„Jiří Pehe vzkazuje lidem jako jsem já asi toto: Neradujte se předčasně. Tím, že budou ve stále více zemích vládnout populistické strany, nevznikne jednotná fronta proti EU. Tyto strany nejsou schopné spolupracovat a dojde mezi nimi k rozporům,“ poznamenal Robejšek. On sám však tento názor považuje za mylný. A vysvětlil proč.
„Etablované strany chtějí často reprezentovat všechen lid. Macronovo hnutí ‚En Marche‘ se obrací na celý národ. A v Německu se dokonce některé strany označují za ‚Volksparteien‘, tedy lidové strany. Politika CDU kancléřky Merkelové je názorový supermarkt, který nabízí pro každého něco; německá SPD dělá něco podobného, ale jen méně úspěšně,“ uvedl Robejšek.
Pehe podle něj zpochybňuje spolupráci tzv. populistických stran na národní úrovni. „Ale ta je přece možná. Jak vidíme v Itálii nebo v Rakousku, tak tam strany, které Pehe nazývá populistické, vyhrály volby. Každá z nich si zřejmě našla své voliče, dohromady získaly většinu a v obou zemích vytvořily koaliční vládu,“ poznamenává k tomu Robejšek.
„Obtíže sladit politiku na nadnárodní úrovni mají všechny strany. Nekoordinovanost politické spolupráce v rámci EU je toho nejlepším důkazem. Hlavní příčinou jsou právě zmíněné odlišné národní zájmy, které mají na politiku vliv vždycky. Ať vládnou Pehemu milé ‚liberální‘ nebo nemilé tzv. populistické strany,“ zmínil Robejšek.
Původní text ZDE.
A v čem se podle Robejška politolog Pehe mýlí? „To, že spolu protestní strany nebudou ve všech otázkách souhlasit a spolupracovat, je pravda. Ale špatné je to pouze z pohledu člověka, který si myslí, že jedině správné je politiku centralisticky určovat v rámci nadnárodního spolku. Výsledky desítek let evropské integrace však ukazují, že to nefunguje,“ dodává Robejšek.
„Závěrem chci zhodnotit použitelnost pojmu populismus. Příliš častým používáním se z něj stal jenom cejch na čele politického protivníka. Možná ještě má nějakou propagandistickou, ale zcela jistě pražádnou poznávací hodnotu. Nepomůže tedy ani vyjasnit podstatu procesů, které se Pehe snaží rozebrat. Ať již on sám mluví o populistických nebo já o protestních stranách, tak jde o normální a v politologické literatuře zpracovaný případ konfliktu mezi stranami, které k moci směřují a stranami, které již u moci jsou a chtějí si jí zachovat,“ uzavřel.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
