O největší počet hlasů přišel senátor Tomio Okamura, tomu ministerstvo seškrtalo téměř polovinu všech podpisů, které sesbíral. Z náhodně vybraných osmi a půl tisíc podporovatelů 1 835 lidí neexistovalo. Zejména kvůli podpisům, u nichž se ministerstvu nepodařilo ověřit jejich autora, klesl pod povinných padesát tisíc počet podpisů i Janě Bobošíkové a Vladimíru Dlouhému.
Některé podpisy ministerstvo neuznalo, protože se vyskytly víckrát. Tento problém se týkal hlavně Bobošíkové, v jejímž testovacím vzorku se objevilo 337 duplicitních podpisů. "Rekord" drží tato kandidátka i v počtu zesnulých příznivců.
Nesrovnalosti se ale týkaly i kandidátů, které nakonec škrtání neohrozilo. Vyřazení více než dvaceti tisíc podpisů postihlo i Jana Fischera nebo Miloše Zemana. Ani jeden si s tím však těžkou hlavu dělat nemusel, celkově se jim podařilo shromáždit přes sto tisíc podpisů.
Jak se počítalo?
Ze samotného ověřování byly předem vyloučeny ty podpisy, u nichž některé údaje nebyly správně vyplněny nebo zcela chyběly. Následně byl u každého kandidáta vybrán náhodný vzorek o velikosti osmi a půl tisíce kompletních podpisů.
Dále systém ověřoval, zda uvedené podporovatele lze najít v evidenci nebo registru obyvatel. Pokud ne, systém takovou osobu vyřadil. Pokud poměr chyb v prvním vzorku překročil tři procenta, stejný proces se zopakoval v dalším shodně početném vzorku.
Bobošíková by pokračovala
Nakonec úředníci procenta chybných hlasů z obou kol kontroly sečetli a vyškrtli je z celkového počtu podpisů každého kandidáta. A právě metoda součtu je podle mnohých chybná. Matematici a experti uvádějí, že chyby se měly zprůměrovat. V tom případě by z volby nevypadla Jana Bobošíková, která by povinnou hranici těsně překročila.
Ing. Jana Bobošíková
Vladimír Dlouhý
Tomio Okamura
Jan Fischer
Ing. Miloš Zeman
autor: adr