„Pandemie dopadla nejvíce na ženy. Jsou to ženy, od kterých se automaticky očekává, že budou doma s dětmi. Jsou to ženy, které přicházejí častěji o práci a příjem. A jsou to především ženy, které dřou v nemocnicích a sociálních službách,“ poznamenala Maláčová úvodem svého komentáře.
Následně vzpomíná na to, jak ODS bez rozmyslu krátce po roce 1990 dopustila masivní rušení škol i následné (po roce 2012) rušení jeslí. „Lehké šťouchnutí pravým ukazovákem a roky budovaný systém péče o děti se zhroutil jak domeček z karet,“ dodala Maláčová.
Podle jejích slov nezbylo sociální demokracii nic jiného než začít znovu, kdy v roce 2014 došlo k vybudování dětských skupin, které se osvědčily, ale je potřeba znovu zavést i jesle.
„V roce 2017 jsme rodičům chtěli zajistit i garantovaná místa ve školkách pro jejich dvouleté děti. Vše už bylo hotovo, a to včetně tříletého přípravného období pro školky. Nebyla by to ale pravice, kdyby nepřispěchala se svým bouracím kladivem. Václav Klaus mladší, tehdy ještě pravověrný občanský demokrat, svými plamennými projevy přesvědčil poslance, aby garanci míst zrušili. Protože přece dítě patří k matce a matka má být s dítětem doma. Fajn. Takže teď sklízíme hořké plody,“ míní Maláčová.
Dipl.-Pol. Jana Maláčová, MSc.
Podle ní nejde jen o pandemii, ale je potřeba se hlouběji zamyslet nad tím, jak společnost obecně nahlíží na ženy s dětmi. „Mladá bezdětná žena je pro zaměstnavatele neperspektivní – odejde mu na mateřskou. Žena s dětmi je rovněž neperspektivní – úderem třetí zapíchne práci a poletí pro děti do školky. Žena s odrostlými dětmi je neperspektivní – je prý stará, pomalá a už se nic nenaučí. Naše společnost nutí ženy s dětmi zůstávat doma a pečovat. Na druhou stranu ženy, které nechodí do práce a pečují, považuje za líné, protože společnost neuznává péči o děti jako práci. A na ženy, které se chtějí vrátit dříve do práce, zase nahlíží jako na krkavčí matky. Žena s dětmi se prostě nezavděčí,“ popsala Maláčová, že toto vše pandemie zvýraznila.
Fotogalerie: - Nacpaná náplavka
„Pořád se motáme v kruhu. Jak z něj ven? Dítě má obvykle dva rodiče. A oba musejí dostat stejnou možnost o něj pečovat. Je-li doma s dítětem muž, rodina nesmí být trestána drastickým snížením příjmu. Rodiče potřebují jesle a školky, které si mohou bez velkého odříkání dovolit. To ale neznamená, že mají strčit půlroční dítě na osm hodin do jeslí a jít budovat republiku. Rodičům musíme nabídnout flexibilní pracovní úvazky. Tím spíše, jedná-li se o samoživitelskou rodinu,“ dodala, že ona sama se vynasnaží vždy prosazovat takové změny, aby ženy v životě mohly dělat to, co chtějí a co samy považují za důležité.
„Nechci, aby si ženy musely vybírat mezi prací a rodinou. A tady už máme dobře našlápnuto. Sdílená pracovní místa, jesle, návrh na výchovné k důchodu atd. Není to snadné a není to populární, dělat věci, které se projeví až za několik let. Z jeslí budou těžit ženy, které teď teprve studují a bezstarostně randí. Ale systémovou změnu rodinné politiky už zatraceně potřebujeme. Jinak se z toho bludného kruhu nevymotáme,“ uzavřela.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: vef
