Je nutné v rámci reakce na masakr v Uherském Brodě omezit právo na držení zbraně a zpřísnit v tomto směru předpisy?Anketa
V souvislosti s českým mediálním referováním o událostech na Ukrajině a v Rusku téměř vždy dojde řeč na manipulace. Česká televize dokonce přímo manipulacím věnovala pořad, jímž byl středeční Horizont ČT24. "Pozvala si tam paní Natalii Sudliankovou a z druhé strany paní Irenu Laguninovou, což je pracovnice Rádia Svobodná Evropa. Přeložme si to tak, že jde o pracovnici Kongresu Spojených států, který financuje Rádio Svobodná Evropa, takže se dá vnímat jako zástupce opačné názorové strany, tedy americké,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský své pravidelné ohlédnutí za tím, co zajímavého v uplynulém týdnu zaznamenal v českých sdělovacích prostředcích.
Debata na téma manipulace byla strukturovaná tak, že divákům byla v zásadě předložena teze, že ruská média, zejména silná státní televize Russia Today, manipulují veřejným míněním v České republice, v Evropě nebo ve státech mimo bezprostřední konflikt, kde jsou příjemci anglicky mluvených zpráv Russia Today. "Proti tomu byl postaven projekt ukrajinské televize StopFake jako příklad svobodné, nezávislé a nestranné žurnalistiky. To by bylo samozřejmě velmi zajímavé porovnání, protože skutečně Russia Today je státem placená, takže se dá říci, že to tedy je propagandistická ruská televize,“ konstatuje mediální analytik.
Z čeho žije ukrajinská televize, jsme se z pořadu o manipulaci nedozvěděli
Na druhou stranu StopFake je nestátní televize a zástupci tohoto projektu říkali na kameru, že nepobírají žádné vládní peníze. "Ovšem už neřekli, z čeho tedy žijí. Vždyť taková televize není úplně levná záležitost. Výroba vysílání, zejména tedy pro zpravodajskou, publicistickou televizi, je mnohem dražší než pro zábavní, hudební či jinou. Z čeho tahle ukrajinská televize žije, jsme se tedy nedozvěděli, a tudíž nemůžeme posoudit, jestli je, nebo není pravda, že je nestranná, nezávislá a objektivní. Tuhle drobnost nám Česká televize neprozradila. Jen nám předložila jednoduchý antagonismus – tady je státní televize, tady je nestátní televize, tito lžou a tito říkají pravdu,“ poznamenává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Sám to však považuje za mnohem složitější. "Dobře to v pořadu řekla paní Sudlianková, která nikterak nepopírá, že díky svému původu a díky tomu, že pracuje v ruskojazyčných novinách, byť v Praze, má pochopitelně určitý vztah k tomu, co se dnes na Ukrajině a v Rusku děje. A říká velice přesně a objektivně, že propaganda se děje na obou stranách, ruské, ukrajinské, americké, evropskounijní, a že není pravda, že se to děje pouze z jedné strany. Naproti tomu paní Laguninová ze Svobodné Evropy nám realitu podala tak, že jediný, kdo na světě lže, je Kreml a Moskva, a ti, kdo říkají opak, jsou ti pravdomluvní,“ pozastavuje se mediální odborník.
Fanatickým názorům redaktorky Svobodné Evropy stěží někdo uvěří
Připomnělo to jednostrannou propagandistickou žurnalistiku ze sedmdesátých let v článcích o Václavu Havlovi a chartistech ve stylu ztroskotanci a zaprodanci. "Asi takovým fanatickým a jednostranným způsobem působila právě tahle paní redaktorka ze Svobodné Evropy. Tak jako tehdy také nikdo rozumný nevěřil Rudému právu a článkům o ztroskotancích a zaprodancích, tak si myslím, že ani hlasům typu této dámy nemůže nikdo věřit právě proto, že jsou takhle jednostranné, fanatické a nesmiřitelné. A úplně z toho čouhá jako sláma z bot snaha o manipulaci veřejným míněním. Takže to byl pořad o manipulaci a v podstatě byl plný manipulace. Ale to je v České televize celkem běžná praxe,“ míní Petr Žantovský.
Ve druhé části obrací svou pozornost k tištěným médiím, konkrétně k objektivitě jejich zpravodajství, ale také neustále klesajícímu zájmu čtenářů. "Už se snad ani nechci zabývat tím, co píší MF Dnes, Lidové noviny nebo Hospodářské noviny o dění na Ukrajině. Když se do nich člověk podívá jakýkoli den a otočí na nějakou zahraniční stránku, tak zjistí, že ten hlas je tak jednostranný, že je ztrátou těm novinám věnovat svůj čas. Když vezme jiné stránky, zjistí, že většina těch novin, včetně těch Hospodářských, které bývávaly seriózními a plnými zajímavých informací, se zabývá bulvárními náměty. Pro ně je klíčové téma masová vražda v Uherském Brodě nebo nějaký skandál mezi politiky. To jsou věci, kterým se věnují takzvaná seriózní média,“ upozorňuje mediální analytik.
Lidi spjaté s mainstreamem alternativní média rozčilují
Je proto přesvědčen o tom, že v této zemi už seriózní tištěná média v podstatě neexistují a má pro to i pádnou argumentaci. "Ale ještě, než ji uvedu, zmíním znovu středeční Horizont, kde mluvil i sociolog médií pan Jakub Macek z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a říkal tam několik zajímavých věcí. Třeba to, že na webových médiích se rozšiřuje všeobecná nedůvěra k mainstreamovým médiím, což si myslím, že je docela pravda a za chvíli to dokážu i na číslech. A pan Macek v podstatě říkal, že to je dílo ruské propagandy a toho, že Rusko chrlí do světa miliony informací, které se usazují na těch webech a nejsou náležitým způsobem redigovány a konfrontovány s nějakými protějšími zdroji,“ připouští pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský, že to může i nemusí být pravda.
Pozastavuje se ale nad tím, že redaktor Michal Kubal moderoval pořad způsobem, že ta alternativní média zpochybňoval. "Vliv alternativních médií, což nejsou jen velké firmy jako Aktuálně.cz nebo ParlamentníListy.cz, ale i weby jako Aeronet, Aznews nebo A24, které se věnují jednotlivým událostem, třeba jen zahraniční politice, nebo konspiračním teoriím nebo něčemu velmi úzce vymezenému, tyto lidi, kteří jsou spjatí s mainstreamovými médii, dlouhodobě velmi rozčiluje či znervózňuje. Mají pocit, že ztrácejí unikátní a monopolní přístup k veřejnému mínění. Jak se tím takhle zabývají a takto to staví ve svém vysílání, tak tím jen potvrzují, že to takhle je pravda,“ myslí si mediální odborník.
Za několik málo let nezbydou dennímu tisku vůbec žádní čtenáři
A vrací se k avizované argumentaci, která vychází z oficiální statistiky auditovaných prodaných nákladů tištěných deníků. "Už jsem tu jednou říkal, že meziroční pokles prodaných kusů nákladů se pohybuje kolem deseti procent, a to napříč téměř všemi deníky snad s výjimkou Sportu. A mám pro to čerstvá čísla. Podíval jsem se na srovnání prosince 2013 a prosince 2014 a zjišťuju, že Blesku se prodalo před rokem průměrně za den 270 tisíc a před dvěma měsíci 250 tisíc, regionální Deník spadl ze 161 na 150, Hospodářské noviny sice jen z 37 na 35, ale další pokles by už vedl téměř do záporných čísel. Deník, který má 35 tisíc prodaných kusů nákladu, je hluboce pod úrovní nějakého ekonomického přežití,“ podotýká Petr Žantovský.
Podobná čísla vykazují Lidové noviny, MF Dnes zaznamenala velmi znatelný pokles ze 183 na 160 tisíc. "Právo spadlo ze 101 na 90 tisíc, to je takřka čistých deset procent poklesu. Když to půjde takhle dál, tak opravdu za několik málo let nezbydou dennímu tisku absolutně žádní čtenáři. A tvrdím opakovaně, že si za to mohou novináři i vydavatelé sami, protože ty deníky skutečně v zásadě nestojí za to číst. A to není jenom vliv internetu, ač to samozřejmě také roli hraje, ale především to je ovlivněné úrovní samotných tištěných deníků,“ domnívá se mediální analytik.
Odsun sovětských vojsk byl dílem mezinárodních dohod a Gorbačova
Pro srovnání nabízí čísla dvou výše zmíněných serverů. Aktuálně.cz se v listopadu 2013 i listopadu 2014 udržuje kolem 220 tisíc denního autentického přístupu, ParlamentníListy.cz kolem 60 tisíc. "Aktuálně.cz má dnes vyšší čtenost než všechny české deníky s výjimkou Blesku, ParlamentníListy.cz mají téměř dvakrát vyšší čtenost než Hospodářské nebo Lidové noviny. Potom není divu, že se novináři z mainstreamových médií chytají za hlavu a kladou si otázku, co asi tak prošvihli nebo kdo to prošvihl, vždyť oni mají pravdu a nepustí ty ostatní do veřejného diskurzu. Zatím to vypadá, že si nekladou otázku po vlastním zavinění, ale snaží se hledat nepřítele všude možně jinde. Ale žádného nenajdou, protože je skutečně v nich,“ tvrdí Petr Žantovský.
Na závěr si nechal čtvrteční zpravodajství televize Nova, které připomnělo pětadvacet let od odchodu ruské, respektive sovětské, armády z Československa. "Skutečně ten odsun začal v únoru 1991 a skončil posledním vojákem někdy v červnu. Kdo si ještě pamatuje, nebo je schopen si to nastudovat ze seriózních zdrojů, ví, že to byl výsledek mezinárodních dohod, že to byl výsledek jednání tehdejšího prvního muže Sovětského svazu Michaila Gorbačova a že asi těžko to mohl být výsledek jednostranné snahy nějakých českých novopečených politiků, hudebníků nebo zpěváků. Avšak Nova nám to podávala tak, cituji, že 'ruská armáda odešla zásluhou Michaela Kocába',“ směje se mediální odborník.
Bylo jedno, jestli českým panáčkem za jednacím stolem byl Kocáb nebo Novák
Následně nejsledovanější tuzemská televizní stanice nabídla úžasný rozhovor s Michaelem Kocábem, který se plně hlásil k tomu, že je to jeho zásluha. "Přímo tam říkal, že napsali Gorbačovovi – on a nějací jeho lidé – aby stáhl vojska a on je stáhl. Prohlásil, cituji 'My jsme to dokázali'. To 'my' je asi myšleno Kocáb a někdo, pokud tedy nemyslel 'my, Kocáb první nebo druhý', to ale asi takhle nemyslel, spíš ještě někoho za sebou, 'skromně'. Ale je to samozřejmě strašně bizarní a směšné, kdyby to nebylo vážné. Protože zásluha Michaela Kocába byla absolutně nulová. Nebo řekněme zanedbatelná,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Podstatným důvodem odsunu sovětských vojsk byla mezinárodní situace a neudržitelnost toho, aby byla sovětská okupační vojska na území nově se ustanovujícího demokratického státu v přebudovávané Evropě. "To z hlediska mezinárodně politického nebylo možné. A jestli tím panáčkem na české straně jednacího stolu byl pan Kocáb nebo pan Novák z Horní Dolní, bylo v tu chvíli úplně lhostejné. Protože ať už by byl Kocáb sebeneschopnější diplomat, tak by stejně na konci jeho snažení bylo odsunutí těch ruských vojsk. Žádná verze bé nebyla. Toto přisvojování si zásluh za pomoci novinářů nebo nezkušených novinářek, v daném případě se jednalo o nějakou dvacetiletou slečnu, která tou dobou zřejmě ještě ani nechodila do jesliček, je tvorba umělých ikon,“ míní mediální analytik.
Nechal ze sebe dělat ikonu a nasazovat si svatozář na svoji rockerskou hlavu
Ale nepřekvapuje ho, že Michael Kocáb v sobě nenašel svědomí, aby to řekl po pravdě, a rád ze sebe nechal dělat ikonu a nasazovat si svatozář na svoji rockerskou hlavu. "Co si pak máme myslet o lidech, jako je pan Kocáb? Vybaví se nám různé podpisové akce, protestní iniciativy a politické ambice těchto lidí, kteří tu jsou ministry, tu jsou autory petic proti prezidentovi a podobně. Ale když se podíváme zblízka, tak zjistíme, o jakého člověka se jedná. Kdo zažil pana Kocába před pomalu třiceti lety tehdy jako hudebníka, tak si vzpomíná, že už tehdy to byl člověk, pro něhož skromnost bylo cizí slovo. Ale to jen tak na okraj,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
