Všichni tři pánové podle Šafra šikovně využívají demoralizaci, která se mezi občany postkomunistických zemí ve stále větší míře vyskytuje. Václav Bělohradský pro tento fenomén vymyslel pojem „tekutý hněv“, který je charakterizován větami jako: „Politici kradou. Politici nechali rozkrást veřejný majetek. Řídí nás cizinci. Obyčejní lidé nemají žádné zastání. Novináři lžou. Všude vládne korupce…“

Andrej Babiš prý sice nemá na to, aby formuloval ideologii ústupu podobně, jako učinil Orbán v Maďarsku a Putin v Rusku, disponuje však jinými „přednostmi“, které nedostatečnou myšlenkovou výbavu nahradí. „Má peníze na politický marketing a mimořádnou schopnost formulovat útoky na `užvaněný parlamentarismus` slovníkem, kterému rozumí skutečně každý. A také dokáže nakupovat příznivce a zavazovat si velké množství lidí. Trpí patologickou rozpínavostí, kterou u něj nemůže zastavit vůbec nikdo, protože je to diagnóza,” popisoval ve svém článku v časopise Týden Šafr.