Pandemie nám pomohla, abychom porazili klimatické šílenství

„Tahle civilizace stojí na vědě a výzkumu, takže my si nemůžeme dovolit zkorumpovat vědu a výzkum,“ prohlásil Tomáš Fürst v pořadu Facka zprava. V tradičním podcastu Svobodných si povídal s moderátorem Michalem Jandou. Matematik, jehož chladná analýza čísel již vytočila mnohé v agendě očkování, porodnosti i klimatické změny, se tentokrát zaměřil hlavně na to, jak se ve „vědeckém konsensu“ o oteplování planety pracuje s daty.

Jak podotkl, v mechanismech živé přírody na rozdíl od té neživé si při analýze nevystačíme jen s čísly.

Základem jakékoliv práce s daty je proto podle něj správná kvantifikace nejistoty. Třeba slavný klimatický hokejkový graf, dokazující oteplování v posledních několika letech, by podle něj při respektu k této zásadně nemohl vzniknout, protože nemůžeme jistě říci, jaké teploty zde byly v minulosti, před dnešními standardy měření. „Hokejka není matematický model, to je graf selektivně vybraných dat,“ vysvětluje.

Specialista na matematické modelování a datovou analýzu Fürst upozornil, že už samotný počátek měření od roku 1850 byl poznamenán tím, že šlo o velmi chladný rok. A když se začne počítat časová řada oteplování od roku, který byl zrovna hodně studený, pak se přirozeně jeví, že ve srovnání s výchozím rokem se poměrně oteplilo. Tato manipulace s daty je ale natolik průhledná, že ji nazval jako „švindly z mateřské školky“.

Přesto jsou matematické rovnice pro výpočet změny klimatu odvozovány od daného roku 1850 a matematici vlastně moc nevědí, co s tím.

Do měření klimatu vstupuje podle Tomáše Fürsta spousta proměnlivých hodnot. Nejde jen o naměřenou teplotu a koncentraci CO2, určující je také role vody v atmosféře, její množství, její absence, její skupenství či hospodaření s vodou.

Oxid uhličitý podle vědce z Palackého univerzity v Olomouci vliv na teplotu planety má, ale teze, že postupné zvyšování jeho koncentrace povede k zásadnímu zvyšování teploty planety, je velmi sporná. „Je to predikce matematických modelů, není to prokázaný fakt,“ zdůrazňuje matematik Fürst.

NA CELÝ POŘAD SE MŮŽETE PODÍVAT ZDE

A upozorňuje, že porozumění vývoji klimatu má klíč někde trochu jinde. „Porozumění klimatu a porozumění teplotě spočívá v porozumění pohybu vody,“ vysvětlil Fürst. Teplotní rozdíly podle něj silně určuje srážková činnost a oblačnost.

Podobné argumenty zaznívaly i na mezinárodní vědecké konferenci společnosti Clintel v české Poslanecké sněmovně v roce 2024.

Zazněl zde třeba odkaz na profesora Murryho Salbyho, který ve svých přednáškách dokládal, že růst koncentrace CO2 v atmosféře vyplývá z ohřívání oceánů, nikoliv naopak. Časové řady z let 1960–2022, měly Salbyho teorii potvrdit. Řecký profesor, hydrolog Demetris Koutsoyiannis z řecké Národní technické univerzity v Aténách, pak vysvětloval, jaký je ve skutečnosti atmosférický vztah mezi teplotou a koncentrací oxidu uhličitého.

Současný nárůst emisí oxidu uhličitého ze spalování fosilních paliv, rostoucí koncentrace CO2 ve vzduchu a pozorované oteplování umožnily vytvořit narativ o řetězu příčin a následků, ve kterém za oteplování může člověk. Tento narativ si osvojili politici, aktivisté i přidružený byznys a po mnoha letech přesvědčování mu věří i veřejnost.

„Moje současná práce zpochybňuje uváděnou příčinnou souvislost. Stochastická metoda ke zjišťování kauzality ukázala, že změna teploty může způsobit změnu koncentrací CO2, opačně to však neplatí,“ uvedl profesor Koutsoyiannis.

Fürst také upozornil na různé triky a manipulace při samotném sběru dat o teplotě. Měření teplot v pozemních měřicích stanicích se podle něj po celém světě během let stále více posunují k velkým aglomeracím, kde je teplota vždy z principu vyšší. „Podezřelé je, že všechny ty matematické modely dělají chybu na jednu stranu, všechny přiteplují,“ povšiml si vědec. Je podle něj mnohem smysluplnější dívat se na data ze satelitu. A na nich se ukazuje mnohem menší oteplení.

Pokud jde o měření dat, Fürst se nemůže zbavit dojmu, že výsledek modelů ovlivňuje i to, kdo je zadavatel a zpracovatel dat. Nejde o záměrné falšování, z toho by si klimatology netroufl obvinit, spíše jde o to, že pokud si dopředu vytvoříme nějaký narativ, tak selektivně přestáváme vidět důkazy, které této představě odporují.

To v praxi znamená, že se už dopředu očekává, jak čísla vyjdou. Když pak model nevyjde podle očekávání, hledají se chyby. Ale když bude odpovídat představám, chyby už se nezkoumají. „Když mně model neotepluje, šťourám do něho tak dlouho, až najdu nějakou chybu, a když mně model otepluje, tak si sednu a jdu napsat článek o tom, jak se tady všichni upečeme,“ popsal, jak ve vědecké komunitě reálně funguje práce s daty.

Průšvih je, že na základě těchto modelů dochází k zásadní proměně ekonomiky a ohrožení mnoha odvětví ekonomiky. Zejména jde o průmysl, který je už od počátků průmyslové revoluce spojen se značnou energetickou náročností a bez energie nemůže fungovat. „Takhle to fakt dál nejde. My jsme skutečně jednotky roků od průmyslové katastrofy,“ obává se Fürst.

Tím spíše je nutné, aby se o datech a jejich vyhodnocení vedla debata a nebyla vnímána jako nezpochybnitelná pravda. Zastánci tvrdých opatření proti klimatické změně bohužel přesně toto chtějí.

Není to podle Fürsta rozhodně poprvé, co podobná „poptávka“ ovlivňuje práci vědců. Ti mají, jak vysvětloval, své vlastní zájmy, potřebují na svůj výzkum peníze a jsou si vědomi, že politici jsou ti, kteří o rozpočtech rozhodují.

Debata o globálním oteplování se časově protnula s jiným tématem, ve kterém se politici masivně zaštiťovali vědeckým poznáním a ospravedlňovali jím kroky, o kterých značná část veřejnosti pochybovala - s covidovou pandemií.

Díky pandemii podle Fürsta přestalo mnoho lidí věřit tzv. vědeckým konsenzům. Lidé si najednou uvědomili, že za odkazy na sofistikovanou vědu a politické modely se mohou skrývat jen účelové „politické kecy“. To následně vedlo ke zpochybňování vědeckého poznání i v jiných oblastech, včetně změny klimatu. Podle Fürsta oprávněně, data se zde totiž skutečně používala dost selektivně.

Covidovou pandemii považuje za „dar od Boha, abychom mohli porazit klimatické šílenství“.

„Spousta rozumných lidí si uvědomilo, že pokud mohou být vědecké konsenzy řízeny politickými kecy v oblasti viru a epidemie, co když to není lepší v oblasti modelování klimatu?“ ptá se.

Hlavní autoritou pro odborné výstupy o klimatické změně je Mezivládní panel pro změnu klimatu. Držitel Nobelovy ceny míru, pro účely OSN jediný akceptovaný zdroj dat. Tomáš Fürst považuje jejich výpočty za dobré a kvalitní. „Zabírají stovky stran. Jenže to nikdo nečte,“ vysvětluje. IPCC vždy předloží několik modelových scénářů, a je na politicích, které si vyberou. V tuto chvíli už místo matematiky nastupuje politika, opatření se rodí na základě hlasování a zákulisních dohod. A z Fürstovy zkušenosti se konečná řešení často dost liší od odborných balíčků zpracovaných vědci.

„V dějinách lidstva nebyla teplota planety nikdy konstantní, vždy se buď otepluje, nebo ochlazuje,“ uzavřel matematickou analýzu Fürst. Zdůrazňuje ale, že po celou dobu lidských dějin platí, že pokud člověka něco ohrožuje, je to zima, a ne teplo.

Přijde mu proto úsměvné, že se kvůli oteplování panikaří. Zejména v mírných klimatických končinách Evropy.