle bezostyšně řekl pan moderátor Borek. A takto má asi vypadat veřejnoprávní televize podle slyšení v Senátu. Nu, jak se říká, pánbů s námi a zlé pryč,“ dodává mediální analytik.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
