Šafr uvedl, že svůj postup důkladně zvážil. Připustil dokonce, že zmíněná označení, která na jeho adresu Babiš pronesl, lze chápat jako jisté vyznamenání. „Dokonce jsem uvažoval i o tom, že moje překvalifikování z ‚psychopata‘, kterým jsem byl jmenován ústy pana ministra ještě na dubnové schůzi Poslanecké sněmovny, do ‚parchanta‘, k němuž došlo na videokameru v rozhovoru pro server Aktuálně, je vlastně možné chápat jako můj nový kariérní postup. Je to svým způsobem ocenění mé práce,“ uvedl Šafr.

Vzápětí ale uvedl tři důvody, pro které si nehodlá nechat tyto urážky líbit. První je prý obecně společenský. „Nepovažuji za správné, aby si mohl dovolit jeden významný politik a velmi mocný občan něco, co si prostě nikdo další nedovolí,“ vysvětlil.

Druhý důvod je prý faktickou otázkou cti. „Jestliže jeden z nejmocnějších politiků v zemi, který má dalekosáhlý vliv na veřejnost, mě vykresluje jako psychopata a parchanta, vede tím i své skalní příznivce a zaměstnance, aby mě podobným způsobem uráželi,“ uvedl Šafr.

A dodal, že třetí důvod je zcela osobní. „Mám děti. Ty děti chodí do školy. A já opravdu nechci, aby musely vysvětlovat svým spolužákům, zda a proč je jejich tatínek psychopat a parchant,“ podotkl.

V závěru svého článku Šafr popisuje deset důvodů, proč činnost Andreje Babiše podrobuje kritickému popisu. Uvádí například to, že každý mocný politik musí být pod kontrolou veřejnosti. A Babiš si koupil média proto, aby tuto kritickou kontrolu své činnosti omezil. „Proto musejí nastoupit nezávislé občanské a novinářské aktivity, které postižená média alespoň částečně nahradí. O to se – mezi jinými kolegy – tedy snažím,“ poznamenal mimo jiné.

• Celý text je ZDE